(14.30 hodin)
(pokračuje P. Němec)
Ale co je podstatně důležitější, je to, a není to už jenom veřejné tajemství, je to v podstatě i oficiální oznámení, že začátkem roku nastoupí ministr spravedlnosti nový, který bude mít za úkol tuto reformu provést. Samozřejmě, že i tento nový ministr bude vázán usnesením vlády a usnesením Poslanecké sněmovny v rámci doporučení v této věci, nicméně jsem přesvědčen, že i slovo takovéto osoby bude mít význam pro projednávání takto zásadního koncepčního materiálu.
Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Paní poslankyně, já se omlouvám, ale já vám nemohu dát slovo. Zazněl procedurální návrh. Má pouze možnost vystoupit pan ministr, případně někdo, který k tomuto procedurálnímu návrhu má protinávrh. Já bych ještě chtěl upozornit pana předsedu Kühnla z Unie svobody, že by chtěl sdělit sněmovně něco, co sněmovna neví, z titulu toho, že jsem i místopředsedou organizačního výboru, a to, že včera jsme se na organizačním výboru dohodli, že v lednu Poslanecká sněmovna bude zasedat pouze týden a bude projednávat pouze druhá a třetí čtení, která přicházejí v úvahu v termínech tohoto týdenního zasedání. Je to usnesení organizačního výboru, a proto i já hovořím o tom, že tento bod přeřadit na lednové zasedání je svým způsobem blokován tímto usnesením organizačního výboru.
Já, pokud nemá nikdo jiný procedurální námitky, nechám hlasovat o tomto návrhu, který přednesl pan poslanec Němec, a to, že Poslanecká sněmovna vyřazuje z jednání 29. schůze bod č. 68 a žádá o přeřazení na 30. jednání, které proběhne v lednu 2001. Na žádost pléna vás všechny odhlašuji a žádám vás, abyste se přihlásili svými hlasovacími kartami. Budeme hlasovat o procedurálním návrhu.
Táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku. Zahájil jsem hlasování. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové č. 488 z přítomných 153 poslanců pro 73, proti 75. Návrh nebyl přijat.
Otevírám proto bod číslo
68.
Výchozí teze pro přípravu koncepce správního soudnictví
a možné varianty jeho organizační struktury
/sněmovní tisk 669/
Prosím, aby se slova ujal místopředseda vlády a ministr spravedlnosti Pavel Rychetský a předložený materiál uvedl.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové. Materiál, který vám vláda předkládá a který se jmenuje Výchozí teze pro přípravu koncepce správního soudnictví, je analýzou a návrhem na řešení současného stavu. Česká republika se stala signatářem Evropské úmluvy o lidských právech -
Místopředseda PSP František Brožík: Pane ministře, promiňte. Já bych skutečně chtěl požádat i poslance Unie svobody, ODS i ČSSD, aby zklidnili své projevy. Nyní jsme tady projevili bitvu o to, zda budeme projednávat nebo nebudeme projednávat takto důležitou koncepci. Kdo nechce poslouchat, ať opustí sněmovnu, a ostatní ať skutečně vyslechnou úvodní slovo pana místopředsedy vlády pana Pavla Rychetského. Děkuji vám.
Místopředseda vlády a ministr spravedlnosti ČR Pavel Rychetský: Děkuji. Česká republika se stala členem Rady Evropy a signatářem Evropské úmluvy o lidských právech v roce 1991. Jednou z podmínek tohoto členství je závazek České republiky přizpůsobit právní řád tak, aby byla naplňována v ČR beze zbytku ta lidská práva a svobody, které jsou v Evropské úmluvě zakotveny.
Jedním z nich je velice významný článek 6 Evropské úmluvy, který stanoví, že každý má právo na to, aby rozhodnutí, které se dotýká jeho práv nebo závazků nebo svobod, bylo přezkoumáno nezávislým soudem, nezávislým tribunálem. Jak se s tímto požadavkem Evropské úmluvy vypořádává Česká republika doposud? Současná úprava správního soudnictví, obsažená v části 5. občanského soudního řádu, je již překonána jak vývojem vnitrostátního právního řádu, tak ve vztahu k plnění závazků, které pro Českou republiku vyplývají z požadavků na přezkoumávání správních rozhodnutí nezávislými orgány, a zejména, jak vyplývá z požadavku existující judikatury Evropského soudu pro lidská práva.
Tato úprava byla přijata v roce 1991 v návaznosti na zakotvení práva na soudní přezkum rozhodnutí orgánů veřejné správy v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a musíme říci otevřeně, že je do jisté míry jakýmsi šidítkem pro občany a ostatní subjekty veřejného práva. Přezkum rozhodnutí správních orgánů se omezuje pouze na podání žaloby proti pravomocnému rozhodnutí, výjimečně, pokud to zákon připouští, na podání opravného prostředku proti nepravomocnému rozhodnutí orgánu veřejné správy, ale v obou případech se náš český soud ve svém rozhodování může omezit výlučně na posouzení zákonnosti nebo nezákonnosti napadeného rozhodnutí, na legalitu procesu a vydané rozhodnutí.
V českém soudnictví a v českém právním řádu tedy neexistuje to, čemu se říká plná jurisdikce správního soudu, jinými slovy, soud, u kterého je správní žalobou napaden správní akt, správní rozhodnutí, tento soud nemá právo ani doplnit řízení o jakékoliv důkazy, ani provádět dokazování, ale dokonce nemá ani právo hodnotit důkazy jinak, než jak je hodnotil správní orgán, a je povinen vycházet ze zjištěného skutkového stavu ve správním řízení. Soud tedy je zde pouze jako jakýsi dohled nad dodržením procedury a postupu, nemůže však meritorně přezkoumat správní rozhodnutí a z tohoto hlediska není poskytnuta tomu, kdo se na správní soud obrací se svou správní žalobou, dostatečná právní ochrana jeho práv a svobod.
To už dnes nelze chápat jako naplnění práva každého na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě přezkoumána nezávislým a nestranným soudem nebo jiným nezávislým a nestranným tribunálem, který sám rozhodne o jeho občanských právech a závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoliv trestního obvinění proti němu, jak to požaduje již shora citovaný čl. 6 Evropské úmluvy.
Problematika úpravy působnosti a organizace správního soudnictví odpovídající současným požadavkům kladeným na tuto oblast jako na nedílnou součást ochrany práv a svobod v demokratické společnosti je značně složitá. Proto byl vypracován a vám předložen rámcový materiál Výchozí teze koncepce správního soudnictví, jehož cílem je zmapovat současné problémy správního soudnictví a navrhnout východiska jejich řešení včetně možných variant organizace správního soudnictví.
Při projednávání tohoto materiálu nejen na půdě ústavně právního výboru, ale při řadě seminářů a konferencí, z nichž nejvíce si zaslouží připomenout konference o správním soudnictví pořádaná Nejvyšším soudem České republiky v Brně za přítomnosti ústavně právního výboru této sněmovny, se dospělo ke zcela totožným a stejným závěrům, které nezpochybnil žádný účastník. Správní soudnictví v dnešní podobě nevyhovuje.
***