(15.30 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Osobně bych dával přednost variantě třetí. Pokud ale pro ni nebude dostatečná většinová vůle, myslím, že i varianta druhá ve smyslu usnesení ústavně právního výboru je přijatelná. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Marek Benda, připraví se pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážené dámy a pánové, já to možná ještě malinko udělám složitější, protože mám pocit, že nad tímto materiálem jakoby řešíme až konec problému, který začíná někde jinde. Ten problém začal někdy v roce 1992 u překladu evropských norem. Výraz "nezávislý tribunál" byl přeložen jako "nezávislý soud" a dlouhou dobu se u nás nesla představa, že je nezbytně nutné, aby všechna správní rozhodování byla přezkoumávána nezávislým soudem. Evropská unie požaduje přezkum nezávislým tribunálem.
Z tohoto omylu vychází v podstatě celý tento model, který je nám vládou překládán a který nás nutí tiše akceptovat, že se správní řízení z dnešního dvoustupňového s případným možným přezkumem zákonnosti stane fakticky správním řízením třístupňovým, protože po prvních dvou stupních, které jsou normálně ve správě, bude ještě v plné jurisdikci další přezkum před soudem. Myslím, že toto je teze, která by měla být zásadním způsobem zvažována a diskutována, jestli opravdu něco takového chceme, když víme, že už dnes - je to vidět i na příkladu návrhu zákona, který byl nedávno projednáván, na návrhu kolegy Brouska a dalších - je takřka nemožné různá správní rozhodnutí dokončit. Představa, že jen tak tiše akceptujeme, že správní řízení se prodlouží do tří stupňů, je podle mého názoru velmi problematická.
Proto si myslím, že bychom měli v prvé řadě zásadním způsobem diskutovat o tom, jestli je opravdu nezbytné, aby na úrovni řekněme spodního stupně byl nezbytně soud, aby to nezbytně byl třetí stupeň, jestli není opravdu záhodno mluvit daleko spíše o variantě správního rozhodování v jednom stupni a ve druhém stupni již nějakého tribunálového, možná blížícího se soudu, ale rozhodně ne v klasické soudní soustavě ve smyslu - nebo alespoň v délce časového období - nezávislých odborníků z praxe a zdaleka nejenom z právní praxe, a pak pouze Nejvyššího správního soudu, tak jak to vlastně předpokládala česká ústava, jako sjednocovatele, aby nedocházelo k příliš velkému rozchodu v budování jednotlivých správních orgánů. Myslím, že toto je základní debata, nikoliv debata o tom, jaké visačky mají být na krajských soudech, jestli krajský správní soud nebo krajský soud. Dokud nebudeme mít vyřešeno toto - je to věc, která se samozřejmě týká i reformy veřejné správy - dokud nebudeme mít rozhodnuto, jestli je naším přáním mít třístupňové nebo dvoustupňové rozhodování, bude debata o tomto vládním materiálu podle mého názoru velmi předčasná a dokonce může způsobit i značné chyby.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan poslanec Cyril Svoboda, připraví se pan poslanec Výborný.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, kolegyně a kolegové, já jsem rád, že tento materiál tu máme, protože to je závazek, který tu trvá velmi dlouho. Tady bych rád reagoval na kolegu Marka Bendu. Za prvé nejde o Evropskou unii, ale o Radu Evropy, a Evropská úmluva o lidských právech říká, že věc každého - týká se to lidských práv - musí být rozhodnuta v přiměřené lhůtě nezávislým soudem, jak říkáme v češtině. Je tu spor mezi anglickým a francouzským textem. V každém případě musí jít o nezávislý tribunál. To znamená, že to nemůže být správní úřad, protože správní úřad nelze označit za nezávislý tribunál. Z toho důvodu je tam také ta varianta, která se týká tribunálů v rámci moci výkonné.
Já vycházím z toho, že naše ústava předpokládá existenci Nejvyššího správního soudu, a souhlasím s tím, co říká pan kolega Jičínský, že stejně tu asi nebude většinová vůle pro změnu ústavy a že bychom ústavu měli spíše naplňovat než ji měnit jenom tím, že vlastně žádnou reformu správního soudnictví neprovedeme, protože to, že dnes rozhodují soudy obecné, byť na principu legality, byť ve velmi omezené míře, znamená, že bychom pouze rozšířili pravomoc obecných soudů, ale fakticky bychom žádnou reformu správního soudnictví neprovedli.
Z toho důvodu se mi jeví samozřejmě jako nejlepší varianta vytvoření specializované soustavy správních soudů, ba dokonce bych šel ještě dále, protože naše ústava umožňuje, že lze zákonem stanovit, kdy se na rozhodování soudů podílejí jiné osoby než soudci. To se samozřejmě vztahuje na přísedící, ale já myslím, že bychom neměli úplně zavrhovat myšlenku, že by mohli v senátech zasedat lidé, kteří jsou odborníci na danou problematiku. Samozřejmě by nemohli mít v žádném případě většinu, nemohli by ovlivnit zásadním způsobem rozhodování soudců, nicméně skutečnost, že by po celou dobu řízení byl součástí tohoto senátu někdo, kdo je odborníkem na danou oblast, ať je to v oblasti stavebnictví, nebo v oblasti daňové nebo jakékoliv jiné, by stála za úvahu.
Ve prospěch tohoto argumentu svědčí i to, že vláda se úplně neuzavírá poslední variantě nezávislých správních tribunálů. To by nebylo nic jiného než odborníci, kteří by byli s principem nezávislosti jmenováni na určitou dobu, aby byli nezávislí, aby mohli rozhodovat. I tady bychom byli ochotni svěřit rozhodovací pravomoc do rukou nesoudců, tedy osob, které nejsou soudci z povolání.
Myslím, že toto by byla skutečná reforma - vytvoření specializovaných správních soudů v čele s Nejvyšším správním soudem.
Myslím, že je možné podporovat to, co usnesl ústavně právní výbor, totiž druhou variantu, to znamená že bude existovat Nejvyšší správní soud a pod ním bude správní soudnictví v rukou obecných soudů. Zdá se mi, že toto řešení je nakonec nejlepší, a to ze dvou důvodů. Za prvé naplňuje ústavu, to znamená, že bude Nejvyšší správní soud, kde budou specializovaní soudci, a zároveň dává šanci pokročit v reformě tak, abychom se jednou dočkali reformy, která povede ke specializovanému soudnictví. Jestliže se rozhodneme pro variantu první, znamená to, že nemáme odvahu vykročit směrem ke skutečné reformě správního soudnictví. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji. Hovořit bude pan poslanec Výborný, připraví se pan poslanec Martínek.
Poslanec Miloslav Výborný: Pane místopředsedo, dámy a pánové, vláda nám předložila tři varianty řešení reformy správního soudnictví. Předtím v legislativní radě, rozšířené o přizvané odborníky a poslance, se projednávalo oněch variant tuším sedm a víme samozřejmě, že by bylo i dnes možné projednávat ne sedm, ale možná sedmnáct variant, protože oněch cest k vyřešení problémů je mnoho. Nekritizuji vládu za to, že předložila toliko tři varianty, jen konstatuji, že ona paleta výběru by byla mnohem širší.
Skutečností je, že asi ony tři varianty vládou předložené vystihují zásadní směry, kudy je možné se vydat, ale tím, že jen popisují zásadní směry, tak současně - já to zdůrazňuji a také jsem to zdůrazňoval v ústavně právním výboru - přijetím kterékoliv z těchto variant nedává sněmovna stoprocentní souhlas ke každé větě a ke každému slovíčku, jak je to v této první, druhé nebo třetí variantě popsáno.
***