(16.40 hodin)
(pokračuje Janeček)
Dokumentovány jsou případy, kdy na jednotlivých listech o prohlídce mrtvého, téhož zemřelého dárce, byly psacím strojem napsané časy úmrtí rukou přepisovány, čímž se liší od času uvedeného na listu o prohlídce mrtvého založeném na příslušné matrice.
Pro ilustraci uvádíme dva případy. Případ A z roku 1997, kdy neurolog po svém klinickém vyšetření doporučoval pokračovat v léčbě a ordinoval kontrolu, ošetřující lékař odeslal pacienta po uplynutí 15 minut předchozího neurologického vyšetření k provedení angiografického vyšetření mozku, jež smrt mozku údajně potvrdilo. Poté byly orgány následně odebrány. Rentgenové snímky, kdy v tomto specifickém případě jednoznačně potvrdily angiografický nález smrti mozku, nejsou podle sdělení vedení FN Ostrava k nalezení, ačkoliv neuplynula skartační doba.
Za neméně závažný je potřeba považovat i případ B z roku 1999, kdy oba nástřiky angiografického vyšetření mozku při nedodržení 30minutového intervalu odpovídaly angiografickému obrazu smrti mozku. Vzhledem k nedodržení předepsaného časového intervalu mezi oběma nástřiky ošetřující lékař trval na opakování angiografického vyšetření mozku tak, aby předepsaný časový interval byl dodržen. V průběhu diskusí o opakovaném angiografickém vyšetření mozku byl podle výpovědí řady lékařů dodán rentgenový snímek s časem upraveným tak, aby 30minutovému intervalu odpovídal. Tento snímek však nebyl lékaři akceptován, neboť na něm byl čas, kdy se angiograficky vyšetřený pacient již opět nacházel na příslušné klinice. O této závažné skutečnosti sepsali lékaři zápis. Po vynuceném opakovaném angiografickém vyšetření byl již při prvním nástřiku popřen závěr předchozího angiografického vyšetření mozku, který vykazoval zjištění odpovídající smrti mozku. Vzhledem k tomu, že opakované angiografické vyšetření mozku vyvracelo zjištění předchozího vyšetření, nebyl odběr orgánů proveden. I v tomto případě musí vyšetřovací komise konstatovat ztrátu nejen rentgenových snímků, ale veškeré zdravotní dokumentace, aniž ji byl kdokoliv ve FN Ostrava schopen vysvětlit.
Evidence zemřelých dárců orgánů, počtu a druhu orgánů a jejich dislokace:
Při odběru orgánů od dárců platí zásada, že odebraný orgán je nabídnut prvnímu vhodnému pacientovi vedenému na vnitrostátní čekací listině pro transplantaci příslušného orgánu. V případech, kdy na této čekací listině toho kterého orgánu nebyl vhodný příjemce, byl tento orgán zpravidla nabídnut pro transplantaci do zahraničí.
Za účelem zjištění počtu zemřelých dárců orgánů, počtu a druhu odebraných v RTC FN Ostrava a jejich dalšího osudu vyšetřovací komise zajistila a porovnala dosažitelné evidence včetně národního registru zemřelých dárců orgánů, který je veden Koordinačním centrem Transplantačního centra IKEM Praha na základě údajů povinně poskytovaných z jednotlivých transplantačních center v ČR. Jedině s vědomím Koordinačního centra IKEM mohou být orgány odebrané v kterémkoliv transplantačním centru v ČR oficiálně nabídnuty k transplantaci příjemci v ČR, případně příjemci v zahraničí. Protože mezi jednotlivými evidencemi existovaly rozpory v počtu dárců, počtu a druhu odebraných orgánů a účelu jejich využití, vyšetřovací komise za účelem zjištění skutečného stavu vyhledala, zajistila a prostudovala veškerou dosažitelnou zdravotní dokumentaci včetně pitevních protokolů. Zjistila, že v průběhu let 1993 až 1999 bylo v RTC FN Ostrava indikováno převážně k multiorgánovému odběru orgánů 210 zemřelých dárců, přičemž 207 z nich byly orgány odebrány.
Za závažné do současné doby zjištěné skutečnosti je nutno považovat, že 6 zemřelých dárců orgánů nebylo pitváno, ačkoliv provedení pitvy je podle platných právních předpisů povinné a je vlastně základním kontrolním mechanismem pro ověření druhu a počtu odebraných orgánů a správnosti indikace k odběru. Za další chybí chorobopis 12 zemřelých dárců orgánů. V registru KC TC IKEM není evidováno 11 jater, která byla prokazatelně v RTC FN Ostrava při multiorgánovém odběru odebrána. V chirurgické dokumentaci příslušných 11 zemřelých dárců orgánů je uvedeno, že jejich játra byla odebrána pro edukační, experimentální, nácvikové a transplantační účely. Vzhledem k tomu, že neexistuje žádná jiná písemnost dokumentující další nakládání s těmito játry, nelze jejich použití uvedené v chirurgické dokumentaci jednoznačně potvrdit. Z dosud provedených svědeckých výpovědí je doloženo, že nácvik prováděn byl, ale údaje o počtu nácviků se u šesti k této věci vypovídajících svědků výrazně liší a žádný nepřesahuje sedm.
Totéž lze konstatovat v případě pankreatu - slinivky břišní - od sedmi zemřelých dárců, orgánů s tím rozdílem, že nikdo z vypovídajících o žádném nácviku s pankreatem nic neví.
U dvou prokazatelně odebraných srdcí, údajně na chlopenní alotransplantáty, žádné z transplantačních center v ČR nepotvrdilo jejich příjem, takže jejich další osud není znám.
V dalších nejméně třech případech byla zadokumentována skutečnost, kdy v národním registru u zemřelých dárců z RTC FN Ostrava vedeném koordinačním centrem TC IKEM jsou evidovány orgány odeslané do zahraničí k transplantaci, přičemž zahraniční transplantační centrum je ve svém seznamu přijatých orgánů, který vyšetřovací komisi zaslal, neuvádí.
Financování odběru orgánů:
Úvodem je třeba poznamenat, že odebrané orgány se pro účely transplantace poskytují mezi jednotlivými transplantačními centry včetně zahraničních bezplatně. Mezi jednotlivými transplantačními centry zemí sdružených v rámci Eurotransplantu však centrum, ve kterém byl orgán transplantován, poskytuje dárcovskému centru tzv. explantační poplatek, jehož výše se pohybuje kolem dvou tisíc marek. Tento poplatek slouží ke krytí režijních nákladů spojených s odběrem orgánu v dárcovské nemocnici.
Ještě z období působení Českého transplantu existují v zápisech výboru Českého transplantu zmínky o existenci jakéhosi blíže nespecifikovaného konta vzniklého ze shora uvedených poplatků vedeného u Eurotransplantu. Dosud podané svědecké výpovědi existenci takového konta nezpochybňují, ale blíže jej nespecifikují. Vyšetřovací komise dosud nezjistila jediný případ, kdy by explantační poplatek za odebrané orgány poskytnuté z ČR do zahraničí byl kterémukoliv transplantačnímu centru ČR poskytnut.
V rámci ČR jsou náklady spojené s odběrem orgánů hrazeny příslušnými zdravotními pojišťovnami. Kontrolou vykazovací a platební kázně ve vztahu k odběrům orgánů jak u těchto zdravotních pojišťoven, tak v samotné FN Ostrava vyšetřovací komise zjistila, že z dosud nevysvětlených důvodů FN Ostrava nevyúčtovala zdravotním pojišťovnám úhradu za odběry orgánů nejméně u několika desítek dárců. U dalších desítek zemřelých dárců orgánů byly náklady spojené s odběrem jejich orgánů vyúčtovány se zpožděním několika let až koncem roku 1999, tedy až po vypuknutí ostravského případu.
Péče o pacienty s transplantovanými játry:
Vzhledem k tomu, že při vyšetřování činnosti RTC FN Ostrava byly vysloveny pochybnosti o správnosti léčby některých z 12 pacientů s transplantovanými játry, což představuje bezesporu vysoce specifický a odborný problém, požádala vyšetřovací komise po zajištění příslušné zdravotní dokumentace o vypracování znaleckého posudku, jehož výsledky nejsou dosud známy.
Závěr:
Na základě dosud provedeného vyšetřování lze již nyní konstatovat, že v činnosti RTC FN Ostrava se v období let 1993 až 1999 vyskytovaly velmi závažné nedostatky týkající se zejména stanovení smrti mozku dárců orgánů, vedení evidence dárců orgánů, druhu a počtu orgánů, použití odebraných orgánů, neplnění hlásné povinnosti vůči Koordinačnímu centru TC IKEM a vyúčtování nákladů spojených s odběrem orgánů zdravotním pojišťovnám. Svoji roli sehrála absence jakékoliv kontroly ať ze strany tehdejšího vedení nemocnice, tak Ministerstva zdravotnictví ČR.
***