(11.00 hodin)
(pokračuje Páralová)
Upozornil pan ministr Špidla svého nového kolegu ve vládě na § 5 zákoníku práce včas? Existuje zápis z jednání vlády, kde pan ministr Špidla důrazně žádá ministra dopravy, aby výše jmenovaný předpis předložil?
V další části své interpelace jsem se zeptala pana ministra, kdy budou mít zaměstnanci a zaměstnavatelé k dispozici nařízení vlády, jimiž se provádí zákoník práce, který nabývá účinnosti 1. ledna roku 2001. Když jsem 27. října psala interpelaci, doufala jsem, že když upozorním pana ministra na blížící se dead line, pokusí se situaci řešit. Bohužel se tak nestalo. Pan ministr ve své odpovědi nesprávně tvrdí, že v hlavě V je osm zmocnění k vydání nařízení vlády týkajících se bezpečnosti a zdraví při práci. Dovolím si upozornit pana ministra na fakt, že těchto zmocnění skutečně není osm. Dále pan ministr sděluje, že se jedná o promítnutí směrnice Evropského společenství do zákoníku práce a že termín pro sladění s právem Evropské unie v této oblasti je 31. 12. 2002. Nařízení vlády v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci budou dle pana ministra předkládána vládě ke schválení postupně v průběhu roku 2001.
Pan ministr mi sděluje odpověď na otázku, kterou jsem nepoložila. Neptala jsem se, kdy má být sladěna naše legislativa s právem Evropské unie, protože to vím. Ptala jsem se, kdy obdrží naši občané nařízení vlády, jimiž se provádí zákoník práce, který nabývá účinnosti za necelý měsíc. Uvědomuje si pan ministr, že zákoník práce nabývá účinnosti už 1. ledna? A že 1. ledna nabývají účinnosti i paragrafy obsahující ustanovení, kterými se musí naši občané řídit, aby se nedostali do rozporu se zákonem? Způsob, jak mají občané tato ustanovení naplňovat, mají specifikovat právě nařízení vlády. Jednací řád sněmovny dokonce vyžaduje, aby nařízení vlády byla předkládána současně s návrhem zákona. Co je záměrem zákonodárce? Domnívám se, že zákonodárce tím chce zdůraznit, že zákon by neměl nabýt účinnosti, aniž mají občané k dispozici nařízení vlády, jimiž se příslušný zákon provádí. Uvědomuje si vůbec tato vláda vážnost situace?
Pan ministr dále uvádí, že do vydání potřebných nařízení vlády jsou příslušné problematiky upraveny vesměs vyhláškami Ministerstva práce a sociálních věcí a Českého úřadu bezpečnosti práce, respektive Českého báňského úřadu. Byla bych skutečně velmi ráda, kdyby tomu tak bylo, a důrazně upozorňuji, že tomu tak opravdu, ale opravdu není, a jsem připravena to dokázat.
Na závěr mi dovolte v prvé řadě vyjádřit svůj podiv nad kvalitou odpovědi na interpelaci poslance, kterou úředníci Ministerstva práce a sociálních věcí připravili svému ministrovi. V řadě druhé pak se musím divit ještě více, že pan ministr takovou odpověď podepsal. Náš známý spisovatel napsal známou knihu s názvem "Nesnesitelná lehkost bytí". To, co pan ministr Špidla předvádí, je nesnesitelná lehkost vládnutí.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, paní poslankyně. Registruji přihlášku pana kolegy Ouzkého, nicméně pohybem těla zjevně žádá o slovo místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Vladimír Špidla. Pletu se? Dobře, takže pane poslanče, pan ministr vám dává přednost.
Poslanec Miroslav Ouzký: Pane předsedající, dámy a pánové, páni ministři, děkuji za slovo a budu rád, protože pan místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí Špidla bude mít možnost ve své řeči odpovědět na více otázek týkajících se zákoníku práce, který je touto interpelací opět otevřen a stává se již naším folklorem. Tyto interpelace a naše snaha tuto problematiku otevřít není nijak účelová, není záležitostí navýsost politickou, ale je záležitostí veskrze pragmatickou. Víte, že od doby přijetí zákoníku práce vedeme debatu napříč politickým spektrem o tom, zda skutečně lze aplikovat tento zákoník práce od 1. 1. bez resortních omezení či bez resortních výjimek, zda je dostatečně připravena tato norma včetně prováděcích vyhlášek, jak zde ve své poetické řeči řekla již moje předřečnice a kolegyně. A již z mé řečnické otázky vyplývá, že žiji v názoru, že nejsme připraveni a některé resorty jednoznačně nejsou připraveny na aplikaci zákoníku práce.
Jestliže mi dovolíte malý exkurs do historie, musíme přiznat, že tato zákonná norma byla široce a dlouho konzultována, ale domnívám se, že byly vyslyšeny pouze hlasy, které volaly po přijetí, které hlasovaly pro tuto normu. V případě konkrétně resortu zdravotnictví tady byly jednoznačně vyslyšeny hlasy Lékařského odborového klubu, hlasy České lékařské komory, kterým se tato norma hodí do jejich politiky, a v každém případě byly přehlédnuty kritické hlasy jak ze strany zdravotnické veřejnosti, tak i ředitelů i provozovatelů zdravotnických zařízení. Myslím, že v případě resortu zdravotnictví bylo přijetí této normy také poznamenáno personální výměnou ministrů na Ministerstvu zdravotnictví. Víte, že v té době z resortu odcházel pan ministr David, částečně a přechodně jej vedl zde přítomný místopředseda vlády Špidla a pak do něj nastupoval současný ministr Fišer. Vím, že i v tehdejší době přímo na ministerstvu se odehrávaly diskuse a debaty o pozastavení některých těchto ustanovení v resortu zdravotnictví a nakonec převládl názor za široké podpory LOK, že zdravotnictví se s tímto problémem vyrovná.
Opakovaně upozorňujeme na nesmyslnost požadavku zajistit stejný rozsah a kvalitu zdravotní péče ve stejném počtu zdravotnických zařízení, se stejným počtem lékařů. Každý z nás, kdo umí elementární matematiku, tuší, že to zřejmě není možné. Ale jelikož z řad mých oponentů zaznívají a zaznívala prohlášení, že existují zdravotnická zařízení, která se s tímto problémem dokáží vyrovnat, snažil jsem se pečlivě zkoumat, jak to, že to někdo dokáže a někdo nedokáže. A je pravda, že to někdo dokáže. Jsou ředitelé, kteří prohlásí, ano, my jsme se se zákoníkem práce vyrovnali. V případě některých velkých pražských i velkých mimopražských pracovišť se jedná o variantu snížení počtu službu majících lékařů. Lze, samozřejmě, ale těžko můžeme hovořit o tom, že kvalita zdravotní péče zůstane zachována. Určitě se udrží funkčnost zdravotního zařízení, nějaká péče bude, ale rozhodně ne na stejné úrovni.
Dále dochází k větším či menším variantám obcházení zákoníku práce a nenaplňování toho smyslu této novely. To je jednak varianta pohotovosti doma. Tam myslím, že o snížení dostupnosti a kvality zdravotní péče nelze vůbec spekulovat, ta je prostě jasná. Jestliže lékař, místo aby sloužil službu na pracovišti, bude na tzv. příslužbě doma, která nebude počítána do kvóty pohotovostní služby - což samo o sobě myslím, že je velmi pochybné, protože svoboda a volný pohyb službu majícího lékaře jsou jasně omezeny tím, že musí sedět doma u telefonu - a už bych se neodvážil spekulovat o tom, jak dalece udržíme potřebnou kvalitu zdravotní péče, zvlášť u akutních medicínských oborů.
Zvláštní kategorií jsou tzv. extramurální služby, kdy lékař sice nebude doma, bude plně ve službě, ale znám a opravdu znám zdravotnická zařízení, která to řeší tím, že si pronajmou prostory za hranicemi zdravotnického zařízení, dámy a pánové, tam shromáždí službu mající lékaře a prohlásí, že oni nejsou ve zdravotnickém zařízení, oni jsou někde na telefonu, a tudíž vlastně neslouží.
***