(10.50 hodin)
(pokračuje Beneš)
Je vcelku logické, že materie obsahuje celou řadu srovnání od roku 1989 do roku 1999, a jsem tomu rád. Jsem tomu rád, protože všichni v této Poslanecké sněmovně mohou se zcela klidným svědomím, se zcela dobrou vůlí a bez zásadních rozporů konstatovat, že od pádu komunistického režimu, který vytvářel pouze dluhy, s nimiž se dnes velmi obtížně vyrovnáváme, se stav životního prostředí výrazným způsobem zlepšil. Myslím si, že by stálo za to, abychom tuto jednu větu si všichni jednoznačně uvědomili.
Aby všechno nebylo pouze optimistické a jednotné, chtěl bych poděkovat panu ministrovi, že používá srovnání v delší časové řadě, ačkoliv zpráva je pouze o roku 1999, ale má to jeden háček. Používá to tam, kde se to hodí, a kde se to nehodí, zapomíná použít meziroční srovnání 1998 - 1999. Našel jsem si parametr, který se týká spotřeby pesticidů - je to uvedeno na str. 7, kde se říká, že spotřeba pesticidů proti roku 1990 výrazně poklesla o 47 %, zatímco nárůst spotřeby proti roku 1998, který byl meziročně zaznamenán, zde není. Toto logicky navazuje na politiku v oblasti zemědělství. Čím více dotujeme zemědělskou výrobu, tím více dochází ke spotřebě chemických látek v zemědělství a tím více se to projevuje ve stavu životního prostředí.
Chtěl bych upozornit na jednu věc, které jsem si v materiálu všiml a myslím si, že je hodna zaznamenání, kdy na str. 13 se v rizicích pro stav životního prostředí v České republice hovoří o rizicích z využívání obnovitelných zdrojů, zejména biomasy, z hlediska nárůstu oxidu uhličitého. Je to věc zcela logická. Uvádím to proto, abychom se všichni netvářili tak optimisticky, když hovoříme o obnovitelných zdrojích. Má to svá rizika a děkuji panu ministrovi, že je ve své zprávě uvedl.
Dovolte, abych vaši pozornost upoutal tam, kam ji poutal již pan zpravodaj, a to na str. 16, kde je přehled vývoje celkových investic na ochranu životního prostředí v letech 1990 - 1999. Před chvílí jsem to ukazoval předsedovi Poslanecké sněmovny, tehdejšímu předsedovi dvou vlád, který je tady často peskován za to, co Klausovy vlády udělaly.
Konstatuji, že podle materiálu ministra životního prostředí Kužvarta v letech 1992 - 1997, tedy v době Klausových vlád, byl tento podíl od 2,1 do 2,5 %, zatímco v roce 1998 to bylo 2,0 a v roce 1999 podle odhadu Českého statistického úřadu pouze 1,3 %, tedy takřka polovina toho, co za období Klausových vlád.
Děkuji za pozornost a doporučuji zprávu vzít na vědomí.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Dále se hlásí pan poslanec Patočka.
Poslanec Jiří Patočka: Dovolím si drobnou poznámku. Ve Státním fondu životního prostředí, v jehož radě jsem členem, řešíme mnohokrát případy, kdy se soukromé firmy činné v prostoru podnikatelském, ne v komunálních potřebách, ucházejí o pomoc, která by umožnila zlepšit jejich ochranu vod. Míním tím zlepšení intenzifikace čistíren, jejich rozšíření atd. Jedná se v ochraně ovzduší i o plynofikaci, náhradu topení atd. Dostáváme se do situace, kdy je nesporné, že z hlediska ochrany životního prostředí tyto investice jsou nutné, ale z hlediska ekonomické výkonnosti těchto firem je to prakticky neprůchodné. Dost často to na fondu skončí tak, že se uzná, že potřeba by tam byla, ale protože jsou firmy vesměs na pokraji konkursu nebo ve velmi svízelné finanční situaci, nelze tam ekonomickou pomoc pustit ani z hlediska půjčky, ani přímé dotace. Dochází k obrovskému nárůstu rizika likvidace těchto firem. K tomu zřetelně dochází, ať jsou to koželužny, mlékárny, staré skládkové zátěže, změny ve vytápění těchto firem.
Tady by se mělo najít řešení, které by umožnilo posoudit - jako je dnes podpora malého a středního podnikání - něco symetrického s tímto. Firmy z těchto důvodů musí omezit produkci a důsledkem je zastavení výroby a nezaměstnanost. Věc dosud úspěšně řešena není.
Považoval jsem to jako připomínku je zprávě pana ministra.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovoří pan poslanec Martin Starec.
Poslanec Martin Starec: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně a kolegové, máme před sebou zprávu o životním prostředí České republiky v roce 1999, sněmovní tisk 768. Uvedu několik drobných poznámek.
Vím, že to není chyba předkladatele, možná je to chyba Poslanecké sněmovny, ale vždycky mě mrzí, že zprávy tohoto typu projednáváme na konci následného roku. Znamená to, že to, co je tam zajímavé a co bychom mohli akcentovat v rozpočtech, při projednávání ve fondu a v dalších institucích, s ročním časem ztrácíme. Týká se to toho, o čem hovořil můj předřečník. Čísla platí, nejde je zpochybnit, jsou jednoznačně pozitivní. Rok 1999 je symbolický, posun je tak výrazný, že se tomu někdy nechce až věřit, byť to lze vidět na krajině, na zdraví lidí a doložit i v těch částech, které se týkají průměrného věku atd. Ukazatele hovoří jasnou řečí, a kdo je chce vidět, vidí je. Když si vezmu jen odpadní vodu a desetitisícová města, je k neuvěření, že kanalizace a čistírny odpadních vod nejsou ve statistice výjimkou, ale naopak by se musel statisticky dohledávat opak. Za toto lze jen poděkovat. Je skvělé, že deset let po revoluci tomu byla věnována taková pozornost. Sám jsem se v této problematice pohyboval před rokem 1989. Ještě si pamatuji zprávy pana Vavrouška a dalších, které v roce 1988 bily na poslední poplach. Kdyby tady dnes pan Vavroušek seděl, myslím, že by z toho měl neskrývanou radost. Tímto věnuji i vzpomínku na něj.
K samotné zprávě. Hovořil jsem o tom, že rok "překryvu" považuji za chybu sněmovny. Možná někdy tyto věci odkládáme, protože si myslíme, že jsou věci důležitější, ale z hlediska zdravotního a dalšího jsou to věci výrazné. Byl bych velmi rád, aby se v dalších letech stejná pozornost napřela odpadům. Nejvíce mě děsí komunální odpad, otázky kolem plastů, odpady, které vidíme kolem silnic, černých skládek atd. Byl bych nesmírně rád, kdyby ministerstvo přišlo s projektem v souladu s aktivní politikou zaměstnanosti. Myslím si, že v aktivní politice zaměstnanosti by obce a Ministerstvo životního prostředí mohly udělat moc, a to nejen v části výchovy, kde i ministerstvo školství musí přijít se svým projektem, ale i v praktické části, to je v likvidaci a v předcházení těmto věcem. Z tohoto celého balíku prosím samostatný pohled na plasty, plastové lahve. To, co se odehrává u našich komunikací, je věc velmi výrazná, velmi špatná a jen represe nebude v této věci stačit. Připomínám využít aktivní politiku zaměstnanosti.
Další blok, ve kterém budeme muset napřít své síly jako v oblasti oxidů, je recyklace, celý proces efektivního sběru a efektivní recyklace. To je věc, kterou bude třeba systémově řešit, možná za úplně nových projektů. Myslím, že i fond životního prostředí do toho bude muset s celou svou silou vstoupit.
***