(11.40 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Mezi nimi zejména dvě jsem již na jednání výboru označil jako hlavní. První z nich je kvalifikovanost a kompetentnost členů Rady České televize a v souvislosti s tím také jejich ochota či neochota vykonávat bez podléhání vnějším tlakům důslednou kontrolu nad veřejnoprávní televizí. Druhou okolností je kvalita a efektivnost služeb České televize občanské veřejnosti, tedy to, zda a v jaké míře její vedení a zaměstnanci naplňují statut veřejnoprávního média.
Fakta o nedostatcích, včetně problematického hospodaření a porušování statutu veřejnoprávního média, jsou zachycena v mnoha analýzách. Poprvé však tak naléhavě zaznívají hlasy o neprůhledném a nehospodárném nakládání s ohromnými prostředky z koncesionářských poplatků a z reklamy, a dokonce i podezření z korupce. Konflikt může být užitečný alespoň v tom, že poukázal na nutnost zabývat se také základní otázkou, totiž zda ohromné prostředky, kterými vedení televize disponuje a nakládá, neslouží v řadě případů skupinovým potřebám a zájmům, které jsou v přímém rozporu s veřejnoprávním posláním České televize.
V této souvislosti je možné zaznamenat, že Česká televize nenaplňuje dostatečně jeden ze zásadních úkolů, a to poskytovat objektivní a vyvážené informace o názorové pluralitě na české politické scéně ke svobodnému utváření názorů. Dlouhodobé porušování zásad nestrannosti, vyváženosti a objektivnosti ve zpravodajstvích a publicistice České televize připomíná i odborná veřejnost.
Podstatné odchylky od této základní povinnosti veřejnoprávního média byly v minulosti vysvětlovány různě. Někteří členové rad v konfrontaci s výsledky odborných expertiz tvrdili, že nelze určit, co je to objektivní a vyvážené informování. Povětšinou ale neplnění povinnosti podávat objektivní, vyvážené informace o názorové pluralitě samy rady omlouvaly údajnou neprofesionalitou a nevzdělaností televizních moderátorů.
Důsledky tak svérázného plnění kontrolních povinností sklízí v těchto dnech současná Rada České televize, ale také Poslanecká sněmovna. Podle mého názoru je povinností Poslanecké sněmovny, aby odmítla výmluvy na nedostatek odbornosti a vzdělání zaměstnanců České televize. Pracovní i platové podmínky, které veřejnoprávní médium poskytuje svým zaměstnancům, jsou v porovnání s jinými sférami nadstandardní, výkony by tomu měly odpovídat. Nedopovídají-li, a způsob medializace sporu České televize s Radou České televize to názorně potvrdil, není to proto, že by profesionálové České televize informovat objektivně a vyváženě neuměli. Pro dosavadní praxi České televize, často v minulosti zcela bez výhrad tolerovanou Radou České televize, je nutné hledat jiné vysvětlení než nízkou profesionalitu.
Střet zaměstnanců České televize s Radou České televize nelze zjednodušovat nebo mylně vykládat ideologickou frází boje dobra se zlem a demokracie s mocí. První si v uplynulých letech zvykli špatně plnit úlohu veřejnoprávního média, realizovat své zájmy a své vidění světa namísto nestranné služby veřejnosti a neohlížet se na etiku. To bylo možné a šlo snadno při nerespektování a často úplné absenci běžných mechanismů kontroly. Druzí si zvykli nekontrolovat a nevyžadovat po vedení České televize odpovědnost. Nebyli schopni vznášet alespoň minimální nároky. Nevyžadovali, aby pracovníci České televize si tu nečetnou, nesystematickou kritiku, která se objevovala, brali vážně. Také to je důvod, proč Rada České televize v očích zaměstnanců České televize ztratila autoritu a proč je mnohými z nich jako neschopná a nekompetentní otevřeně odmítána.
Krize kolem České televize se délkou svého trvání a faktem, že stále rozrůstá, stala největší politickou krizí po roce 1989. Záměrně hovořím o politické krizi. V současné situaci se již nejedná jen o kádrové obsazení České televize, jde o charakter dalšího politického vývoje.
Pokud jde o vývoj v samotné České televizi, je jistě dobrým krokem, když jedna strana, zákonně, a tedy řádně zvolená, ustoupila a přestala vyrábět svou verzi zpravodajství. Otázkou zůstává, zda to nebylo zejména proto, že o kvalitě a nestrannosti ani tohoto zpravodajství se nedalo hovořit. Vstřícný krok bych očekával i od druhé strany. Především však konstatuji, že stávkující redaktoři zpravodajství také informují velice problematicky, mohu říci dokonce neobjektivně. Vykazují silnou tendenci k jednostrannosti.
Jen mimochodem, předpokládám, že výzvy k účasti na včerejší demonstraci, které Česká televize vysílala již (od?) počátku týdne, jsou řádně nasmlouvány a řádně zaplaceny jako reklama. Pokud se snad vysílají zdarma, nevím, proč je veřejnoprávní médium v moci jedné občanské iniciativy Česká televize - věc veřejná, jakým právem si skupinka lidí osobuje moc nad Českou televizí.
Pokud jde o kroky Parlamentu, stejně jako dosud vycházím z názoru, že Česká republika je právní stát, a proto platné zákony musí být dodržovány. Sněmovna je povinna zajistit stav zákonnosti v zemi.
Cítím pochopitelně i mírnou satisfakci, že sněmovna konečně začala projednávat novelu zákona o České televizi. Klub KSČM požadoval projednání této novely, jak si vzpomínáte, několikrát již v průběhu loňského roku.
Nemůžeme však souhlasím s tím, aby sněmovna pracovala pod tlakem a návrh schvalovala bez řádného projednání. Neděláme zákon na týden - mnozí na to již upozorňovali - na týden či na měsíc. Zákon musí fungovat dlouhodobě. Proto je nutné pečlivé a řádné projednání a je také velice důležité, aby vláda nezneužila nový zákon k právní ekvilibristice různých přechodných a dočasných opatření. Vláda měla a má dostatek prostředků, aby si dodržování zákonnosti vynutila.
Pokud jde o samotný návrh zákona, podle mého názoru nedostatečně posiluje kompetence Rady České televize. Česká televize je prostě velkým podnikem s obratem, jak všichni velmi dobře víte, 4,7 mld. Kč. Myslím, že model, kdy generální ředitel má většinu pravomocí a Rada České televize jen menšinu, není správný. Rada by měla podnik řídit, generální ředitel by měl mít výkonné pravomoci. Tak to funguje ve všech velkých podnicích a zajišťuje se tím především kvalita rozhodování. V podmínkách České televize by to ale zajistilo i daleko větší míru nestrannosti a neprovázanosti s některými zájmovými skupinami či politickými stranami.
V zákoně se navrhováním členů rady pověřuje poměrně široký okruh organizaci a sdružení. To je jistě v pořádku. Ale byly zcela vynechány - a někteří z vás jste na to upozornili - politické strany. Nevím proč. Politické strany jsou prostě součástí společenského spektra a měly by dostat stejnou šanci jako jiní.
Jako problematické vidím navrhované kontrolní mechanismy. Především se domnívám, že by hospodaření České televize měl kontrolovat také Nejvyšší kontrolní úřad. Ano, vím, že v tomto případě jde o jiný zákon, chci však iniciovat Poslaneckou sněmovnu či vládu k jeho novelizaci.
I zaměstnanci České televize by měli mít podíl na kontrole. Dá se to udělat různými způsoby. Osobně bych preferoval, aby zaměstnanci měli svého voleného zástupce v dozorčí komisi či radě.
***