(20.40 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Vývoj ve druhé polovině roku 1999 a v první polovině tohoto roku naznačuje jisté zlepšování situace, ale oživení HDP a všech složek domácí poptávky jen velmi mírné. Musíme vzít v úvahu, že rychlejšímu růstu domácí poptávky bude v dalším období bránit především růst nezaměstnanosti. Již na podzim se dá očekávat výrazné uvolňování z práce v některých regionech, zejména mám velké obavy o vývoj v severních Čechách a zejména v severní Moravě, Ostravsko je tedy velkou výzvou, které bude čelit tato vláda, a samozřejmě také tím, co bude bránit většímu výkonu, bude nižší růst reálných mezd a jejich stagnace.
Přesto však je vývoj spotřeby domácností jistým rizikem, neboť její dynamika stále představuje vývoj HDP a může tak vést k opětovnému narůstání schodku v zahraničním obchodě.
Hrubá tvorba fixního kapitálu by díky nízkým srovnávacím základům, vysokému přílivu přímých zahraničních investic a výsledkům snah vládní administrativy o vytvoření proinvestičního klimatu zřejmě měla začít mírně růst. Velice bychom si to přáli. Bez oživení domácí poptávky ale samotný očekávaný růst přímých zahraničních investic a exportní výkonnosti nepřinese podstatné zrychlení růstu ekonomického výkonu. Předpokládané pokračování předstihu vývozu před dovozem však bude poněkud nižší než v loňském roce vzhledem k tomu, že dynamika poptávkové strany ekonomiky bude pravděpodobně převyšovat dynamiku nabídkové strany ekonomiky také z důvodu očekávaného růstu dovozu fixního kapitálu ze zahraničí.
Lze tak očekávat pokračování tendence mírného oživení celkového ekonomického výkonu, ale výsledky v současné době uskutečňovaného privatizačního a revitalizačního programu a politiky pobídek pro přímé zahraniční investory se pravděpodobně jako růstový faktor nejspíše projeví až v následujícím roce 2001.
V součtu těchto faktů soudím, že by hrubý domácí produkt v roce 2000 mohl růst v řádu 1až 2 %. To jsou však příliš malé hodnoty, a to jak v porovnání s ekonomickým růstem v Evropské unii, tak i ve většině zemí CEFTA. Zřejmě to bude znamenat další pokračování trendu vzdalování se od průměrné ekonomické úrovně států Evropské unie. V letošním roce přes optimistická slova pana premiéra pravděpodobně česká ekonomika nejen nedosáhne výchozí úrovně roku 1990, ale ani zřejmě předkrizové úrovně hrubého domácího produktu z roku 1996.
Závěrem bych řekl na adresu pana premiéra, že optimismus je sice dobrý, ale kritický střízlivý rozbor je také užitečný. Koneckonců, německý osvícenec Georg Christov Lichtenberg říká: To, že s v domech božích káže slovo boží, nečiní ještě bleskosvod na nich zbytečnými.
Děkuji vám.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Dále je do rozpravy přihlášen pan poslanec Zdeněk Jičínský, který zde není, pan poslanec Miloslav Kučera ml., kterého zde také nevidím, pan poslanec Kalousek, kterého zde také nevidím, a pan poslanec Miloslav Kučera st., kterému udílím slovo.
Pokud by pan poslanec Miloslav Kučera st. dohovořil před 21. hodinou a nikdo další se do rozpravy nepřihlásil, měli bychom možnost uzavřít obecnou rozpravu. Pane poslanče, máte slovo.
Poslanec Miloslav Kučera st.: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, vážení pozůstalí, doufám, že ne truchlící. Archimédes říkal: Dejte mi pevný bod ve vesmíru a pohnu zeměkoulí. Já vás poprosím o pět minut pozornosti a můžeme jít domů.
Vím, že to, co tu povídám, v podstatě povídám prázdným lavicím a kolegům, kteří to, co chci říci, samozřejmě vědí, těm, kterým je to určeno, ti si to možná, ale silně o tom pochybuji, přečtou ve stenozáznamu.
Já chci reagovat na pár vět, které tu padly v oblasti kultury a školství, kde si myslím, že k tomu mám jisté morální právo. Všichni dobře víte, že jsem byl jeden z těch, který také před časem podrobil naši vládu a Ministerstvo kultury v souvislosti s rozpočtem na rok 2000 velmi ostré kritice. Ale myslím si, že já jsem na to právo měl, protože jsem se podílel na programu této vlády, na tom, jak jsme si představovali, jak by kultura v této zemi měla v době, kdy převezmeme vládní zodpovědnost, vypadat. A odtud pramenilo tedy moje jisté zklamání, že se tento program nedaří ekonomicky naplňovat.
Nechci se tím nikterak chlubit, ale byl jsem to já, v době, když jsem ještě nebyl poslancem, kdo z funkce předsedy Asociace ředitelů divadel, který na minulých vládách velmi tvrdě vybojovával program rozvoje divadel a orchestrů, byl to boj, který trval dva roky, v letech 1994 až 1995. Boj se podařilo vybojovat a o to více mě mrzelo, že naše vláda nenacházela prostředky, jak tento program naplňovat. Nakonec se to ale přece jen podařilo. Mimo jiné také třeba proto, že tato vláda je připravena naslouchat a naslouchá kulturní frontě, nikoli tak jako jeden z předešlých ministrů, který si nás kdysi pozval na tzv. přátelské posezení a ve chvíli, kdy nás poslouchal a slyšel, co si o práci jeho ministerstva myslíme, pravil: Tak to není, odnímám vám slovo, povídejte někdo jiný.
A jen tak mimochodem, jestliže si stýskáme, že se nám stále nedaří náklady na kulturu v poměru ke státnímu rozpočtu a k HDP dostat na úroveň ostatních evropských zemí, bylo by dobré uvědomit si, že značnou část tohoto rozpočtu musí také Ministerstvo kultury z povinnosti, která je mu dána zákonem, věnovat např. na provoz církví. A je to zase tato vláda, která jako první chce řešit v diskusi se všemi složkami společnosti problematiku církví v naší zemi.
K otázce školství. Předseda jedné opoziční strany tady ráno ronil krokodýlí slzy, ale už zapomněl, kterým směrem se vyvíjelo školství u nás v době, kdy jeho strana stála v čele tohoto ministerstva. Máme příliš krátkou historickou paměť. Bylo by dobré uvědomit si, kdy začala bezkoncepčnost a naprostá dezorganizace středního školství na Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy, která vláda a za kterého ministra. Tedy čí dědictví dnešní ministr školství sklízí a musí řešit? Stejně jako by bylo dobré uvědomit si, kdo přišel řídit školy potom. Ministr, který si získal pověst ministra, jenž je proti učitelům, a dnes nás jeho strana kritizuje, dnes nás kritizuje za to, že v porovnání s Evropou jsme pouze na hranici průměrné mzdy v České republice, pokud jde o mzdy ve školství. Zapomíná se, že za jeho ministrování nebyli učitelé ani na úrovni této průměrné mzdy.
Jedna politická strana opozice nás dnes straší čísly, jak málo máme vysokoškoláků proti Evropě v dnešní době. Ale kolik jich v této zemi celkově oproti tomu, jaká byla situace před 3 až 5 lety, kdy se sami tito naši dnešní kolegové podíleli na vládě! Je to jen ošidná hra čísel, je to ztráta paměti, je to v podstatě - promiňte mi to slovo - nechutná lež.
Neradi vzpomínáme na zideologizované školství, kdy se vše razilo pod heslem "Sovětský svaz - náš vzor". Já si ale nemohu odpustit poznámku, že nevím, proč bych se měl smiřovat s tím, jak často nám je dnes dáváno za příklad školství americké, když každý, kdo se jen trochu o školství zajímá, ví, jaká je průměrná úroveň tohoto školství ve Spojených státech - nehovořím samozřejmě o špičkových univerzitách, ale o průměrném školství -, když víme, jaké znalosti a povědomosti např. ze zeměpisu, dějepisu, biologie apod. mají stejně staří vrstevníci našich dětí s těmi za velkou louží.
Ano, zaznělo tu dnes, že Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy má chyby. Samozřejmě. Já sám bych si také možná rád neodpustil, ale na výboru třeba neodpouštím, kritiku personální politiky různých našich dnešních poradců až náměstků, kteří díky ministrovi, který pod heslem odbornosti si je ponechával v úřadě ve státní službě, ale byli to právě převážně oni, kteří jsou autory některých výstředních až šílených nápadů Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, které vzbuzují v učitelské veřejnosti takový odpor.
Jestliže tedy poslanci vládní strany tyto jevy kritizují, je to asi jejich plným právem. Ale těm druhým bych doporučil jedno jediné: Ať si především a v první řadě zametou před svým vlastním prahem.
Dámy a pánové, tolik mých několik drobných poznámek ke kultuře a školství tak, jak byly pronášeny v průběhu diskuse k činnosti vlády.
Teď mi jen dovolte, abych navrhl usnesení, že Poslanecká sněmovna bere zprávu vlády o své činnosti na vědomi. Děkuji vám za pozornost.
***