(11.30 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Kromě toho k posuzování návrhu státního rozpočtu přistupujeme za situace, kdy jakékoliv ocenění správnosti a náročnosti předkládaných údajů i jejich srovnání s letošním vývojem nelze pokládat za dostatečně věrohodné. Je nutné vzít v úvahu, že v rozpočtu na příští rok se kumulují vlivy zařazení operací státních finančních rezerv do státního rozpočtu, dále vzniku vyšších územně správních celků, který vyvolal přesuny řady činností z ministerstev na vznikající kraje, a tím i potřebu jejich financování včetně činnosti vznikajících aparátů, dále protichůdné přesuny mezi státním rozpočtem a územními rozpočty. Mám v této souvislosti na mysli převedení rozpočtů okresních úřadů z územních do státního rozpočtu a naopak přerozdělení části daňového výnosu z centra na obce. Dále jde o přesun finančních prostředků ze státního rozpočtu do nově vytvářených mimorozpočtových fondů, tedy Státní fond dopravní infrastruktury a Státní fond bydlení, formou daňového přerozdělení a dotací a přesuny mezi kapitolami státního rozpočtu v důsledku vzniku nových centrálních institucí, jako je např. institut ombudsmana či nová rozpočtová kapitola Českého telekomunikačního úřadu.
Vykazované dodržení schodku státního rozpočtu dle dodatku k opoziční smlouvě a v podmínkách, které nebudou platit v příštím roce, je za této situace čistě formální záležitostí. Nepokládám za účelné o této výši diskutovat, protože skutečný rozpočtový schodek po promítnutí všech vlivů bude násobkem částky dohodnuté mezi opozičně smluvními partnery.
Stanovisko k předloženému vládnímu návrhu státního rozpočtu se při všech výhradách k vypovídací schopnosti nově konstruovaných výdajů musí opírat v prvé řadě o údaje veřejných rozpočtů. Vláda vychází z ocenění, že procházíme fází ekonomického oživení, která umožní udržet stabilní proekonomický vývoj, i když rozpočtová politika nebude - cituji - výrazně expanzivní. Přesněji řečeno je navržena spíše neutrální varianta, předpokládaný růst HDP v běžných cenách o 5,9 % a růst výdajů veřejných rozpočtů o 5,8 %. V dalších letech vláda počítá s jejím dalším zpřísňováním, tj. s návratem k restriktivní fiskální politice.
Pojetí zrychlování ekonomického růstu a jeho promítnutí do návrhu veřejných rozpočtů je proto značně riskantní. Při poklesu, v lepším případě stagnaci reálných mezd, v předpokládaném poklesu ekonomické aktivity obyvatelstva, minimálním přírůstku spotřeby vlády lze čekat v nejbližším období jen mírné oživení ekonomiky.
Schodek veřejných rozpočtů v příštím roce je zkreslován započítáním příjmů z privatizace v rozsahu 109 miliard korun proti letošním 45 miliardám 800 milionům korun do rozpočtových výdajů. Bez této operace by schodek při splnění všech optimistických předpokladů vlády dosáhl 136 miliard korun a státní dluh by vzrostl o 13 % na 352 miliard korun. Tyto varující údaje nepočítají s možným skluzem v emisi dluhopisů nebo se skluzem příjmů z privatizace, což může zkomplikovat představy o možném řešení schodkovosti.
Zpochybnitelná je i představa o nízké úrokové míře v podobě vysokých emisí státních dluhopisů, pokud je tato sněmovna v navrhované výši schválí. Ovšem za větší riziko pro příští vývoj, než jaké vzniká z tristního stavu státních financí, pokládám nedostatek koncepce, která by měla řešit situaci v dalších letech po dokončení velkých privatizačních akcí a vyschnutí příjmů z nich plynoucích. Reálnost předpokladů, že po roce 2001 bude možné i v dalších letech získávat z privatizace ročně 100 miliard korun, není doložena a o závazcích vlády vyplývajících z poskytnutých garancí i závazcích mimorozpočtových organizací pro toto období chybějí údaje. Kritické období se projeví již při přípravě rozpočtu na rok 2002. Chybějící představa o rozpočtovém výhledu na další dva tři roky a o možných cestách překonávání nerovnováhy celé rozpočtové soustavy je vážným nedostatkem, který ztěžuje posuzování v důsledku předloženého návrhu.
Státní rozpočet je nutné posuzovat v sestavě zahrnující operace státních finančních rezerv, podle které bude probíhat financování. Z předloženého státního rozpočtového návrhu vyplývá, že návrh počítá s růstem rozpočtových příjmů o 6,4 %, zatímco výdaje mají stagnovat, růst je o pouhé 0,3 %, a po promítnutí vlivu deflátoru HDP se reálně snížit o 2,5 %. Po zahrnutí vlivu vytvoření samostatného státního fondu dopravy mají kapitálové výdaje vzrůst maximálně o 1,3 % při vysoké preferenci dopravy. U ostatních kapitálových výdajů má dojít k poklesu o plných 17 %. O 4 % klesají i výdaje na proexportní politiku, takže lze říci, že již byla ve vší tichosti opuštěna prorůstová orientace rozpočtu.
Pozitivně lze hodnotit skutečnost, že státní rozpočet počítá se vzestupem sociálních dávek o 5,6 %, a nepřenáší tak problémy vznikající z jeho schodkovosti na obyvatelstvo. Ministerstvo financí však opakuje znovu kritiku vývoje mandatorních výdajů, na kterých se sociální výdaje výrazně podílejí a které podle jeho názoru svým rychlým růstem vytěsňují ostatní výdajové položky. Tato argumentace, která má podpořit snahy o další omezení sociálních výdajů, není přijatelná. Toto ministerstvo nepřihlíží k tomu, že po řadu let byla vědomě přijímána opatření snižující rozpočtové příjmy, jako např. snížení dovozních cel pod úroveň uplatňovanou v členských státech Evropské unie - o tom ještě budu hovořit - snížení daní z příjmů preferující vyšší příjmové skupiny, omezení majetkových daní. Nebere rovněž v úvahu, že nezdařená transformace vedla k poklesu výkonnosti ekonomiky, a tím i daňového výnosu, a současně k růstu nezaměstnanosti, a tak vzniku dříve neznámé mandatorní položky s ní spojené. Napětí ve státním rozpočtu je tak v prvé řadě důsledkem nedostatečné dynamiky příjmů, a nikoliv nadměrného růstu mandatorních výdajů. Základní cestou ke krytí objektivně rostoucích mandatorních výdajů musí být důsledné uplatňování takové hospodářské politiky a takových rozpočtových opatření, které povedou k růstu výkonnosti ekonomiky. Stručně řečeno posílit prorůstový a oslabit restriktivní přístup.
V této souvislosti doporučuji znovu zvážit proklamované rozpočtové priority, které vláda označila jako sociálně ekonomické aktivity státu, tedy vzdělávání, vstup do Evropské unie, zaměstnanost a problémy regionálního rozvoje. V některých případech jde o růst výdajů, které jen kompenzují předchozí útlum. Jde přitom o opatření, jejichž přínos se může projevit v dlouhodobém horizontu, zatímco vysoké rozpočtové schodky a narůstající pasivum obchodní bilance vyžadují rychlá a účinná řešení.
Za základní chybu proto pokládám, že vláda opustila své prohlášení, které slibovalo orientaci hospodářské politiky na podporu ekonomického růstu. V čele rozpočtových priorit by mělo být zvýšení výkonnosti hospodářství, a tím i konkurenční schopnosti českých výrobků, bez kterého nelze snižovat celkovou ekonomickou ani rozpočtovou nerovnováhu ani uvést v život nově vyhlášené priority. Bez výrazného zvýšení výkonnosti a jeho přiblížení úrovni členských států EU nevzniknou ani předpoklady pro nekonfliktní vstup do EU, přičemž náš předčasný vstup by představoval hazard nepřijatelného sociálního dopadu na celou českou společnost. Podmínky vstupu nelze zužovat na harmonizaci právního řádu
s právem Evropské unie a nevytvoří je ani ministerské programy v naprosté převaze orientované na mimovýrobní aktivity a v ministerstvu průmyslu převážně na tzv. stabilizaci těžebního průmyslu, což lze chápat jako útlum.
***