(14.00 hodin)
(pokračuje Matějů)
Nechám nyní stranou demonstrace na podporu redaktorů České televize, i když i ty říkají, jak situaci v České televizi vnímá a hodnotí veřejnost. Kdekdo říká - jsou to hrstky lidí. Názory veřejnosti však lze zjistit i poněkud exaktnějším způsobem - výzkumem veřejného mínění. (Hlas: Zaplaceným.)
Předseda Václav Klaus ve svém projevu včera k novinářům řekl věc, se kterou bych se, kdyby nepoužil slov, která nyní budu citovat, obsahově velmi ztotožnil. Řekl, že konečně se problém České televize dostane z ulice tam, kam patří, to je do sněmovny. Já bych jenom na rozdíl od pana Václava Klause nepoužíval slovo ulice. Občany této země totiž nepovažuji za ulici, ale za důležité partnery politiků, neboť to byli právě občané, a ne ulice, kdo nás do této sněmovny zvolil. (Potlesk z galerie hostů.)
Mluvíme-li tedy o veřejnoprávním médiu, veřejné mínění o tom, v jakém stavu se nalézá, v jaké situaci nyní je, mělo by nás poslance, zejména pro Radu ČT, jejíž zástupci zde doufám někde sedí, nebo si aspoň přečtou stenozáznam z tohoto jednání, zajímat, jak vypadá rozložení veřejného mínění. Já bych si dovolil vás seznámit s výsledky výzkumu veřejného mínění, který byl proveden 28. 12. 2000 firmou Median pro Mladou frontu Dnes, do kterého mi bylo umožněno nahlédnout právě Mladou frontou Dnes. Upozorňuji, že výzkum byl proveden na reprezentativním vzorku 381 respondentů. (Výsměšný potlesk několika poslanců.) Děkuji přítomným sociologům, kteří nepochybně rozumějí principu výběru, já je hned poučím.
Výběr resp. sběr dat byl proveden metodou CATI neboli Computer Assisted Telefon Interview, kde - jak možná přítomní sociologové, kteří před chvílí tleskali, velmi dobře vědí - telefonní čísla v této metodě se vybírají přísně náhodně. Jinak jsem se podíval na složení tohoto souboru, porovnal jsem jej s výsledky cenzu a mohu vás ujistit, že reprezentativní je.
Co tento výzkum říká? Na otázku, zda krizi v České televizi považují za závažný problém, odpovědělo "za velmi závažný problém české společnosti" 90 % dotázaných. Na otázku, zda současná situace kolem České televize představuje vážné ohrožení svobody informací v České republice, odpovědělo "ano" 84 % dotázaných. Na otázku, kdo má podle respondenta pravdu ve sporu o Českou televizi, 66 % dotázaných řeklo, že protestující zaměstnanci a umělci, a pouze 7 %, že to je ředitel Jiří Hodač a ředitelka zpravodajství Jana Bobošíková. Ostatní řekli, že se k tomu nevyjádří. Na otázku, zda by Jana Bobošíková vzhledem k tomu, že pracovala pro Václava Klause, neměla být ředitelkou České televize, 85 % dotázaných odpovědělo, že "ano". (Hlas: To znamená - měla by být.) Na otázku, zda "souhlasíte s postupem redaktorů, kteří odepřeli poslušnost novému řediteli a odmítají opustit redakci zpravodajství", 80 % odpovědělo, že "ano".
A já bych takto mohl pokračovat a zdržovat vás tady hodně dlouho. Neučiním tak. (Ohlas v sále.) Vím, že jste rádi. Chci jenom konstatovat, že veřejné mínění, které bylo zjištěno podle platných metod a pravidel, jasně říká, že ti, kteří se obávají, že v této zemi jde o ohrožení svobody slova a že zákony nebyly využity, ale zlomeny a zprzněny proto, aby bylo dosaženo politických cílů, jsou v naprosté většině. Děkuji za pozornost. (Potlesk z galerie hostů.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Pleva. Připraví se paní kolegyně Parkanová.
Poslanec Petr Pleva: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já jsem velmi rád, a jsem spíš nadšen z toho, kolik najednou máme ve sněmovně mediálních odborníků. Proto jenom doufám, že tito mediální odborníci budou alespoň tělem, když už ne duchem přítomní, až budeme opět projednávat třeba výroční zprávu Rady ČT nebo dalších mediálních rad. Možná si dobře pamatujete, kolik je tady lidí, když se tohle projednává, kolik lidí to zajímá, kdo je schopen k tomu kvalifikovaně vystoupit. Teď je krize, tak samozřejmě na televizi se dívá každý a televizi každý rozumí. Možná by našemu trestnímu zákonu velmi prospěl nový trestný čin, který by se jmenoval trestný čin populismu. (Potlesk v části sálu.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Já bych chtěl ještě jednou upozornit návštěvníky na galerii, aby se vyvarovali jakýchkoli svých projevů. Návštěvníci na galerii mají možnost poslouchat přednášené projevy, nemají možnost se k nim ani potleskem vyjadřovat. Je to bohužel takto podle jednacího řádu.
Nyní bude hovořit paní poslankyně Parkanová. Připraví se pan poslanec Jičínský.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi nejprve několik poznámek k otázkám legality a dodržování zákonů obecně. Dodržování zákonů je nepochybně nutnou součástí právního a demokratického státu. Vyžadování slepé poslušnosti vůči zákonům je ale také nezbytným atributem všech totalitních a autoritativních režimů. V čem se tedy liší svobodný a totalitní stát ve vztahu k dodržování zákonů? Přece právě v tom, jak přistupuje k občanům, kteří se rozhodli z důvodu svědomí vypovědět občanskou poslušnost. Vypovědět ji tím, že dočasně nebo trvale odmítají respektovat některé zákony nebo jejich některá ustanovení.
Pro totalitní režimy je takové jednání smrtelně nebezpečné, a proto jej bez milosti potlačují. V demokraciích to tak jednoduché není. Víme přece, že chceme-li žít ve svobodné zemi, musí být obyčejným zákonům nadřazeny vyšší principy zákonné neboli ústavní, ale také vyšší principy mravní, kterými se svoboda nejen získává, ale také udržuje.
My se jistě nemusíme všichni shodovat v tom, zda ta či ona situace opravňuje někoho k vyhlášení nejvyššího možného stupně občanské neposlušnosti, kterým vypovězení loajality vůči nějakému zákonu nepochybně je. V rámci demokratických stran bychom se však alespoň měli shodnout na tom, že takové právo v extrémních situacích existuje, protože zastánce opačných názorů lze jen těžko považovat za demokraty a ochránce svobody. Tolik tedy na úvod k obecné otázce legality.
Při posuzování posledních událostí kolem České televize padá celá řada obvinění z porušování zákonů. Posoudit porušování konkrétních ustanovení zákonů je oprávněn soud a já mu do toho nehodlám zasahovat. Podstatně složitější a problematičtější je zhodnotit naplňování smyslu a cíle určitého zákona.
Smyslem zákona o České televizi je mimo jiné bránit vlivu politických stran na tuto televizi. Za tímto účelem zákon zřizuje a Poslanecká sněmovna volí Radu České televize. Na počátku 90. let byl podle tohoto zákona zvolen do funkce předsedy rady Jiří Grygar, později Jan Jirák. Myslím, že to byli lidé s vysokou morální autoritou a nezpochybnitelnou odbornou fundovaností ve svých oborech. Aplikace každého zákona tohoto typu však vyžaduje jistou politickou kulturu, a to je právě to, co se z této sněmovny postupně začalo vytrácet.
***