(19.40 hodin)
(pokračuje Recman)
Jsem si vědom toho, že řešení nebude snadné. Uvědomuji si to jako autor tohoto názoru a veřejně to přiznávám v tomto vystoupení. Musím říci "NE", komunisté nemají zájem, aby se vítězem stal Jan Ruml, ale ani Václav Havel či Václav Klaus. Vítězem by měla být celá divácká společnost, aby ČT byla skutečně televizí pro co nejširší veřejnost, pro nejširší diváckou obec, a nejen pro určité politické strany a vybrané politiky, ale rovněž aby nezůstala televizí pravicových redaktorů, jak je tomu dnes v této situaci.
Jestliže odmítáme černobílé vidění této situace - a v tomto směru jednoznačně souhlasím s vystoupením předsedy vlády Miloše Zemana - tak jsem přesvědčen o tom, že musíme odmítnout i černobílé řešení tohoto problému.
Dámy a pánové, přes povyk kolem ředitele televize by bylo záhodnější všímat si i daleko většího nebezpečí, totiž snahy o privatizaci České televize poté, co byly předsedou ODS Václavem Klausem veřejnoprávní instituce prohlášeny za přežilé a životaneschopné. Není divu, že se onu neživotaschopnost snaží dokázat, a jak už to bývá, o peníze tu jde až na prvém místě. Buď o peníze za privatizaci celé televize, nebo alespoň jednoho jejího programu.
Rovněž jsem přesvědčen, že by přínosem pro informovanost koncesionářů a posluchačů ČT bylo, aby z jednání Poslanecké sněmovny byly přenášeny přímé televizní přenosy, jak je to tomu v některých okolních státech, podle mých informací na Slovensku, a já osobně pravidelně sleduji i přenos ze Sejmu z Polské republiky. Přímé přenosy z ústních interpelací a možnost sledovat záznam z jednání Poslanecké sněmovny v čase hluboko po půlnoci tuto službu veřejnoprávní televize koncesionářům znehodnocuje, ba přímo degraduje. Takovouto službu ČT by jistě ocenila většina posluchačů. Sledování jednání Poslanecké sněmovny a vystupování jednotlivých poslanců by se stalo běžnou rutinní věcí, a nikoliv atrakcí, jak je tomu mnohdy dnes.
V tomto směru si dovolím nesouhlasit s názorem předsedy vlády Miloše Zemana, s jeho výrokem: Mámo, budu v televizi, dívej se. Já se domnívám, že přece jenom už je určitý posun v čase, je to deset let. A jsem přesvědčen o tom, že by si občané a voliči měli udělat vlastní obrázek o tom, jak jedná sněmovna, jak vystupují jednotliví poslanci, jak řeší problémy příslušné politické strany zastoupené v Parlamentu a samozřejmě tuto svou informovanost, bezprostřední a objektivní, bez cenzury, bez jakýchkoliv krácení a výstřihů pak zúročit při parlamentních volbách, které se pravidelně opakují.
Vážená sněmovno, dámy a pánové, chtěl bych v závěru svého vystoupení formulovat sedm bodů nebo námětů, jakým způsobem řešit tuto situaci. Jsou to body, které se opírají i o části mého vystoupení, které jsem zkrátil, takže budou obsahovat některé pasáže, ke kterým jsem se nevyjadřoval.
Příslušný zpravodaj není na svém místě, ale jsem ochoten a schopen mu to předat v písemné podobě, abychom nezdržovali jednání.
V čem je podstata mého návrhu?
1. Myslím si, že je potřeba konstatovat, že ČT neplnila svou veřejnoprávní funkci v souladu se zákonem o ČT, tzn. v uplynulém období nebyla nestranná, objektivní a vyvážená.
2. Je potřebné okamžitě změnit zákon upravující postavení a funkce ČT.
3. Jsem přesvědčen, že je potřebné změnit zákony a postavení všech rad týkajících se veřejnoprávních médií a informací, mimo Rady ČT i Rady Českého rozhlasu, Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a domnívám se, že i Rady ČTK.
4. Jsem přesvědčen, a tento bod považuji za jeden ze stěžejních právě v té souvislosti, která dnes nastala, a to v tom, že jsem přesvědčen o tom, že je potřebné vypracovat kodex etiky a profesionality žurnalistů působících ve veřejnoprávních médiích.
5. Jsem přesvědčen o tom, že je třeba provést podrobný forenzní audit hospodaření ČT, ale rovněž se podívat pod pokličku hospodaření Českého rozhlasu a ČTK.
6. Jsem přesvědčen, že by bylo prospěšné, aby ČT, Český rozhlas i ČTK nadále zůstaly veřejnoprávními institucemi, že by bylo vhodné, abychom deklarovali, že tyto instituce nebudou předmětem privatizace v nejbližších létech, ale zůstanou, jak jsem říkal, veřejnoprávními institucemi.
7. Myslím, že by bylo vhodné, abychom požádali vedení ČT, aby z jednání Poslanecké sněmovny zařazovala přímé televizní přenosy a ne jenom záznamy v pozdních nočních hodinách.
Než vám poděkuji za pozornost, že jste vyslechli mé názory, chtěl bych ještě zareagovat na situaci s přerušením přímého přenosu z jednání naší Poslanecké sněmovny. Považuji to za určitou chybu, protože ČT takovýmto způsobem změnila v průběhu jednání Poslanecké sněmovny podmínky - a podtrhuji slůvko podmínky - pro informovanost občanů z jednání sněmovny, zvláště když se projednávají problémy, které se bytostně dotýkají ČT jako veřejnoprávní instituce. A jsem přesvědčen o tom, že toto přerušení, právě že změnilo podmínky, nebylo profesionální a etické a že takto by veřejnoprávní instituce neměla postupovat.
Děkuji. (Potlesk.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Recmanovi. Slovo má pan poslanec Lubomír Zaorálek, připraví se pan poslanec Václav Nájemník.
Poslanec Lubomír Zaorálek: Děkuji, paní místopředsedkyně. Vážení kolegové, dovolte mi, abych se pokusil přiřadit k řečníkům, kteří tady dneska řekli tolik slov.
Nemám dojem, že v dnešní diskusi jde o to, abychom dokázali, že není pravda, že nerozumíme situaci v televizi a dílem že nerozumíme situaci v české společnosti. A mám dojem, mně se zdá, že diskuse dnes spíš potvrzuje jak to nerozumění České televizi, tak to nerozumění situaci, v níž se nachází naše společnost. Na to, abychom porozuměli televizi, tak bychom museli tady říkat především pravdivá fakta. A mám dojem, že chyby, kterých se dopouštěli dnes někteří řečníci, jsou flagrantní.
Například pan místopředseda Ivan Langer řekl. že televizí proteklo v posledních deseti letech 50 mld. Kč. Jaká je pravda? Že ne v deseti, ale v devíti letech existence ČT jí proteklo pouze 33 mld. Kč, protože nikdy její rozpočet nepřevýšil 5 mld. Kč. I v roce 2000 to bylo pouze 4,8 mld. Kč. A ten rozdíl prosím mezi 50 a 33 miliardami mi připadá v této diskusi docela zásadní.
Další věc. Dneska tady máme veřejnoprávní televizi a zdá se mi, že vůbec nerozumíme tomu, proč ji tady máme, co tady vlastně dělá a jaký je její smysl. Předseda sněmovny pan Klaus mluví o tom, že by bylo nejlépe ji privatizovat. V téhle zemi prosím už jsme se setkali s příklady toho, jak končí privatizace, která není schopna přijít k slušnému výsledku, jak obtížná je privatizace. Nebo se chceme přesvědčit o tom, jak nemožná či obtížná je privatizace veřejnoprávní televize?
Prosím vás, dovolte mi, abych řekl něco, co jsem tu nechtěl říkat. Jaký je smysl veřejnoprávní televize? Ten smysl je třeba v tom, že v této zemi si řada lidí nemůže dovolit zhlédnout operu. A operu, kterou dáte v televizi, vidí 100 - 160 tisíc lidí, kteří by ji normálně vůbec neviděli. Stejně tak je to např. s představením kina. Padesát, sto korun stojí vstupenka do kina. Za dvě a půl koruny denního poplatku ČT si to může dovolit i celá řada dalších diváků.
***