(16.00 hodin)
(pokračuje Ambrozek)
Zákon se snaží vycházet obecně z evropských směrnic, které sice někde překračuje, ale po diskusi ve výboru nebyly proti tomu zásadní námitky. Hlavní body, které bylo možné označit jako sporné nebo ty, které si zaslouží diskusi, tak mezi ně nepochybně patří otázka definice odpadů a je dobře, že v tomto návrhu vyšli předkladatelé z definice podle EU, protože naše pokusy o vlastní konstrukci nedopadly příliš šťastně v uplynulých letech.
Za další je to problematika zavedení odpadového hospodáře, to znamená člověka odpovědného za nakládání s odpady ve velkých firmách, které mají více než 100 tun nebezpečného odpadu za rok. Je to konstrukce převzatá z německého zákonodárství. Evropská unie ji sice striktně nevyžaduje, nicméně po diskusi ve výboru, kde byly doplněny pravomoci a odpovědnost tohoto člověka a stanoven jakýsi limit, aby se z toho nestala formální záležitost, že si 100 firem najme téhož člověka, tak se domnívám, že o tomto novém institutu můžeme hlasovat.
Bodem sporným je také otázka plánů odpadového hospodářství. Evropská unie vyžaduje plány odpadového hospodářství v rámci celorepublikovém a v rámci regionálním. Proto je zcela v pořádku, že ten zákon počítá s plánem odpadového hospodářství České republiky. Je dobré, že už diskuse v Legislativní radě vlády, které se někteří poslanci také účastnili, došlo k obrácení pořadí. To znamená, že nejprve by stát měl - protože tento materiál jako plán odpadového hospodářství je usnesení vlády - vymezit jakési mantinely a hlavní směry, jak si představuje nakládání s odpady, a na to by pak navázaly plány jednotlivých krajů, které jsou řešeny v dalším paragrafu, a plány původců. Ta praxe pro původce odpadů prodělávala během uplynulých let mnohé změny. Nejprve byly tyto plány zavedeny pro všechny, pak v roce 1997 byl tento institut ze zákona vypuštěn, přičemž tam sice zůstal institut plánu pro republiku, ovšem Ministerstvo životního prostředí nikdy tento plán za tři roky účinnosti zákona nepředložilo. Doufám, že tomu bude podle nového zákona jinak, že dokument bude podle navrhované účinnosti zákona do roka projednán a schválen, aby kraje měly z čeho vyjít.
Nyní se navrhuje zavést tento institut jen pro významnější původce. Můžeme o tom sice vést diskusi, protože to není striktně podle evropských směrnic, nicméně jsem spíše pro návrh vládní. Návrh výboru pro evropskou integraci rozšiřuje tuto povinnost příliš a myslím, že není ani dostatečně zdůvodněn okruh, který by to postihlo. Těch, o kterých se často mluví, to jsou drobní živnostníci, by se to stejně netýkalo, a proto je zbytečné tento institut dále expandovat.
Dalším problémem, který nebyl bohužel uspokojivě vyřešen ani ve výboru, je otázka hierarchie nakládání s odpady, kde sice panuje obecná shoda nás všech na tom, že přednost by mělo mít využití materiálové, tzn. recyklace, dále v hierarchii by mělo být využití energetické a až jako krajní varianta ukládání na skládky. Je to směr, kterým jde EU a který je samozřejmě správný, protože by měl vést k minimalizaci odpadu, který končí na skládkách. Rozpaky ovšem panují kolem § 23, který - tak jak je navržen ve vládním návrhu - v podstatě většinu zařízení, ať už jsou to spalovny, i velké komunální, nebo jiná zařízení, kde se odpad používá jako přídavné palivo, tak podle některého z výkladů se vlastně jedná jen o odstraňování odpadů nebo zneškodňování, takže je tento způsob stavěn až někam dolů v té hierarchii, až někam ke skládkám. To myslím není přístup úplně správný a měli bychom o tom ještě diskutovat. Bude to i předmětem návrhu v podrobné rozpravě.
Předposlední poznámka. Oceňuji návrh výboru, aby zpracování plánu odpadového hospodářství, který by měl mít závaznou část podobně jako plán územní, bylo přesunuto z přenesené působnosti do samostatné působnosti kraje a aby krajské zastupitelstvo stanovilo mantinely na svém území pro nakládání s komunálním a i s dalším odpadem.
Poslední bod, kterému je vždycky věnována největší diskuse, protože se týká finančních toků v odpadovém hospodářství. Výbor přijal doporučení, aby poplatek za komunální odpad, kterému jsme se hodně věnovali v samostatné novele někdy předloni a loni, byl v podstatě nadále paušální, nicméně byl dvousložkový, takže byl doplněn o jakýsi motivační prvek, kdy by občané platili základní složku za provoz toho systému, který obec vykonává, a druhá složka by závisela na skutečném nákladu obce na nakládání s netříděným odpadem. To znamená, že kdyby lidé třídili, mohli by tuto složku ovlivnit a měli by zároveň představu, kolik odpadu se třídí a kolik ho končí na skládce nebo ve spalovně. Domnívám se, že v rámci možností je to jakási maximální motivace, kterou jsme schopni do toho zákona vložit, a proto rovněž institut dvousložkového poplatku podporuji s tím, že v podrobné rozpravě pak ještě přednesu návrh, který vznikl v diskusi s velkými městy a Ministerstvem financí, který umožňuje i nadále provozovat systém méně administrativně náročný, kdy by poplatek odváděl majitel nebo správce nemovitosti s tím, že by ovšem neručil za ty, kteří ten poplatek nezaplatí.
Tolik k poplatku za komunální odpad, který se navrhuje zařadit do struktury poplatků místních, což v sobě nese samozřejmě výhody spojené s jeho vymáháním.
Druhý problém je výše poplatku za ukládání na skládku, která je sice navržena ke zvýšení proti současnému stavu, zároveň ovšem toto zvýšení asi sotva podpoří nějaké výraznější přesuny odpadů ze skládek k recyklaci nebo ke spalování, a proto vítám návrhy, které vzejdou z podrobné rozpravy, které by otevíraly možnosti diskutovat o zvýšení těchto poplatků.
Tolik několik obecných poznámek a potom v podrobné rozpravě přednesu tři pozměňovací návrhy. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Jako další se přihlásil pan poslanec Fischer.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážený pane předsedo, páni ministři, dámy a pánové, v úvodu této schůze jsme v několika případech odložili projednávání bodů původně navržených do programu této schůze a přenesli je na dubnovou či květnovou schůzi Poslanecké sněmovny. Stalo se tak proto, aby je bylo možné projednat souběžně s konkurenčními či přímo navazujícími návrhy zákonů, které dostala Poslanecká sněmovna později.
V podobné situaci se nacházíme i s vládním návrhem zákona o odpadech. Chtěl bych poznamenat, že klub KSČM považuje tento zákon za potřebný a podporuje jeho přijetí, avšak záleží mu i na jeho kvalitě a také na souladu se zákonem o obalech, který nyní projednává vláda a jenž nám bude v krátké době předložen. Obaly přitom představují významnou část odpadů a jejich recyklace či zpracování by měly být součástí jednání i v rámci tohoto zákona.
S ohledem na rozdělení uvedené problematiky do dvou zákonů proto navrhuji, aby projednávání tohoto bodu bylo přerušeno před ukončením obecné rozpravy a pokračovalo na některé z příštích schůzí souběžně s druhým čtením zákona o obalech. Bude-li zákon o obalech možné projednat v prvém čtení na příští schůzi Poslanecké sněmovny, mohli bychom oba zákony při příslušném zkrácení lhůty na projednání zákona o obalech projednat ještě na květnové nebo červnové schůzi Poslanecké sněmovny.
Děkuji vám za pozornost a prosím, aby se o mém návrhu hlasovalo.
Předseda PSP Václav Klaus: Jako další se přihlásila paní poslankyně Fischerová.
***