(14.50 hodin)
(pokračuje Jičínský)
Tím ale nechci říci, že ta volba byla zcela v pořádku. Možná že si připomínáte to jednání, které bylo v dubnu loňského roku a kde paní poslankyně Machatá vystoupila s kritickými postoji k této věci. Když mi to nebudete mít za zlé, citoval bych své vystoupení. Je to, upozorňuji, 13. 4. 2000, pokud si to chcete ověřit ve stenografickém zápisu:
"V souvislosti s tím, co se dělo kolem volby minulého ředitele, kolem rezignace některých členů rady a potom kolem situace, která byla spojena s odvoláváním těch, co nerezignovali, se samozřejmě tato problematika stala předmětem širokého projednávání ve veřejnosti, zejména v médiích, a diskutovalo se o tom, jaké je kritérium, které se používá při rozhodování o těch, kdo mají být členy tohoto veřejnoprávního orgánu. Přirozeně, že se brala v pochybnost otázka, zda to má být Poslanecká sněmovna řídící se stranickopolitickými zřeteli. Chci říci, že za daného stavu tady není žádné jiné spolehlivé kritérium, než je volba členů Poslaneckou sněmovnou. Ale neměli bychom ty kritické hlasy veřejnosti brát na lehkou váhu a zdá se mi, že jsme nevyužili šance, abychom přece jen navrhli osobnosti více veřejnosti známé a veřejností uznávané. Říkám to samozřejmě s vědomím relativity tohoto hodnocení, protože v naší společnosti, která zdaleka není z politického a stranického hlediska ustálená, je samozřejmě těžko nalézt lidi, kteří jsou veřejně uznávanými osobnostmi bez ohledu na to, mají-li nebo nemají-li nějakou stranickou nebo politickou orientaci. Ale přesto si myslím, že tu jsou lidé, kteří mají určitý společenský kredit, který je spojen s jejich mravní důvěryhodností, a že kdybychom byli s to s větším nadhledem přistoupit k těmto věcem, nepochybně bychom mohli navrhnout osobnosti, které potom, až budou zvoleny, by se staly menším předmětem kritiky, než to bude po naší volbě."
A teď řeknu něco, co neříkám rád, protože chápu, že pro řadu mladších členů této sněmovny jsem někdo, kdo sem možná podle jejich názoru nepatří, protože jsem pro ně spojen natolik s minulostí, že už se tu mohu cítit nebo mohu být považován za nějakou podivnou fosilii, ale zvolili-li jsme do čela Rady ČT člověka, kterému je 26 let, myslím, že to nebylo dobře. Jde mi o to, abychom někdy více přemýšleli o tom, co děláme, protože myslím, že málo reflektujeme to, jak nás veřejnost vnímá, a málo se jistým způsobem snažíme upevnit naše vztahy a naši důvěryhodnost ve veřejnosti. Toto bychom si měli vzít jako jisté poučení, protože je důležité, aby veřejnost vůči Poslanecké sněmovně důvěru měla. To je jedna stránka věci.
Zároveň tady je stránka druhá, která je ještě důležitější. V tisku a i na schůzi Senátu, kterou jsem tady zmiňoval, se ozývaly názory vskutku velmi zvláštní až kuriózní. Že totiž "veřejné" ve vztahu k veřejnoprávní televizi je něco, co má být zcela oproštěno od vlivu politických stran. Ale může mi někdo říci, jak je to možné? Copak činnost politických stran, které podle ústavy jsou základem našeho politického systému, může být vyloučena z veřejného života a lze veřejnoprávní televizi odpreparovat od vlivu politických stran? Copak ti zástupci, bude-li přijat návrh zákona, který vláda předkládá, a budou-li navrhovat různé společenské a jiné organizace své kandidáty, copak tito lidé nebudou mít žádnou vazbu na to, jaký je stranický život a jaké je stranické rozdělení v této zemi? Pokud by tomu tak bylo, pak by tam asi neměli co dělat, protože politická demokracie bez fungování politických stran není možná. Není možné ji zakládat na osobnostech včetně tzv. osobností nezávislých, protože masová politická demokracie, demokracie, kde participují všichni občané, je spojena s volbou základních politických orientací, základních politických programů a tyto politické programy představují politické strany. Ty útoky, které jsou obecně v mnoha médiích vedeny proti politickým stranám, ne proti řadě jejich negativních důsledků, ale v podstatě proti jejich působení a systému, ty jsou něčím, co směřuje proti základům politické parlamentní demokracie v této zemi. A je třeba, aby tyto věci byly nazvány pravým jménem.
A když mluvíme o té nezávislosti České televize, o objektivitě, tak by bylo dobré, kdybychom také přihlíželi k názorům tzv. obyčejných lidí, kteří také píší o tom, jak vnímají působení tohoto veřejnoprávního média. Chci tu přečíst dopis čtenářky, který byl uveřejněn v Právu 23. 12.: "Co ví občan poplatník? Personální změny, patrně s politickým podtextem, vyburcovaly opozici mezi zaměstnanci televize i ve veřejnosti. Ale občan poplatník, který každodenně sleduje veřejnoprávní televizi, má svou zkušenost. Nepřestává žasnout nad absencí výchovy k demokracii a k humanitě, pro kterou má televize tolik příležitosti, nad znevažováním národní minulosti, nad absencí minimální loajality se státem a vládou, nad arogancí redaktorů, moderátorů a komentátorů, kteří bez citu, vkusu a taktu napadají veřejné činitele a jedním dechem aroganci kritizují a dožadují se slušnosti, nad permanentním odmítáním tzv. opoziční smlouvy, propagováním všech možných iniciativ za změnu. I ptá se občan poplatník: o jakou nezávislost jde? Čí nezávislost na čem a k čemu je ohrožena? Mladíček jedné strany je diskvalifikován, zatímco mladíčci druhé strany jsou slyšeni jako orákula. Kde byli až dosud umělci zvučných jmen a všeobecně známé osobnosti, když televize produkovala destrukci národního občanského vědomí, nedostatek citu, vkusu a taktu? Proč se ozývají až nyní? A jejich věhlas a umělecké výsledky jsou kompetencí pro posuzování ideové a personální koncepce řízení veřejnoprávní televize? Proč se až dosud nezasazovali za pozitivní hodnoty a skutečnou kulturu v naší veřejnoprávní televizi?"
Nemusíme s tímto postojem zcela souhlasit, ale osobně podle svých zkušeností - a sleduji veřejnoprávní televizi v jejím vývoji po celou dobu polistopadového období - si myslím, že tyto soudy jsou v mnohém pravdivé. A abych volil příklad v poslední době: jak to, že veřejnoprávní televize před krajskými volbami vůbec neměla žádné pořady, které by občany informovaly o reformě veřejné správy, o tom, k čemu ta reforma má být, co to je krajský článek této reformy, k čemu je tato samospráva, aby je informovaly o tom, jak je to v jiných zemích, prostě nic? Těsně před volbami byly výsledky volebních preferencí. To je velmi málo a je to v rozporu s tím, co má veřejnoprávní televize podle zákona plnit - přispívat k vytváření demokratické společnosti.
Takže musíme mít na zřeteli i tyto věci. Samozřejmě i veřejnoprávní televize je součástí celého života české společnosti v polistopadovém období. Já na rozdíl od předsedy sněmovny tuto kritiku nechápu jako důvod pro její privatizaci, ale chápu ji jako důvod pro to, abychom veřejnoprávní charakter televize jako službu občanům této země skutečně mnohem lépe zajišťovali.
Zároveň bych se chtěl přece jen ještě vyslovit k několika věcem, které se staly rovněž velmi frekventovanými tématy v tisku i na té senátní schůzi a kde dochází k takovému zmatení pojmů, že jsem skutečně po těch deseti letech až překvapen a nepříjemně zklamán. Protože jestliže někdo může tvrdit, že není třeba dodržovat platný zákon, jestliže dospěji k tomu, že mám za to, že byl porušen duch nebo smysl tohoto zákona, nebo že jestliže vyšší mravní nebo nějaký ještě vyšší princip mě vede k tomu, že považuji tento zákon za špatný, že se jím nemusím řídit, pak si nemyslím, že je to součást demokratické kultury této země.
***