(10.30 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Udržování dvou nevelkých kontingentů ve dvou různých teritoriích fakticky znamená popření jakékoli logiky účelného vynakládání finančních prostředků a lidských sil. Zejména symbolická jednotka v Kosovu je dokladem toho, že nad efektivností podobných misí v tomto případě převážila sporná a pochybná hlediska. Pokud vláda argumentuje často potřebou demonstrovat spojeneckou loajalitu, musím se ptát, o jaké to jde loajální spojence, kteří obětují zásady součinnosti a dělby úkolů vysoce nákladné potřebě armádní politické reprezentace všech na každém vojensky ovládaném dvorku.
Porovnávám náklady ve výši jedné miliardy Kč na roční pobyt 600 mužů v Bosně a Hercegovině s náklady takřka půl miliardy Kč na pouhých 200 lidí v Kosovu. Ptám se jménem občanů, kteří to mají zaplatit: je snaha vlády udržet na Balkáně dva kontingenty, z toho jeden početně zcela bezvýznamný, ale o to dražší, racionální? Dávám v tomto případě za pravdu těm, kdo dospěli k závěru, že onu půl miliardu, kterou mají spotřebovat dvě stovky vojáků v Kosovu, by bylo možné zúročit daleko rozumněji a užitečněji. Nesmírně nákladné financování miniaturní jednotky zcela zřejmě odčerpává peníze, které původně byly slibovány na pomoc postiženému regionu a trpícímu obyvatelstvu. Česká vláda si zde poněkud svérázně vykládá obsah takových záležitostí, jako je tvorba míru, humanitární pomoc a obnova válkou zničeného Balkánu.
V rozhodnutí dále financovat nepatrnou jednotku na území jugoslávského Kosova zjevně převažuje zájem demonstrovat jakousi zvláštní loajalitu k Severoatlantické alianci nad naléhavou potřebou účinné humanitární a materiální pomoci.
Požaduji přehodnocení vládního návrhu. Navrhuji přerušení projednávání tohoto bodu a doporučuji, aby vláda předložila komplexní materiál, který by se nevyčerpával jen špatně zdůvodněnými vojenskými a politickými hledisky a plány, ale zahrnoval by především programy skutečné, účelné a efektivní pomoci postiženému obyvatelstvu.
Děkuji za pozornost. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Chtěl bych vás poprosit, pane kolego Grebeníčku, kdybyste mohl svůj návrh nějak přesněji specifikovat, neboť se svým charakterem jedná o návrh na odročení, mělo by být tudíž jasně definováno, za jakých podmínek by k němu mělo dojít.
Kdo se další hlásí do rozpravy? Žádnou přihlášku nevidím. (Námitky.) Ano, pan kolega Laštůvka. Prosím.
Poslanec Vladimír Laštůvka: Děkuji, pane předsedající. Dámy a pánové, já jsem původně nechtěl k tomu tématu vystupovat, zdálo se mi, že toto téma je naprosto zřejmé, naprosto bez diskuse. Musím se vší rozhodností odmítnout názory, argumenty, které zaznívaly z levé strany této sněmovny, protože se domnívám, že je třeba naprosto střízlivě vnímat situaci v prostoru, o kterém hovoříme. Odhlédnu-li od toho, že čeští vojáci, český kontingent, který je na Balkáně, ať v Kosově nebo v Bosně, jsou jedni z nejlepších vyslanců České republiky a českých zájmů v zahraničí, je třeba vidět faktický stav na Balkáně a v Kosově, a já se naopak domnívám, že přítomnost Evropy, tedy i České republiky, v tomto prostoru je naprosto nezbytná.
Jsou to náklady, souhlasím, jsou to nemalé náklady, ale současně je třeba si uvědomit, že jsme převzali spoluzodpovědnost za vývoj v tomto regionu. Vývoj v tomto regionu je také předzvěstí osudu regionu, v němž žijeme my. Je to naše odpovědnost. My se této zodpovědnosti nemůžeme zříkat, musíme se na ní podílet. Musíme vnímat, že zodpovědnost určité prostředky vyžaduje. Já se domnívám, že situace v Kosovu je taková, že přítomnost vojenských sil je tam naprosto nezbytná. Naopak na rozdíl od některých poslanců v této sněmovně si myslím, že nejenom naše přítomnost, ale i přítomnost evropských sil je tam nedostatečná a bude třeba hledat efektivnější způsoby, jak situaci v tomto prostoru změnit ke stabilitě, k míru.
Děkuji vám. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Miloslav Ransdorf: Zkušenost balkánských dějin je taková, že se ukazuje, že ingerence žádného státu ve 20. století nebyla přínosem pro stabilizaci tohoto regionu, že naopak nejstabilnější doba pro Balkán byla po roce 1945, kdy balkánské národy bez míchání karet z vnějšího prostředí si řídily své záležitosti samy. Jugoslávie po roce 1945 byla zemí, která se dokázala ze špatného hospodářského stavu, z naprostého rozvratu a zkázy vytáhnout a vytvořit poměrně stabilizovaný ekonomický systém, který se začal hroutit v okamžiku, kdy do něho vstupovaly tlaky vnější. Už během 80. let, kdy Mezinárodní měnový fond vyžadoval určité řekl bych politické podmínky, např. privatizaci, a když se tehdy odmítla jugoslávská vláda těmto tlakům podřídit, teprve tehdy byly odmítnuty úvěry a začal proces, kdy se prohlubovaly rozpory v daném státě natolik, že se hledalo řešení na nacionalistické bázi. Politika západu místo toho, aby tlumila nacionální napětí, nejenom že ustupovala těmto lokálním nacionalismům, ale vytvářela pro ně živnou půdu. Tyto věci jsou dneska známy z analytických studií typu třeba Mathiase Kinzla (?), které ukazují, že nejen náš atlantický spojenec za oceánem, ale i německá politika sehrála katastrofální roli při rozdmýchávání balkánského konfliktu.
Domnívám se, že čím méně bude ingerence zvnějšku a čím více se vytvoří podmínky pro stabilizaci balkánského prostředí na bázi rozvoje občanských společností na Balkáně, tím lépe pro řešení té situace. Nemyslím si, že máme odpovědnost za toto prostředí a že balkánské prostředí by mělo být předobrazem toho, co budeme prožívat my. Rozhodně nechceme, aby na našem území byl nějaký komisař typu pana Kouchnera, který dělá neodvolatelně privatizační rozhodnutí např. o telekomunikacích nebo o dolech v zájmu firem, se kterými je jeho země spojena.
Myslím si, že chceme pro naši zemi a pro střední Evropu úplně jinou perspektivu, než kterou nabízí současný Balkán. Soudím, že je třeba pomáhat těm strukturám občanské společnosti, které tam už existují nebo které se nově vytvářejí, a neustupovat lokálním nacionalismům. Obávám se, že ingerence zvnějšku vedla k tomu, že výbušný potenciál lokálních nacionalismů se zvětšil. Za druhé, že Česká republika, která měla v tomto regionu vždycky velice dobré jméno - Češi pomáhali balkánským národům v 19. století jak v ekonomickém, tak kulturním ohledu - tím, že jsme se, ať už z jakéhokoli důvodu, dostali do pozice agresorů, si rozhodně neposloužila.
Děkuji. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP Ivan Langer: Nikdo další se nehlásí. Všeobecnou rozpravu končím. Pokud se nepletu, pane zpravodaji, pan kolega Grebeníček podal příslušný návrh. Prosím.
Poslanec Miloš Titz: V obecné rozpravě vystoupili čtyři poslanci, z nichž pouze poslanec Grebeníček navrhl přerušení tohoto bodu - po dohodě s panem ministrem - zhruba do zasedání… (Námitky.) Ne po dohodě.
***