(16.50 hodin)
(pokračuje Mertlík)
Aby bylo jasné, já to tu nenavrhuji, a z řady důvodů se domnívám, že umístění bankovního dohledu v centrální bance u nás v ČR aspirující na členství v EU a pozdější vstup do Evropské měnové unie a tím pádem také přechodu celé řady těchto funkcí do Evropské centrální banky, že za těchto podmínek dělat tyto změny není rozumné. Ale přesto je to legitimní diskuse.
Je škoda, že takovýto typ diskuse v Poslanecké sněmovně nezazněl. Nemyslím si, že by bylo možné tyto změny připravit jednoduchými poslaneckými novelami dílčích ustanovení zákonů, ale bezesporu by to byla diskuse obsažná a legitimní. Místo toho bohužel v Poslanecké sněmovně zazněla celá řada námětů, které jsou daleko od toho, jakým směrem se ubírá svět centrálního bankovnictví ve vyspělých zemích. Dovolím si upozornit pouze na některé nejkřiklavější případy, z nichž některé jsou nefunkční, některé pak přímo ohrožují nezávislost ČNB jakožto centrální banky tohoto státu.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane ministře, můžu vám skočit do řeči ke dvěma věcem? Za prvé bych chtěl poprosit všechny, aby přestali hlučet a poslouchali ministra financí. Za druhé bych vás chtěl poprosit, že za deset minut máme zákonem určené interpelace. Prosím, jestli byste se mohl trefit do tohoto termínu.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Děkuji za obě poznámky, pane předsedo. Myslím, že za těch devět minut, jak ukazují moje hodinky, budu hotov.
Prvním takovým bodem je otázka vlastnictví a charakteru majetku centrální banky. Chtěl bych upozornit na skutečnost, že například Národní banka československá existující v letech 1929 až 1948 byla soukromou akciovou společností. Nikdo přesto nepochyboval o tom, že to je instituce státu, instituce velmi respektovaná, velmi renomovaná a dobře řízená svými guvernéry Pospíšilem, Englišem a Nebesářem. Soukromoprávní charakter této společnosti na tom nic neměnil. Podobnou soukromou společností je například Bank of England, velmi tradiční stará evropská centrální banka.
Důvod, proč toto zmiňuji, je prostý. Ukazuje se, že forma vlastnictví a vlastnická definice centrální banky je naprosto irelevantní skutečností z hlediska toho, jak, jakým způsobem, zda dobře nebo špatně vykonává centrální banka své funkce. Bez ohledu na to, jak je toto definováno, je vždy bankou státu a státní institucí a návrh zákona, tak jak dosud platil u nás, jak byl předložen vládou a jak i v některých pozměňovacích návrzích tomu tak je, toto zachovává. Některé jiné bohužel směřují k tomu, že definují vlastnické postavení centrální banky způsobem, který je ne snad sám o sobě ohrožující její nezávislost, to bych si netroufl říci, avšak nefunkční a velmi ztěžující praktický výkon centrální banky. Pevně doufám, že takovéto návrhy v hlasování neprojdou. Pokud ano, musel by je opravit Senát Parlamentu ČR.
Křiklavým příkladem je otázka tzv. provozního rozpočtu ČNB. První problém je v tom, že poslanecký návrh nedefinuje jasně, co to onen provozní rozpočet je, jaké má součásti, jak je velký atd. Ale to je něco, co myslím lze odstranit a nějakým dalším pozměňovacím návrhem třeba na půdě Senátu udefinovat tak, aby ono nejasné vymezení provozního a onoho druhého neprovozního rozpočtu neomezovalo některé praktické kroky centrální banky při výkonu jejího hlavního cíle a ostatních funkcí definovaných zákonem. To jistě upravit lze.
Zásadním problémem je nicméně skutečnost, že pokud by byla schválena varianta, která zde je také navrhována, spočívající v tom, že Parlament ČR, resp. Poslanecká sněmovna, budou schvalovat jakoukoliv část rozpočtu centrální banky, tak se dostaneme do situace, že budeme jedinou zemí v Evropě, která má toto uspořádání. A ta naše unikátnost bude velmi nepříjemná ze základního důvodu. Toto bude skutečné porušení ekonomické funkční nezávislosti centrální banky, a to proto, že orgán, který schvaluje rozpočet, tím zároveň omezuje rozsah činnosti a specifické formy činnosti, a to i při omezení na onen malý rozpočet či provozní rozpočet, jak je to navíc technicky nepříliš šťastně uděláno v onom poslaneckém návrhu.
Je legitimní, že hospodaření centrální banky musí být pod velmi dobrou veřejnou kontrolou. To ve většině zemí světa je a u nás nikoliv. Je proto legitimní, aby např. Nejvyšší kontrolní úřad kontroloval hospodaření centrální banky. V jiných zemích to dělají instituce typu nejvyššího soudního dvora, účetního dvora apod., v řadě zemí jsou to orgány typu parlamentu, jednotlivé sněmovny parlamentu, výborů parlamentu apod. Ty orgány kontrolují činnost banky a racionální vynakládání prostředků, ale neschvalují předem rozpočet a nedefinují, jak ten rozpočet má vypadat. Naopak v řadě zemí schvalují účetní závěrku národní banky, rozhodují o rozdělení zisku apod. Čili jde o předběžnou, průběžnou i následnou kontrolu, ale nikoliv o meritorní rozhodování. Rozhodování totiž náleží bance samé, nemá-li jej, ztrácí funkční nezávislost. Čili domnívám se, že tento návrh by skutečně z tohoto principiálního důvodu, vedle toho, že navíc technicky není příliš dobrý, neměl být schválen.
Poslední takový návrh, na který bych si dovolil upozornit, je například onen návrh, aby centrální banka byla regulována Komisí pro cenné papíry. Komise pro cenné papíry reguluje obchodníky s cennými papíry a ostatní subjekty kapitálového trhu. Zákon, který zde leží, jak stávající, tak všechny dílčí body, které zde jsou, jednoznačně říkají, proč eventuálně centrální banka obchoduje s cennými papíry. Dělá to proto, aby mohla vykonávat svoji měnovou politiku nebo jiné cíle centrální bance svěřené. Nedělá to proto, aby obchodovala s cennými papíry se snahou zhodnotit jmění nějakého subjektu. Jinými slovy není obchodníkem s cennými papíry, nemůže a nebude se chovat jako obchodník s cennými papíry a bylo by proti smyslu, aby byla proto podobně jako obchodníci s cennými papíry kontrolována Komisí pro cenné papíry. Není to otázka absence či nikoliv absence kontroly, je to otázka nesystémovosti takového kroku.
Konečně dovolte velmi stručně závěr mého vystoupení.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane ministře, my potřebujeme odhlasovat přerušení tohoto bodu ještě.
Místopředseda vlády a ministr financí ČR Pavel Mertlík: Mám ještě tři minuty.
Předseda PSP Václav Klaus: Tři minuty nemáte, dostal jste tam papír ještě. My potřebujeme odhlasovat přerušení tohoto bodu a jeho přesunutí na zítřek atd. Můžete pokračovat v této větě zítra, pane ministře. (Smích v jednací síni.) Nezlobte se, že vás takto přerušujeme.
Vážení kolegové, musíme nyní formálně přerušit tento bod. Já tedy dám hlasovat. Odhlásím vás a prosím, abyste se všichni přihlásili svými kartami. Dám hlasovat za prvé o přerušení tohoto bodu a jeho odročení na zítra ráno a za druhé o tom, že v 18.30 hodin budeme pokračovat rozjednaným bodem 98 - o tom nemusíme hlasovat, čili teď bez hlasování.
Nyní tedy dávám hlasovat o přerušení do zítřka do 9.00 hodin.
Zahájil jsem hlasování.Kdo je pro, nechť stiskne tlačítko a zdvihne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 626 z přítomných 132 poslanců 115 pro, 4 proti. Návrh byl přijat.
Nyní tedy v 17.00 hodin začnou interpelace a v 18.30 hodin následuje Zpráva vlády o stavu realizace Programového prohlášení, pokračuje bez hlasování do vyčerpání všech. Takže dávám přestávku na, nevím, kolik je to vteřin či minut.
***