(17.30 hodin)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Odpověď na tuto zdvořilou interpelaci čeká ministra kultury Pavla Dostála.
Ministr kultury ČR Pavel Dostál: Vážená a milá paní poslankyně, my jsme celou tuto záležitost spolu několikrát projednávali, máte k dispozici dokonce mé písemné vyjádření v této záležitosti. Určitě nepochybuji o tom, že zdvořilé, jak byl zdvořilý váš dopis, když jste mi psala, že chcete vidět tuto odpověď.
Dovolte, abych přesto znovu zrekapituloval celou záležitost této kauzy.
Na návrh podnikatele - to je povolání, za které by ODS, jejímž jste poslancem měla plédovat - známého pardubického podnikatele pana Jonáše, se začal Památkový ústav v Pardubicích, který je podřízen Ministerstvu kultury, v únoru 1999 zabývat možností směny objektů č. 5 plus sýpka v Pardubicích, v Příhrádku v objektu čp. 25 v Zámecké ulici v Pardubicích, tedy podle první varianty, která tehdy byla nastíněna.
Komise pracovníků odboru památkové péče Ministerstva kultury provedla ve věci místní šetření, které je povinna udělat. Šetření bylo provedeno 17. dubna 1999. Na návrh této komise a na základě výsledků tohoto šetření byla žádost Památkového ústavu v Pardubicích zamítnuta zejména z důvodu nesrovnalosti užitných ploch směňovaných objektů.
Tehdy pan podnikatel Jonáš oslovil v březnu 1999 znovu Památkový ústav s novým návrhem, ve kterém rozšířil nabídku o dům čp. 24 v Kostelní ulici ve vlastnictví paní Ludmily Mašurkové, se kterou vystupuje v této druhé variantě směny společně. Příslušné zmíněné nemovitosti jsou prohlášeny kulturními památkami - to zdůrazňuji.
Hlavním důvodem, proč se Památkový ústav a nakonec ministerstvo možnou směnou nemovitostí ve vlastnictví státu a v právu hospodaření této organizace zabývaly, je skutečnost, že tato směna je považována za výhodnou. Je totiž řešením dislokačních problémů příspěvkové organizace Ministerstva kultury při současné - a to zdůrazňuji - minimalizaci nákladů spojených s jejich obnovou.
Současný stav v pardubickém Památkovém ústavu je takový, že tato organizace užívá pro své potřeby více nemovitostí. Jako občanka Pardubic to jistě víte. Část pracovišť je zcela nevýhodně umístěna v pardubickém zámku, část v Příhrádku. Dále máme k dispozici objekt na Bělobranském náměstí, který byl dříve pronajat a nyní se dokončuje jeho rekonstrukce.
Dále Památkový ústav vykonává právo hospodaření ke dvěma dalším pardubickým menším objektům čp. 3 a 3A v naprosto nevyhovujícím technickém stavu, na jejichž odstranění chybějí prostředky v řádu milionů korun. Další důležitou skutečností je i to, že Památkový ústav v žádném případě nemá možnost zajistit dislokaci svých pracovišť do jednoho provozně uceleného celku, např. právě na zámek nebo do Příhrádku. Vždycky bude mít provozně ucelená pracoviště bohužel na více místech v Pardubicích.
Jde tedy v celé kauze o to, aby umístění bylo v prostorách pro jednotlivá pracoviště dostatečných a hlavně vhodných, aby náklady na provoz nebyly nadbytečně zatěžovány souvisejícími nezbytně nutnými náklady na opravy.
V tomto okamžiku do celé kauzy vstupuje Ministerstvo kultury, které zvážilo a dalo souhlas k vedení - paní poslankyně, zdůrazňuji, pouze k vedení - dalších jednání ve věci oné druhé varianty směny s tím, že tento souhlas není závazkem akceptovat návrh příslušné smlouvy a že tuto směnu bude - pokud Ministerstvo kultury vyjádří souhlas se směnou - v konečné fázi posuzovat podle platného právního řádu vláda. Tedy nikoliv ministr kultury je oním césarem, jak píšete v pardubických novinách, který má právo rozhodnout, zda směna bude provedena, nebo nikoliv. To je rozhodnutí v kompetenci vlády. V žádném případě jsem nikdy nechtěl a ani nemohl tuto kompetenci obejít.
Na základě tohoto sdělení začal Památkový ústav s oběma soukromými osobami jednání, které mělo vést k přípravě návrhu příslušné smlouvy včetně zajištění znaleckých posudků a hlavně k ocenění všech dotčených nemovitostí.
V tomto období se k věci předběžně kladně vyjádřil - a to podtrhuji - i referát kultury Okresního úřadu v Pardubicích, a to stanoviskem z 5. srpna loňského roku. Náměstek primátora města Pardubic pan Jiří Raszkozov - promiňte, jméno neumím přečíst - svým dopisem ministru kultury ze 4. 8. 1999 tuto iniciativu pana Jonáše a záměr na využití Příhrádku, vysloveně podpořil, obdobně jako zde přítomný pan poslanec magistr Miloslav Kučera.
Současně s těmito podpůrnými stanovisky se však objevila náhle i negativní stanoviska k uvažované směně. V prvé řadě od odborové organizace Památkového ústavu v Pardubicích, od odborového svazu pracovníků kultury a ochrany přírody, od vás jako poslankyně sněmovny Parlamentu a také několika místních občanských sdružení a spolků.
Dovolte, abych se zdvořile podivil, že pravicová poslankyně sněmovny českého Parlamentu - podtrhuji, že se tomu zdvořile divím - se stává mluvčím odborových organizací. Tyto odborové organizace ve své podstatě se nesmířily s tím, že má být narušen zatuchající stav, který v Pardubicích je, a že ho chtěl někdo řešit. To je ale záležitost vaše, zda zastupujete odbory, nebo nezastupujete. Jen se tomu podivuji.
Tyto negativní postoje se staly v průběhu doby předmětem, a to vaší zásluhou, paní poslankyně, široké medializace v regionálním tisku. V důsledku toho i ti, co směnu považovali za vhodnou a reálnou, svůj názor změnili. Například tak učinil pan poslanec Kučera, který mi sdělil, že tak dělá s politováním, neboť se nechce stát objektem mediálních útoků pardubického tisku.
***