(11.00 hodin)

(pokračuje Cabrnoch)

Jsem pevně přesvědčen, že účastníci dohodovacího řízení za těchto podmínek jsou schopni se o cenách zdravotní péče dohodnout, a jsem zároveň pevně přesvědčen, že tato dohoda bude lepší, než může být rozhodnutí ministra zdravotnictví v této věci. A to prosím bych rád zdůraznil, že žádným způsobem nechci hanět ministra zdravotnictví nebo ministerské úředníky, možná vzhledem k mé předchozí práci tušíte, že jsem toho dalek.

Posledním principem, který navrhuji změnit v zákoně o veřejném zdravotním pojištění, jsou známá výběrová řízení. Současná právní úprava stanoví, že výběrová řízení vyhlašuje stát, že výběrová řízení jsou zakončena stanoviskem vyhlašovatele, tedy na lůžkovou péči stanoviskem ministra zdravotnictví, politika - voleného politika, a stanoví, že výsledky výběrových řízení jsou pro zdravotní pojišťovny nezávazné. Toto ustanovení se v praxi neosvědčilo. Připomeňme si úsměvnou situaci na začátku roku 1999, když jsme byli svědky rychlého sledu stanovisek ministra zdravotnictví se zcela rozdílným významem, stanovisek, která bezpochyby byla ovlivněna výrazným politickým tlakem.

Jsme dnes a denně svědky situace, kdy zdravotní pojišťovny nerespektují výsledky výběrových řízení, a tedy výběrová řízení jako taková v zásadě pozbývají smysl. Jsme svědky situace, kdy na řadu smluv prostě výběrová řízení vyhlašována nejsou a velmi pravděpodobně nikdy nebudou. Navrhuji dát výběrovým řízením smysl. Navrhuji, aby výběrová řízení vyhlašovala zdravotní pojišťovna, aby je vyhlašovala pouze na nové smlouvy, aby je vyhlašovala pouze tehdy, když nebude mít dostatečně zajištěnu dostupnou péči pro své pojištěnce, což jí, dámy a pánové, stejný zákon č. 48 ukládá jako jednu ze základních povinností. Za těchto podmínek, pokud zdravotní pojišťovna výběrové řízení vyhlásí, navrhuji, aby byl jeho výsledek pro ni závazný. Tolik velmi stručně k obsahu mé novely.

Dámy a pánové, já věřím, že při vašem rozhodování zvítězí logické argumenty, a věřím, že společně nepřipustíme, aby systém veřejného zdravotního pojištění byl vystaven nejistotě neexistence zákonné úpravy od 1. 1. 2001, a proto věřím, že tento zákon podpoříte při propuštění do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Cabrnochovi. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Milada Emmerová.

 

Poslankyně Milada Emmerová: Vážená paní předsedající, vážená vládo, vážení přítomní, předkladatel kolega Milan Cabrnoch tady náležitým způsobem a pregnantně vyjádřil principy, které jsou obsaženy v návrhu novely zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, takže by bylo asi zbytečné, abych se těmito principy dále zabývala. Chtěla bych jen zdůraznit, že nakonec se navrhuje vypustit ze zákona ustanovení o ukončení účinnosti tohoto zákona. To by bylo asi vše, co bych chtěla říci. Zároveň bych se pak hlásila do obecné rozpravy.

 

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji paní poslankyni Miladě Emmerové a otevírám obecnou rozpravu. Ptám se paní poslankyně Emmerové, zda si přeje využít svého práva zpravodajky a vystoupit jako první. Je tomu tak, má slovo. Připraví se paní poslankyně Eva Fischerová.

 

Poslankyně Milada Emmerová: Vážená paní místopředsedkyně, vážená vládo, vážení přítomní, návrh novely zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, je do jisté míry vítán z toho důvodu, že opět bude končit platnost poslední novelizace. Kromě tohoto návrhu - v pořadí posledního - obsahuje však návrh novely některé sporné úpravy, a to zejména z následujících důvodů:

1. Návrh posiluje suverénní postavení zdravotních pojišťoven, které by měly plnit úlohu garanta dostupnosti kvalitní péče a být tvůrcem sítě smluvních zdravotních zařízení. V tomto spatřuji jeden ze zásadních rozporů ve vztahu ke zdravotní politice současné vlády. Naopak garantem dostupné a kvalitní zdravotní péče má být stát a síť zařízení má být tvořena podle pevných kritérií daných např. geografickými podmínkami, morbiditou a mortalitou v dané lokalitě, demografickými ukazateli atd.

2. Návrh připouští spoluúčast nemocného na úhradě poskytnuté zdravotní péče. I když v některých ohledech lze tuto změnu připustit, přesto představuje určitý precedens, kdy nemocný se má finančně podílet. Přitom nejsou stanoveny normy, jako je standard nebo nadstandard. Standardem je z hlediska ekonomiky myšlena péče účinná a účelná, nadstandardní péče představuje péči, která přesahuje rámec péče základní. Jak však bude situace řešena podle eventuálně schválené předložené novely bez těchto nepostradatelných atributů?

3. V případě, že dohodovací řízení nedospěje k požadovanému výsledku, měla by zůstat v platnosti jednak předchozí výše hodnot bodu a úhrad zdravotní péče hrazené z veřejného zdravotního pojištění, jednak však navýšení této hodnoty o inflační koeficient. To by mělo zejména platit v případech, kdy k dohodě nedošlo bez zavinění poskytovatele zdravotní péče. Na závěr neúspěšného dohodovacího řízení by měla jako pojistka existovat možnost odvolání se, to je rozhodčí nebo soudní řízení.

Dovolte mi, abych v neposlední řadě zmínila část zprávy, kterou poskytla našemu výboru ředitelka VZP paní Ing. Musílková, text, který mi zaslala zhruba před měsícem, abych mohla provést kontrolu usnesení našeho výboru. Toto sdělení stručně charakterizuje situaci, která se vyvíjela po roce 1990 v systému našeho zdravotnictví a kterou lze velmi těžko korigovat v krátkém časovém úseku, za který považuji i dvouleté působení současné vlády. Cituji:

Elementární příčinou disbalance hospodaření VZP ČR je neexistence uceleného systému poskytování zdravotní péče v ČR, která by jasně popsala, co je poskytováno, kým je poskytováno, za jakých podmínek je poskytováno, komu je poskytováno, kdo hradí poskytnutou zdravotní péči, čili v podstatě zdravotní politika státu. Z této situace vyplývá živelný proces, kdy zdravotní politika státu je formulována každodenní praxí jednotlivých subjektů, které se ve zdravotnictví pohybují, čili v podstatě ponechána náhodnému vývoji.

Přístup zdravotních pojišťoven, zdravotních zařízení, distributorů léků a prostředků zdravotnické techniky a dalších subjektů aktivních ve zdravotnictví při formulaci vlastních cílů hospodářských, obchodních, zdravotních i jiných pak není omezen cíli, jichž chce dosáhnout stát, ne proto, že by nechtěli tyto cíle respektovat, nýbrž proto, že je neznají. Stát vstupuje do tohoto procesu určitými dílčími zásahy, do vybraných detailů, přičemž nebere v úvahu širší souvislosti svých zásahů a k živelnosti vývoje tak přispívá - příkladem budiž zařazení léčeben dlouhodobě nemocných mezi zařízení financovaná z veřejného zdravotního pojištění bez odpovídající finanční úpravy atd. Různé mechanismy úhrad jednotlivým typům poskytovatelů zdravotní péče se samovolně vyvinuly z procesu jednání zdravotních pojišťoven s poskytovateli zdravotní péče a v dohodovacích řízeních o cenách zdravotní péče jsou částečně inspirovány mechanismy úhrad používanými v zahraničí, bohužel jsou však převzaty z různých systémů poskytování zdravotní péče, a tudíž ne vždy vzájemně provázány.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP