(15.40 hodin)

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec Filip.

 

Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji, panu ministrovi. Nemyslím, že bývalý ministr vnitra pan Cyril Svoboda porušil zákon v případě povodní, protože § 42b) v odst. 3 jasně říká, že je možno nasadit dále i k záchranným akcím, zejména v případě vzniku živelních pohrom. Tam je velmi flexibilní ustanovení. Vycházím ze svého stanoviska právě proto, že v § 42c) je dáno, že zákroky zásahových jednotek a zásahové jednotky rychlého nasazení se provádějí pod jednotným velením za podmínek stanovených v § 42, a následně je uvedeno, že policisté zařazení v zásahových jednotkách nebo v zásahové jednotce rychlého nasazení jsou oprávněni používat speciální donucovací prostředky podle tohoto zákona pouze při zákrocích podle § 42b) odst. 1. Pak následuje vysvětlení, že policie může jenom zúžit použití, nikoliv rozšířit. Zákon je v tomto ohledu právě pro policii nevýhodný. Beru to tak, jako že to byla vůle sněmovny a zcela legitimní vůle sněmovny, a proto nerozumím stanovisku státního zastupitelství.

Nechci teď vyhrocovat spor s panem ministrem vnitra, ale toto si musíme říci na rovinu, je to vážná věc. Buď budeme říkat ano, všichni panu ministrovi vnitra věříme, dělá to dobře a flexibilitu má do plusu i do minusu, anebo se budeme držet zákona a flexibilita použití této jednotky je jenom do minusu. Vykládám ji takto. Vím, že nemám právo aktu aplikace, ale přesto dávám návrh, aby odpověď byla odmítnuta. Není to nějaký můj osobní spor s panem ministrem, to vůbec ne.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Reagovat bude pan ministr vnitra.

 

Ministr vnitra Stanislav Gross: Pane místopředsedo, velice důrazně bych požádal všechny, kteří hovoří o tom, že chtějí novelu zákona o policii, aby se alespoň seznámili se stávajícím zněním. Pánové, jestli budete dělat změnu zákona, aniž byste si byli schopni přečíst zákon, tak můžete napáchat opravdu velké škody. Jestliže pan poslanec Filip tady tvrdí, že tehdejší ministr vnitra Cyril Svoboda to mohl legitimně udělat, a cituje mi § 42b) odst. 3, že zásahové jednotky je možné nasadit dále i k záchranným akcím, zejména v případě živelních pohrom, ano, ale to se vztahuje na zásahové jednotky, a ne na zásahovou jednotku rychlého nasazení. Zásahové jednotky - opakuji - jsou v každé krajské správě, zásahová jednotka rychlého nasazení je pouze jedna a toto ustanovení zákona se na ni nevztahuje. Prosím vás předtím, než budete věci dávat do nějakého návrhu, důkladně se těmto věcem věnujte, protože můžeme udělat velké chyby.

Totéž pan místopředseda sněmovny Ivan Langer. Hovoří o služebním zákroku. Znovu opakuji: Hlava III. zákona o policii hovoří o služebních zákrocích, a co je zákrok, zákon definuje. Žádný služební zákrok tam učiněn nebyl. Pak hovoří o služebních úkonech, a na služební úkony se omezení § 42b) nevztahuje. Tam se hovoří pouze o služebních zákrocích. Proč by jinak zákon rozlišoval služební zákrok a služební úkon? Já tvrdím, že když policie doprovází zlato z České republiky na Slovensko, že to není zákrok, že to je úkon, a proto se na toto omezení nevztahuje. Já tvrdím, že když policie pomáhá někde lidem včetně těchto speciálních jednotek a nedochází k zákroku podle toho, co zákon za zákrok považuje, je to služební úkon, a ne služební zákrok. Stejně tak tvrdím, že když se dělá asistence podle § 44 zákona o policii, tak to není služební zákrok, protože se tam nikdo nezadržuje nebo jiné věci, ale je to služební úkon.

Rozumím tomu, že to je docela složitá věc, protože je to v docela hektické souvislosti, ale nezapomeňme na to, že policie dělá spoustu jiných věcí než ty, které jsou pod zřetelem činnosti sněmovny, ale musí se dělat každý den.

Ještě jednu věc. Je pravda, že útvar rychlého nasazení anebo zásahové jednotky, ať krajské, nebo i centrální - URNA - mohou používat speciální zbraně a speciální donucovací prostředky. Ale požádal bych vás o to, abyste se podívali do zákona, co jsou speciální zbraně a speciální donucovací prostředky, protože i toto je v zákoně definováno. Vážení přátelé, samopal není speciální zbraň, samopal má každé oddělení Policie České republiky. To není zbraň, kterou mohou používat jenom speciální zásahové jednotky. Prosím vás, než k některým věcem budete přistupovat, podívejte se opravdu na to, jak zákon vypadá, protože bych byl velice nerad, kdybychom se dostali do pozice, že jenom kvůli splnění nějakého cíle, který se tady nyní vyřkne, znemožníme konání toho, pro co policie je určena. Je řada věcí, dokonce si dovedu představit, že 99 % úkonů, které jsou dělány, nevzbuzují žádnou polemiku, a pak se stane jedna věc, která polemiku vzbudí, ale je na stejném právním základě jako 99 % věcí, které žádné pochybností nevzbuzují.

Omlouvám se za mírně zvýšený hlas, ale opravdu bych se nechtěl dočkat toho, že tady budeme mít několik set policistů, kteří nebudou moc dělat nic jiného než to, že budou sedět ve svých služebních místnostech a čekat, až jednou za 14 dní nebo jednou za rok, podle toho, o jaký útvar půjde, budou moci být nasazeni. Myslím si, že to by opravdu dobré nebylo.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. O slovo se přihlásil opět pan místopředseda Ivan Langer, připraví se pan poslanec Zuna.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Já si také myslím, že zvýšený hlas je zbytečný, nicméně mám pocit, že bude-li tato debata pokračovat, za chvíli se dozvíme, že v bance nebyl vlastně žádný příslušník URNA vůbec. A to také není pravda a je to úplně stejný zvrácený způsob argumentace, který bohužel používá pan ministr vnitra, a já ho používat nebudu.

Bohužel bylo by dobré nevyzývat se k prostudování zákona, protože předpokládám, že zákon zná pan ministr, zná ho pan kolega Vojtěch Filip, znám ho také já a znají ho i kolegové z výboru pro obranu a bezpečnost. Ve svém vystoupení jsem upozorňoval na jednu věc, že z logiky věci a postupu, který byl zvolen na stanoviska státního zastupitelství vyplývá, že vezmeme-li sto minus jednoho příslušníka útvaru rychlého nasazení, dáme k tomu jednoho kuchaře z obvodního policejního oddělení, můžeme to prohlásit za běžné nasazení policie. Bude-li to úkon, nikoliv zákrok, bude to v naprostém pořádku, byť specializovaní policisté tam budou mít beranidlo, budou tam mít samopaly se zaměřovači apod. Vždyť to přece nedává rozum.

Moje otázka na závěr, a byl bych rád, kdybychom spěli k závěru, zní takto: Pane ministře, a kdyby náhodou jeden z policistů v IPB vystřelil na základě nějakého náhlého pohybu někoho v té bance, to byl pořád ještě úkon, nebo už by to byl zákrok?

 

Místopředseda PSP František Brožík: Dám přednost panu ministrovi, protože byl přímo vyzván ještě k jedné odpovědi.

 

Ministr vnitra Stanislav Gross: Pokud by to bylo, pane místopředsedo, tak jak vy říkáte, tak by to nebyl ani zákrok, ani úkon, ale trestný čin.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Slova se ujme pan poslanec Zuna.

 

Poslanec Milan Zuna: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, přiznám se, že nejsem specialistou na policejní zákon ani jsem ho podrobně nestudoval. Co se týče úkonu a zákroku, nevím. Díval jsem se na televizi jako řadový občan a obcházela mě hrůza, když jsem viděl, jak v podstatě na bílé límečky narukovala URNA s výzbrojí, jakou měla. Jenom jsem se modlil, že to dopadlo tak, jak to dopadlo. Přece policie běžně toleruje, že se teď prodávají na burzách černá trika s názvem Policie. To v podstatě může nosit kdekdo. Vžil jsem se do role řadového úředníka, který sedí za stolem, v šuplíku, protože je to bankovní úředník, může mít legálně drženou zbraň a za zády se mu objeví někdo v černém triku, na hlavě kuklu. Tento úředník může zpanikařit a udělat rychlý pohyb, sáhnout do šuplíku a nedej bože vytáhnout zbraň.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP