(11.40 hodin)
(pokračuje Ransdorf)
Při velkých přesunech kompetencí z centrálních úřadů na okresy je velmi odvážné tvrzení, že návrh státního rozpočtu vytváří reálné předpoklady pro profinancování činností vyplývající z působnosti okresních úřadů. Domnívám se naopak, že v průběhu roku se objeví řada problémů, které bude nutno operativně řešit. Má-li být rozpis příjmů a výdajů na jednotlivé okresy, a to dokonce v členění na jednotlivé položky, součástí návrhu zákona, potom je nutné formulovat do zákona i pravidla, která by vymezila kompetence ministerstva při provádění změn v nově vytvořené kapitole Okresní úřady.
Stejný přístup se objevuje v hodnocení návrhu rozpočtu územních orgánů, kde se tvrdí, že objem dotací pro územní orgány spolu s jejich zdroji vytváří reálný prostor pro financování základních potřeb území a pro zabezpečování služeb občanů. Budu jen potěšen, když s tímto sebevědomým tvrzením budou souhlasit i představitelé obcí, měst i nově zvolených krajských samospráv a když uvažovaný schodek územních rozpočtů nebude překročen.
Ve svém vystoupení jsem se snažil naznačit, že nejde jen o příjmy a výdaje, ale především o širší souvislosti předloženého rozpočtového návrhu. K jeho rozhodujícím aspektům patří to, že kombinuje krytí schodku růstem zadlužení státu, rozprodejem státního majetku a restrikcí výdajů, a tedy tento návrh rozpočtu ukazuje na hlubokou ekonomickou nerovnováhu.
Současně se opět projevuje závislost vlády na diktátu Občanské demokratické strany, která se ve své politice orientuje na zájmy vyšších složek podnikatelské vrstvy.
Chtěl bych ale dát jeden námět k zamyšlení pro Ministerstvo financí, pro jeho další činnost. Zmínil jsem se o tom, že ke složité finanční situaci, k napětí celé rozpočtové soustavy přispívá také nízká úroveň celních sazeb. Pro tento rok se předpokládá, že bude sazba 1,05, zatímco více než čtyřnásobné průměrné smluvní sazby máme v Evropské unii. Podle Uruguayského kola GATT máme tady značný prostor, který vládou není využíván. Dá se dokázat, že prakticky od roku 1995, vyjádřeno ve stálých cenách z roku 1995, systematický výnos cel klesá. Není využita ona rezerva, která je dána mezinárodními ujednáními.
Je třeba říci, že v minulosti jsme měli nízkou úroveň dovozních cel, která byla dána tím, že prakticky jediným výrazným dovozcem tady byl stát, který chránil zároveň náš domácí trh, a jestliže se tedy setrvalo na této výchozí úrovni a dále byla snižována, znamená to, že nekrytý, nechráněný domácí trh vlastně je vystaven vlivu nekorektní konkurence. To se promítá do našeho schodku v oblasti zahraničního obchodu.
Kdybychom přešli na úroveň, která je dána Uruguayským kolem GATT, dá se spočítat, že místo plánovaných 12,2 miliardy korun výnosu cla by se mohlo dosáhnout výnosu téměř 56 miliard korun. Ukazuje se, že schodek v našem rozpočtu není neodvratnou záležitostí a že je možné uvažovat i o řešeních, která jdou mimo zaběhanou praxi. Znamenalo by to tedy rozpočet bez schodku, znamenalo by to příspěvek k vyrovnání naší obchodní bilance a také k tomu, že by koneckonců centrální banka mohla upustit od restriktivní měnové politiky uplatňované v minulosti právě za účelem snížení naší vnější nerovnováhy.
Ještě jedna poznámka na závěr i vzhledem k tomu, že se vrací do sněmovny ministerský předseda Miloš Zeman.
Chtěl bych odlišit od sebe to, jak se diskutuje na různých úrovních o současném ekonomickém vývoji. Chtěl bych odlišit rezervovanější a střízlivější postup ministra financí pana Pavla Mertlíka a postup ministerského předsedy Miloše Zemana, který mi velmi často připadá nekorektní. Jestliže Miloš Zeman hovoří o tom, že ekonomický růst je nezvratný, stálý, zdravý apod., chtěl bych se otázat, zda spolehlivost těchto úvah je podobná, jako když svého času hovořil o tom, že nás v počtu vysokoškoláků na počet obyvatel přeskočil Nepál. Ostatně by bylo možné se ptát, zda po dvou letech úspěšné vlády pod jeho vedením jsme již Nepál v počtu vysokoškoláků na počet obyvatel přeskočili.
Jestliže se pracuje touto cestou, je třeba se ptát, jak je možné, že tedy tento rozpočet, když máme úspěšný ekonomický vývoj, který by se měl promítnout v příjmech státního rozpočtu, že státní rozpočet je tak utažený, že patří mezi nejnapjatější od roku 1948 a že prakticky si nemůžeme dovolit nic.
Příkladem je třeba kultura. Jestli si dobře pamatuji, na ni plyne 386 milionů korun, přitom stav, který existoval koncem 80. let, kdy na ni šlo asi tři čtvrtě miliardy, byl velmi kritizován a při dnešním stavu by to znamenalo zhruba dvě a půl miliardy, a to by byla poněkud jiná situace, jiný manévrovací prostor pro pana ministra Dostála.
Odpověď je možná taková, že se nepracuje seriózní ekonomickou analýzou a že pan ministerský předseda je opravdu na úrovni doby. Nedávno vyšla ve Spojených státech kniha, která se rychle stala bestsellerem, kterou napsal David Brooks, Bobos in Production (?). Zde se mluví o tom, že autor pracuje nejen metodou standardní sociologie, ale metodou tzv. komické sociologie. Možná, že i v tomto případě máme co do činění s novým druhem ekonomické analýzy, a sice s tzv. komickou ekonomií.
Na závěr ještě jedna připomínka. Vláda vstupovala do své činnosti s heslem sociálně demokratické strany - Lidskost proti sobectví. Já jsem se mnohokrát ptal, jak se s heslem Lidskost pro sobectví srovnává ona rozpočtová praxe, činnost zákonodárná, kdy např. byly schváleny daňové úlevy pro nejvyšší příjmové skupiny. Naopak probíhá přesun těžiště daňové soustavy směrem k nepřímým daním, které dopadají převážně na nižší příjmové skupiny. Jak se s tím srovnává třeba fakt, se kterým jako občan Prahy a Středočech naprosto nemohu souhlasit, když třeba Fakultní nemocnice Motol nemůže dostat z Fondu Ministerstva zdravotnictví 100 milionů korun, mizerných 100 milionů korun na rekonstrukci transplantační jednotky a 230 milionů korun na rekonstrukci hematologického oddělení. Jak se to srovnává s heslem Lidskost proti sobectví? Řekl bych, že po určitém zamyšlení bych znal odpověď.
Friedrich Nietzsche se vyslovil v tom smyslu, že to, co charakterizuje člověka, je jeho schopnost slibovat. A v tomto smyslu je ministerský předseda ve své práci s ekonomickými údaji vrcholným ztělesněním lidskosti. Děkuji vám.
Poslankyně Hana Orgoníková: (Z místa: Nic mu není cizí.)
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Ransdorfovi. Jako třetí trojlístek první uzavře pan poslanec Grebeníček.
Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážený pane premiére, vážení páni ministři, vážené kolegyně a kolegové.
Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky je, jak už tu dnes zaznělo, průkaznou výpovědí o stavu České republiky. O úrovni ekonomiky, o sociální stabilitě či přesněji nestabilitě společnosti. Odráží politické a mocenské poměry ve sněmovně, naznačuje i podmínky udržení sociálně demokratické vlády.
Od samého počátku prací na státním rozpočtu vystupuje do popředí rozhodující kritérium stvrzené tzv. tolerančním patentem: deficit maximálně 20 miliard a nutnost této podmínce podřídit všechny kapitoly.
***