(10.20 hodin)

(pokračuje Titz)

Tedy i v případě působení naší jednotky v Kosovu lze říci, že vynaložené prostředky nebyly vydány nadarmo. Náklady na působení obou kontingentů v příštím roce byly vyčísleny následovně: SFOR, tedy Bosna a Hercegovina, 1 088 413 tis., KFOR 470 420 tis., dohromady je to 1 558 834 tis. Plánované výdaje jsou srovnatelné s výdaji na operace v roce 2000. Při této příležitosti si dovolím upozornit, že nejde pouze o koruny české, ale že část z těchto nákladů má návaznost na kurs naší koruny k americkému dolaru.

V rámci NATO probíhá pravidelně v půlročních intervalech revize průběhu a operací na Balkáně. V příštím kole, dokončeném koncem roku 2000, by se měla vyhodnotit rizika bezpečnostní situace, aktuální úkoly a výhledy plynoucí ze změněných podmínek. U obou operací se bude zvažovat racionalizace jejich struktury. I když jsou tyto operace svým charakterem odlišné, mají mnoho společných rysů, které lze využít ke zvýšení efektivnosti nasazených mezinárodních sil i finančních prostředků.

Mimo zapojení jednotek Armády ČR do řešení balkánského konfliktu v roce 2001 počítá vláda s nasazením cca 30 příslušníků Policie ČR v obou mírových operacích. Předpokládané náklady na vyslání příslušníků Policie ČR jsou kalkulovány ve výši 55 227 tis. Kč a budou hrazeny v rámci rozpočtu kapitoly Ministerstva vnitra na rok 2001.

Děkuji za pozornost.

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Zahajuji všeobecnou rozpravu, do které mám jednu písemnou přihlášku, a to od pana poslance Václava Franka, kterému uděluji slovo.

 

Poslanec Václav Frank: Vážený pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové. Asi se shodneme na tom, že dokument, který je nám předkládán, nezpůsobuje v našich řadách až tak velké překvapení. Když byl totiž požadavek na pobyt našich vojsk na Balkáně, vyjádřil jsem jménem klubu poslanců KSČM nesouhlas s vysíláním našich jednotek. Ve svém vystoupení jsem poukazoval na možné důsledky, ale také na skutečnost, že tato záležitost nebude pro Českou republiku levným účinkováním. A konečně i hodnocení současného stavu, které je obsahem předkládaného nám ke schválení dokumentu, popisuje současnou politickou, ekonomickou i bezpečnostní situaci ve Svazové republice Jugoslávie, a zejména pak i v samotném Srbsku.

Co však osobně velmi postrádám, to je sebemenší zmínka o příčinách předešlých krizových jevů, které nakonec vyústily do lokálního ozbrojeného konfliktu, a tím i do utrpení tisíců lidí. Neuvážená politika členských států NATO vůči bývalé Jugoslávii včetně nevyhlášené letecké války proti suverénnímu státu silami NATO jsou vedle vnitřních aspektů důsledkem i současného stavu, který je vydáván za potřebu dalšího nezbytného setrvání mezinárodních vojenských sil, a tedy i našich českých jednotek.

Myslím si, že takovýto pohled není zcela úplný a existují samozřejmě i poznatky a pohledy jiné. Pokud sledujeme celkovou situaci, dává nám za pravdu, neboť její nový jugoslávský prezident "ocenil" vstřícný postoj ČR vůči Jugoslávii právě v tak těžkých chvílích, jako bylo bombardování Srbska aliancí. A konečně i přes obětavou službu našich vojáků, které si osobně vážím, je ale stále zřejmé, že česká pověst není moc dobrá a sám pan ministr obrany dobře ví, že i přes nám předkládaný materiál, že by asi skutečně nejrozumnější bylo naše muže z Kosova stáhnout.

Ono totiž není ani žádným tajemstvím, že z politického hlediska při našem členství v alianci je angažovanost ČR v misích vedených NATO nezbytná, avšak na druhé straně z pohledu finančního je pro resort obrany vyčerpávající a není řešení a nevidím v tom řešení ani případné stažení letounu AN 26 a případnou úsporu nějakých 80 mil. Kč. A to již nehovořím o tom, že celková finanční zátěž zcela jistě má negativní dopad do stavu výcviku Armády ČR působící doma na území republiky, a proč se bojíme si přiznat, že i do státního rozpočtu, kde případná úspora 1,5 mld. Kč může znamenat krytí alespoň části potřeb, o něž se v této sněmovně sváděl tichý boj při projednávání státního rozpočtu.

Mimochodem i já jsem, vážené kolegyně a vážení kolegové, přesvědčen o tom, že i z vojenského hlediska a i přes různé možné nesouhlasné projevy by pro ČR a její stávající armádu bylo výhodnější účast v obou sborech omezit nebo zcela zrušit.

Myslím, že lze brát ohled na skutečnost, a předkládaná zpráva tomu nasvědčuje, že došlo v Bosně a Hercegovině, do jisté míry i v Kosovu, k uklidnění situace, jisté stabilizaci a ke snížení nebezpečí mezietnického násilí. Proč si nedokážeme říci, že své vojenské síly snížily i konečně také některé členské země aliance. Pravdou je, že zejména v Kosovu je výraznou překážkou řekl bych neexistence místní samoadministrativy, která však je nahrazována mezinárodní civilní správou Organizace spojených národů. Je jistě asi citelný nedostatek personálu, zejména u policie, soudců, vyšetřovatelů a možná i dalších úředníků, což je ale zase např. řešeno účastí mezinárodních policistů.

Co si však myslím stoprocentně, je to, že uvedené problémy přeci nemohou řešit armádní jednotky, a tato skutečnost by měla být brána v potaz, než nás překvapí některé z dalších událostí, jako je třeba i ta, že mezinárodní mise Armády ČR se může stát zajímavým prostředkem několika důstojníků, jak si pomoci k penězům, navíc na úkor armády a nakonec i mezinárodních jednotek.

Své vystoupení v obecné rozpravě skončím a dovolím si v podrobné rozpravě předložit některé návrhy na usnesení k tomuto předkládanému dokumentu. Děkuji. (Potlesk poslanců za KSČM.)

 

Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane kolego. Dalším přihlášeným do rozpravy je pan kolega Miroslav Grebeníček.

 

Poslanec Miroslav Grebeníček: Vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové. K efektivnosti a smyslu působení dvou kontingentů vysílaných Armádou ČR v rámci SFOR do Bosny a Hercegoviny v počtu do 600 mužů a KFOR do Kosova v počtu do 200 mužů pro rok 2001 chci vznést jménem řady občanů, kteří se na mne obrátili, jednu vážnou výhradu.

Je nepochybné, že ve srovnání s jinými vojáci Armády ČR plní v konfliktním a rizikovém prostředí v odpovídající kvalitě úkoly, které dostávají. Je ale nutné se ptát, zda způsob jejich využití a s ním spojené mimořádně vysoké náklady jsou ospravedlnitelné a obhajitelné. Nakládání s českými vojáky a s finančními prostředky státu, jak zaznamenaly některé kritické analýzy, vzbuzuje totiž podezření, že organizace těchto misí je ze strany české vlády málo zodpovědným, neefektivním plýtváním.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP