Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(14.30 hodin)

(pokračuje Langer)

Omlouvám se panu senátorovi, z jeho gesta soudím, že nemá v úmyslu vystoupit. Přistoupíme tedy k hlasování podle § 97 odst. 4 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí následujícího usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny přítomných poslanců. Návrh usnesení zní:

"Poslanecká sněmovna vyslovuje souhlas s návrhem zákona, kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, podle sněmovního tisku 563/3, ve znění schváleném Senátem podle sněmovního tisku 563/4."

Zahájil jsem hlasování s pořadovým číslem 58. Ptám se, kdo je pro. Kdo je proti?

Z přítomných 175 pro 80, proti 85. Návrh nebyl přijat.

Nyní budeme tedy hlasovat znovu, a to podle § 97 odst. 5 jednacího řádu Poslanecké sněmovny. K přijetí tohoto usnesení je zapotřebí souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců, tedy souhlasu 101 poslance a poslankyně. Prosím o nastavení kvora, příslušné kvorum je nastaveno, přednesu návrh usnesení.

"Poslanecká sněmovna schvaluje návrh zákona, kterým se mění zákon č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, ve znění, ve kterém byl postoupen Senátu, podle sněmovního tisku 563/3."

Zahájil jsem hlasování pořadové číslo 59. Kdo je pro? Kdo je proti?

Z přítomných 177 pro 85, proti 87. Návrh nebyl přijat.

Konstatuji, že jsme návrhy zákona nepřijali.

Dalším bodem je bod číslo

Senát vrátil návrh zákona s pozměňovacími návrhy a jeho usnesení jsme obdrželi jako sněmovní tisk 575/5. Prosím, aby se za navrhovatele k usnesení Senátu a k předloženým pozměňovacím návrhům vyslovil nejprve pan poslanec Nečas.

Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážený pane senátore, dámy a pánové, tento zákon byl vypracován v Poslanecké sněmovně jako poměrně široce pojatý konsensuální návrh, který v sobě zahrnul jak části z poslaneckého návrhu, tak části z vládního návrhu. Nad podobou tohoto zákona, která vyšla z Poslanecké sněmovny, bylo stráveno velké množství času a odpracován velký kus práce tak, aby zásadní věci nezbytné pro zrychlení a zefektivnění mechanismu bezpečnostních prověrek bylo dosaženo. Jsem přesvědčen, že postoj Senátu k tomuto zákona byl postojem, který po pravdě řečeno mě trošku zmátl, protože pokud si vzpomenete, Poslanecká sněmovna velmi usilovala o to, aby tento zákon, tato novela byla přijata co nejrychleji, a poměrně bezprecedentně zkrátila jednací lhůty u těchto zákonů na pouhých 30 dní. Bohužel došlo k tomuto prodloužení.

Já jsem přesvědčen, že podoba zákona, která vyšla z Poslanecké sněmovny, jakkoliv já sám osobně s tím, co nakonec získalo většinu v některých dílčích pozměňujících návrzích, nemusím být spokojen, tak respektuji tuto vůli sněmovny, respektuji, že bylo dosaženo široké shody, a doporučuji Poslanecké sněmovně, aby setrvala na svém původním návrhu, který vyšel z Poslanecké sněmovny, a neodsouhlasila návrh, který vyšel ze Senátu.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Nyní dávám prostor zpravodaji výboru pro obranu a bezpečnost panu poslanci Janu Klasovi, aby se vyjádřil k předloženým pozměňovacím návrhům Senátu.

Poslanec Jan Klas: Děkuji. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážení ministři, vážené kolegyně, kolegové, dovolte mi, abych vás seznámil se svým stanoviskem k pozměňovacím návrhům Senátu z 21. schůze ze dne 3. srpna t. r. obsaženým v usnesení Senátu č. 439 k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

S bodem č. 1 nesouhlasím z následujících důvodů. Uvedeným návrhem by došlo k nepřímé novele lustračního zákona. Navrhovaná podmínka by dále platila pro všechny stupně utajení, a to tedy i na její nejnižší stupeň "vyhrazené", na který se bezpečnostní prověrka podle zákona neprovádí. Způsobilost k seznamování se s utajovanými skutečnostmi nelze směšovat s předpoklady obsaženými v lustračním zákoně, protože tyto předpoklady byly stanoveny pro výkon některých funkcí. Ve většině případů se výkon těchto funkci neztotožňuje s přehledem pracovních míst, u kterých je nezbytné se s utajovanými skutečnostmi seznamovat. Pokud by byl tento návrh přijat, muselo by se v zákoně novelizovat i ustanovení o podkladových materiálech, které dnes žádnou zmínku o předkládání lustračního osvědčení neobsahuje.

Rovněž s bodem číslo 2 vyjadřuji nesouhlas, zejména s odstavci 4 a 6. V prvním případě je třeba zdůraznit, že v návrhu nového textu je podmínkou pro rozhodnutí úřadu odložení posudku o osobnostní způsobilosti pouze existence skutečnosti, která odporuje posuzovanému prohlášení k osobnostní způsobilosti.

Místopředseda PSP Ivan Langer: Promiňte, pane kolego, omlouvám se. Je v zájmu nás obou, aby vaše vystoupení sněmovna vyslechla v náležitém klidu. Prosím a apeluji na všechny kolegy, aby k tomuto klidu přispěli i svým vlastním jednáním. Prosím pana poslance Svobodu, pana poslance Němce, Kocourka a další.

Prosím, pane kolego, máte slovo.

Poslanec Jan Klas: Děkuji, pane místopředsedo. Jde o zúžení podmínek, neboť tato skutečnost, nebo chcete-li pochybnost, může vzniknout i na základě jiných šetření nebo skutečností.

V druhém případě je potřeba zdůraznit, že psycholog nemá dostatek informací z oblasti ochrany utajovaných skutečností, aby mohl učinit jednoznačný závěr, a nezná výsledky dalších šetření, které mohou mít v celém komplexu vliv na konečné rozhodnutí. Osobnostní způsobilost je třeba posuzovat v širším kontextu, údaje zjištěné psychologem se nemusí vždy shodovat s údaji, které navrhovaná osoba uvedla do bezpečnostního dotazníku. V případě, že by posudek odborného psychologického pracoviště končil závěrem, zda je navrhovaná osoba osobnostně způsobilá pro požadovaný stupeň bezpečnostní prověrky, jak je tomu v odstavci 6, bylo by velmi obtížné docílit jednotného posuzování u všech těchto pracovišť. V případech, kdy by odborné psychologické pracoviště konstatovalo, že osoba není osobnostně způsobilá, chybějí odvolávací mechanismy. Dále není vyřešena situace, kdy při konstatování osobnostní nezpůsobilosti se osoba obrátí na jiné odborné psychologické pracoviště a zde získá opačné stanovisko.

Nesouhlasné stanovisko vyjadřuji rovněž k bodům číslo 3 a 4. Jakékoli probíhající trestní řízení by nemělo být obligatorně považováno za bezpečnostní riziko bez možnosti hodnocení jeho rozsahu, právní kvalifikace trestného činu, závažnosti apod.

Nesouhlasím rovněž s bodem číslo 6, protože smyslem původního návrhu je zcela naplnit princip vyhodnocování bezpečnostní prověrky, k němuž je ze zákona příslušen pouze Národní bezpečnostní úřad. Ten by měl mít k dispozici podrobné informace a veškeré skutečnosti, které jakýkoli subjekt zjistil během opatření bezpečnostní prověrky.

***