(10.40 hodin)
(pokračuje Kužvart)
Takže na závěr bych chtěl konstatovat, že i zpráva za rok 1999 má jak pozitivní momenty, které naštěstí převažují, tak i některé, které by pro nás měly být jakousi výzvou. Jde především o zhoršování stavu životního prostředí emisemi škodlivin z mobilních zdrojů znečištění ovzduší.
Vážená sněmovno, děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí usnesení k tomuto projednávanému bodu nepředložil. Prosím proto, aby se slova ujal pověřený člen výboru, kterým je pan poslanec Libor Ambrozek.
Poslanec Libor Ambrozek: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové. Máme před sebou již poněkolikáté zprávu o životním prostředí České republiky v roce 1999, která je Poslanecké sněmovně předkládána na základě zákona o právu na informace o životním prostředí, který platí od roku 1998.
Myslím si, že je to velmi významné, abychom měli všichni k dispozici podrobné materiály o tom, jaký vývoj naše životní prostředí prodělává v jednotlivých letech. Ten komentář je velmi obsáhlý, v přílohách se můžete dočíst o všech faktorech ovlivňujících životní prostředí, jak se vyvíjejí. Je to rozděleno po jednotlivých složkách i s tím, že u těch nejdůležitějších jsou tam zpětné řady až někam před rok 1989, a na základě těchto řad je samozřejmě vyvozován závěr, že se životní prostředí u nás stále zlepšuje.
Já nechci hodnotit ta jednotlivá čísla, dovolil bych si pouze několik poznámek a mohou to být možná i jako dotazy na pana ministra, resp. vládu.
Jedním ze zajímavých údajů pro mě je skutečnost, že celkové investice na ochranu životního prostředí u nás klesají, že bylo vrcholu dosaženo v roce 1997, tedy ještě za pravicových vlád, zatímco za vlády sociální demokracie se ten objem investic snižuje a dnes dosahuje úrovně někdy z roku 1993 s tím, že klesá i podíl na hrubém domácím produktu. V procentech se to vrací až k roku 1991, v objemu se to vrací někam k roku 1993. Z toho samozřejmě můžeme vyvodit dvě varianty. Buď že životní prostředí už je tak dobré, že už není potřeba investovat, nebo tedy, že to byly pravicové vlády, které přinutily podniky k největším investicím, nebo že tato vláda dostatečně o životní prostředí nedbá. Ale pan ministr se k tomu určitě vyjádří a já nechci tady dělat soudy. Nicméně je to číslo, které je hodno pozornost.
Druhým momentem, který si myslím, že by mohl být lépe zpracován, je problematika čištění odpadních vod. V novinách jsou naši občané často strašeni, kolik bude náš vstup do Evropské unie stát, a největší položka se právě uvádí v čistotě vody, kde se hýří s čísly v řádu desítek miliard, někdy sto miliard, někdy ještě více. Z těchto podkladů, které máme k dispozici, podle mě ovšem nejsme schopni si toto číslo ověřit. Protože se na jedné straně hovoří o tom, že - nebudu říkat stránky - že bylo vybudováno více než 950 čistíren, to znamená, dejme tomu, zhruba tisícovka především ve velkých městech, a z toho se tedy vyvozuje závěr, že jich 5 tis. chybí. Zároveň ovšem víme, že na základě platné legislativy v oblasti úplat za vypouštění odpadních vod obce pod 500 obyvatel žádné poplatky neplatí a de facto je jim vládou řečeno - vy nemusíte mít čistírnu, pokud nebudete chtít, pokud ji nebudete potřebovat z nějakého zásadního důvodu, jako je třeba ochrana prameniště.
To znamená, že by bylo zajímavé mít tady to vyčíslení, kolik obcí je pod 500 obyvatel. Možná se podle toho zjistí, že nemusíme brát, že nám chybí 5 tis. čistíren, ale možná jenom tři a půl tisíce.
Další otázkou v tomto je, že Evropská unie po nás chce, a my žádáme výjimku, čištění vod v obcích nad 2 tis. obyvatel. Já si myslím, že jich není zase tolik přes dva tisíce. To znamená, že pokud tady už máme dnes tisíc čistíren, tak kolik jich ještě schází do naplnění požadavku EU? Možná je to jenom 500, ale určitě ne 5 tis. To znamená, že tato čísla si myslím, že by mohla být přehledně na jednom místě, a možná by to stálo za námět jednoho z jednání i našeho výboru, protože z těch čísel, která jsou tady roztroušena, si nejsme schopni udělat obrázek, které investice jsou skutečně nutné a které jsou možné v nějakém nejoptimálnějším případě.
Třetí poznámkou je reakce na to, jak se pan ministr zmínil o fondu ISPA, o tom, že naše projekty byly schváleny. V letošním návrhu státního rozpočtu bylo pro financování státních účastí rezervováno 150 mil. Kč. V návrhu rozpočtu na rok 2001 žádná takováto částka uvedena není, nebylo ani přijato usnesení rozpočtového výboru, kterým sněmovna chtěla požádat vládu, aby ty problémy odstranila. Zajímalo by mě proto, kde hodlá vláda vzít, a jestli je to rezervováno v té zatím pro nás poměrně abstraktní kapitole Národní fond, kde hodlá vláda vzít prostředky pro financování státního podílu a zda už jsou skutečně v odpovídající podobě podklady pro obce, aby vůbec mohly kvalitně žádat do Bruselu, protože jsme ještě v tomto roce slyšeli řadu připomínek z EU, že letos nám to tady ještě z politických důvodů schválí, ale v příštím roce, pokud ty žádosti nebudou pořádně připraveny, a k tomu samozřejmě potřebují žadatelé kvalitní směrnice, kvalitní podklady z ministerstva, v příštím roce budeme mít se schvalováním žádostí problémy. Takže to je poznámka třetí.
Poznámka čtvrtá. Státní politika životního prostředí, se kterou je tady několikrát operováno, která podle mého soudu je celkem kvalitním dokumentem, byla v roce 1999 pouze vládou vzata na vědomí, stejně jako řada jiných resortních politik. V praxi to ovšem probíhá tak, že každý resort si jede podle své resortní politiky vládou vzaté na vědomí. Tyto politiky podle mého názoru jsou často v rozporu, a zajímalo by mě proto, jestli bude státní politika životního prostředí, která se dnes připravuje v novelizované podobě, jestli bude vládou schvalována a v případě, že tedy bude schválena, jestli skutečně vláda bude jako celek respektovat principy udržitelného rozvoje, které by měly být implementovány do činností jednotlivých resortů, protože státní politika jako dokument na vědomí, podle kterého se řídí jenom resort, si myslím, že není dostatečným materiálem, dostatečně silným pro kvalitní ekologickou politiku, kterou by tento stát měl vykonávat.
Tolik tedy jenom několik úvodních poznámek, s tím, že samozřejmě jsou tady vyjmenovány velmi podrobně i všechny legislativní úspěchy, kterých jsme v minulém roce dosáhly. Ta řada norem schválených i připravovaných je slušná. Souhlasím s tím, že pokud normy budou kvalitně předloženy, že jsme schopni k datu ukončení rozhovorů legislativu přijmout, a byla by tam řada asi otázek, co dále se zdravotním stavem lesů, který patří k nejhorším v Evropě, ale chápu, že to není v kompetenci resortu životního prostředí, a proto asi není nutné kvůli tomu trápit ministra životní prostředí.
Tolik tedy aspoň můj stručný komentář ke zprávě o životním prostředí a závěrem bych chtěl navrhnout usnesení, které jsme přijali v minulých letech: Poslanecká sněmovna bere na vědomí zprávu o životním prostředí České republiky v roce 1999. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. O slovo se přihlásil předseda výboru Miroslav Beneš a pana Ambrozka požádám, aby se ujal i role zpravodaje.
Poslanec Miroslav Beneš: Vážený pane předsedající, páni ministři, dámy a pánové. Materie, kterou projednáváme na konci roku 2000, je poněkud neaktuální, možná jakoby zpožděná, možná minulá. Já si to ale nemyslím. Stav životního prostředí, kterým se materie zabývá, má být především poznamenán z pohledu roku 1999.
***