(12.00 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Jestliže v příštím roce na Ministerstvu pro místní rozvoj se má škrtat o více než třetinu, u Ministerstva zdravotnictví o více než 30 %, je to jedna z odpovědí na konstrukci vynucených přístupů této vlády. Pokud se chce vydat např. cestou mimorozpočtových zdrojů podvyživených fondů dopravy a bydlení, problém neřeší a ani řešit nemůže.
Svým způsobem pozoruhodný je rozsah privatizačních plánů. Stát se má do dvou let vyvázat ze svých podílů ve strategických podnicích a odvětvích, celkové výnosy se podle odhadu mají blížit půl bilionu korun. Pokud se ČSSD podaří naplnit všechny privatizační záměry, půjde bezesporu o nejúplnější odstátnění v dějinách země. Občané nedostávají žádnou protihodnotu, stát jako reprezentant národních zájmů se zříká svého významu, rezignuje na žádoucí a dokonce i v tržních ekonomikách obvyklou míru vlivu na hospodářství. V tomto kontextu je také nutno posuzovat státní dluh. Státní zadlužení včetně skrytého, odhadované ke čtvrtině hrubého domácího produktu, vyvolává skutečně naléhavé otázky. Také to, co se naposledy odehrálo v případě Investiční a Poštovní banky, zvýšilo podstatně zátěž státu a fakticky občanů této republiky. Ptám se, zda odráží zákon o rozpočtu a v konečném důsledku celková vládní politika dostatečně tento silně nepříznivý faktor. Obávám se, že ne.
Před dvěma lety vyhlašovala vláda válku neplatičům daní. Tehdy dosahovaly nedoplatky přes 77 mld. korun. Dnes překračují 100 mld. a mnoho z nich je hodnoceno jako nedobytné. Také pro současnou vládu jsou vhodnými spolehlivými plátci především spotřebitelé a zaměstnanci pracující ve mzdě. Pro občany je navzdory oslavám příznaku ekonomického vzestupu, nebo možná právě proto, rozpočet zajímavý tím, co vypovídá o zlepšení nebo zhoršení kvality jejich života, dostupnosti civilizačních jistot obvyklých veřejných služeb.
Přidává-li se v rozpočtu s velkou pompou školství, je třeba posuzovat to v souvislostech. Tak lze dojít k závěru, že dobře informovaní považovali stav v resortu v uplynulých dvou letech za těžkou finanční krizi. Z tohoto pohledu je ono přidání pro příští rok i nadále nedostačující. A mohu se ptát dále, odpovídají-li výdaje v resortu zdravotnictví procentu hrubého domácího produktu, alespoň průměru toho, co je v Evropě obvyklé. A není-li tomu tak, dá se vyloučit, že tento trend se nestane trvalou součástí vládní praxe? Nazíráno těmito hledisky vypadá dohoda mezi ODS a ČSSD o pouze dvacetimiliardovém schodku státního rozpočtu jako účelové zaklínadlo, které nevychází ze skutečných a naléhavých potřeb republiky. Jde - a znovu to říkám - o rozdělení moci, o udržení se u moci, o všechny výsady z toho plynoucí. To není ideologie, to je způsob vládnutí, obsah a forma politiky v jedné středoevropské zemi.
Nepatřím ke kritikům, kteří nevidí nebo popírají dílčí zlepšení v uplynulých dvou letech, nepatřím k lidem, kteří vyslovují apriorní soudy, přesto anebo právě proto tvrdím, že určité signály a aktuální informace o meziročním růstu jsou opravdu slabou náplastí na obrovské propady celého období 90. let. Vyspělý svět se nám zkrátka vzdaluje. Dá se dokonce říci, že systémové základy prorůstové hospodářské politiky nebyly vzhledem k tlaku ODS na vládu ČSSD položeny. Namísto toho tato vláda obhajuje polovičatost, je bezradná, existující chaos už dávno přestala vnímat.
Jak už jsem jednou uvedl, snaha zůstat u moci věrohodnost určitě neposiluje. Koneckonců hra čísel charakterizující hospodářský vývoj nic neznamená, ničím neupoutává, pokud nedojde ke konkrétnímu zlepšení sociální pozice většiny občanů, výrazně a trvale nesnižuje nezaměstnanost, neprohlubuje neopodstatněné rozdíly mezi jednotlivými skupinami občanů nebo jednotlivými regiony. Jinými slovy vládní politika je prý bezchybná, je prý neúplatná. Ale většina občanů na ni stále více doplácí, ať svým reálným postavením, nebo třeba cenami pohonných hmot, potravin, plynu, elektřiny a dalších základních potřeb.
Letošní deficit státního rozpočtu dosáhne čtyřiceti miliard, deficit veřejných financí se dostane zřejmě na historickou výši 146 mld., hrubý veřejný dluh se bude pohybovat kolem 350 mld. korun. Jsou to varující údaje a nikdo se nemůže divit, že nejsme optimisty ani do budoucna. Na zázraky prostě nevěříme. Chybějící tlak na sociální transfery, nedostatečná podpora ekonomického rozvoje českého exportu, tvorby pracovních míst prokazuje, že návrh rezignuje na své aktivní ekonomické funkce. Zastávám názor, že namísto neefektivních výdajů na státní správu a na prostředky pro Severoatlantický pakt by bylo prospěšnější zvýšit podíl veřejných investic, sociální výdaje, zabývat se věcně problematikou zaměstnanosti a dramatickou situací klíčových podniků, celých odvětví, mnohých regionů a převážné části sociálních skupin.
Poslanecký klub KSČM má k návrhu zákona, jak vyplynulo i z projevů mých předřečníků, o státním rozpočtu skutečně výhrady. Vyjadřovali jsme je v systémové podobě v minulosti, vyjadřujeme je i nyní. Vládní návrh zákona o státním rozpočtu České republiky na rok 2001 za těchto okolností nepodpoříme.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane poslanče. Nyní má slovo pan kolega Miroslav Kalousek, připraví se pan poslanec Walter Bartoš.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji za slovo. Pane předsedající, pane předsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, ke schválení je Poslanecké sněmovně předložen vládou návrh státního rozpočtu s navrženým deficitem 49 mld. korun. Dovolte mi prosím, abych tento vysoce deficitní návrh podrobil komentáři jak z hlediska krátkodobého, tak z hlediska střednědobého tak, že budu pouze akcentovat několik čísel z tohoto návrhu, popřípadě několik údajů Ministerstva financí.
V rámci deficitu je předpokládaná ztráta z hospodaření Konsolidační banky uváděna ve výši 20 mld. Kč. Jsem přesvědčen, že tato částka je silně podhodnocena. Jen za rok 1999 docílil tento státní peněžní ústav ztrátu více než 30 mld. korun a vzhledem k tomu, že Konsolidační banka je stále více zatěžována přebíráním problematických pohledávek za pro ni málo výhodných podmínek, dovolím si odhadnout, že ztráta bude více než dvojnásobná. Je pravděpodobné, že rozložením této ztráty na dceřiné společnosti Konsolidační banky dojde účetně k tomu, že toto číslo bude zdánlivě opticky dodrženo. Půjde však pouze o účetní ekvilibristiku, nikoli o to, že skutečná ztráta a skutečný dluh nebudou mnohem vyšší.
Mimořádný příjem z předpokládaného prodeje telekomunikačních licencí je v návrhu rozpočtu zahrnut do obecných příjmů a rozpuštěn do běžné spotřeby.
***