(18.50 hodin)
(pokračuje Bartoš)
Jsme přesvědčeni, že tento návrh umožní větší flexibilitu při tvorbě programu vysokoškolského studia. - Malá poznámka pod čarou: podobný model funguje úspěšně v anglickém prostředí.
Podmínky pro přijetí do programu vysokoškolského studia - § 48 odst. 1 - již vycházejí z navrhované úpravy, tedy jak z existence povinného bakalářského stupně, tak i z možné výjimky druhého magisterského programu.
§ 49 odst. 1 umožňuje vysokým školám a fakultám stanovit ještě další podmínky pro přijetí, týkající se znalostí, schopností, nadání nebo příbuznosti oborů, pokud se jedná o návaznost magisterského programu. Zavádí dále pojem "kredit", který současné znění zákona o vysokých školách nezná. Kredit je momentálně v našem návrhu definován jako kvantitativní vyjádření studijní zátěže v určité části studia. Tento termín má svůj význam, neboť je spojen s mobilitou studentů a s prostupností vysokoškolského studia.
§ 50 odst. 8, který v původním návrhu ukládal vysokým školám zveřejňovat celou řadu údajů, je změněn a návrh minoritního stanoviska ukládá ministerstvu školství pouze prováděcím předpisem stanovit postup a podmínky při zveřejňování průběhu přijímacího řízení, a to včetně požadavků na základní statistické charakteristiky.
Ve srovnání s původním návrhem je zařazen do našeho sněmovního tisku i § 58 odst. 3, stanovující poplatky za studium. Zde dochází ke zpřísnění pro studenty, kteří si prodlužují dobu studia přecházením do jiných studijních programů bez ukončení programů předchozích.
Zřejmě nejproblematičtější částí celého návrhu - a na to jsem upozorňoval již na začátku své zprávy - z pohledu projednávání byl a je § 60, vztahující se k tzv. celoživotnímu vzdělávání. Navrhovatelé se nakonec rozhodli jít na kompromis, na tzv. měkkou variantu, která nezařazuje programy celoživotního vzdělávání mezi akreditované programy, nicméně umožňuje vysokým školám, aby kompetence získané v těchto programech, samozřejmě kompetence vzdělávaných, bylo možné ve větší míře uznat při studiu akreditovaného programu. Vysoká škola má totiž podle jiných ustanovení možnost stanovit dodatečné podmínky pro přijímání účastníků programů celoživotního vzdělávání do kategorie studentů. I tato varianta podle navrhovatelů otevírá do určité míry vysokoškolské studium, umožňuje většímu počtu lidí si prostřednictvím programů celoživotního vzdělávání vytvořit velký předpoklad pro získání vysokoškolského diplomu.
Chtěl bych upozornit, že se zde nejedná o regulérní školné a nejedná se zde ani o žádné skryté školné, jak jsem často vyčetl z médií z vyjádření některých poslanců. Nic takového v zákoně není - ani školné, ani skryté školné.
Poslední změnou je § 95 odst. 2 týkající se studia na vojenských vysokých školách. Také v této části vychází nové znění tohoto paragrafu z filozofie rozšíření nabídky vysokoškolského studia tím, že kapacity vojenských vysokých škol mohou být využity také pro studium civilních studentů. Samozřejmě, že jejich počty se budou odvíjet od požadavků armády na počet studentů-vojáků; to bude určující.
To by asi tak zhruba bylo vše, co se týče zdůvodnění menšinového stanoviska výboru.
Na závěr si vás dovoluji, pane předsedající, požádat, abyste ještě před otevřením rozpravy nechal hlasovat o tom, aby byl poslanecký návrh zákona uvedený v tisku 665/3 projednáván ve znění této oponentní zprávy. V případě, že tento návrh neprojde, vystoupím v podrobné rozpravě s návrhem, aby byla tato oponentní zpráva přijata jako pozměňovací návrh k tisku 665.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji vám pane kolego. Chci si ujasnit váš návrh. Znamená, abychom ještě před zahájením obecné rozpravy rozhodli hlasováním o tom, který z návrhů vezmeme za základ? Je to tak? - (Poslanec Bartoš: Ano.) - Já se ovšem obávám, že teoreticky by to bylo možné, ale takovýto návrh může být hlasován přinejmenším v obecné rozpravě, a obecná rozprava ještě nebyla otevřena.
Ujišťuji se z reakcí ve sněmovně, že tento můj názor je obecně sdílen.
Takže otevírám obecnou rozpravu, do které mám dvě písemné přihlášky - pana poslance Bohuslava Záruby a pana poslance Václava Krásy. Slovo uděluji prvnímu ze jmenovaných.
Poslanec Bohuslav Záruba: Vážený pane místopředsedo, vážená vládo, dámy a pánové, velmi pozorně jsem sledoval diskusi k tisku 665.
Z debaty ve sněmovně vyplynuly tři velmi důležité závěry:
1. jak zvýšit úroveň vysokoškolského vzdělávání, tzn. systém bakalářského a magisterského studia,
2. jakým způsobem zvýšit počet studentů po přijímacím řízení v prvních ročnících,
3. jak naplnit a zpřístupnit vysoké školy celoživotnímu vzdělávání.
Po roce 1990 odešla řada špičkových odborníků - profesorů, docentů a vědeckých pracovníků - do soukromého sektoru, protože finanční podmínky pro jejich existenci a pro jejich práci byly neúnosné. Tento stav se neustále prohlubuje, a na vysokých školách tak zůstávají převážně vyučující, kterým současný stav vyhovuje. Jejich malá vědecká a odborná potence se přenáší prostřednictvím jejich přednášek na studenty. Ti pak ve velké míře nejsou motivováni a zapojováni do vědecké a odborné práce. Chybí konkurenční prostředí, ve kterém by vznikaly nové nápady, nové vědecké týmy. Vítězí průměrnost a důsledky jsou zcela jasné a evidentní.
Nezbývá nám tudíž nic jiného, pokud budeme v krátké době tento stav chtít změnit, než zapojit náš vysokoškolský systém do systému podnikatelského. Proč se bojíme toho, že by vysoké školy mohly podnikat? Proč se bojíme získávat do systému soukromý kapitál? Vraťme vysokým školám to, co jim skutečně patří - vědu a výzkum. Podpořme jakoukoli iniciativu vysokých škol k vytvoření podnikatelského prostředí. Vytvořme pro ně podmínky pro to, aby se na nich vytvářely pracovní týmy složené z vědeckých a odborných kapacit. K čemu jsou pro nás výzkumné ústavy, které pro nás vyzkoumaly skutečně velmi málo? Jistě každý pochopí, že práce odborných týmů podložená financemi z podnikání vytvoří příznivé podmínky pro zvyšování úrovně vysokých škol. Z velké většiny studentů přestanou být pouze konzumenti předkládaných skriptových tezí, ale stanou se součástí vědeckých týmů, což bude mít jistě za následek zvýšení jejich sebevědomí a zejména i nároků na vzdělávání.
Dlouho se v diskusi hovořilo o tom, že řada studentů se nedostává po přijímacím řízení na vysoké školy. Chtěl bych pouze rozlišit školy přírodovědného, technického a humanitního založení. Pokud se podíváme na statistiku nepřijatých studentů, uvidíme, že největší přetlak je na vysoké školy humanitního směru, a to zejména na fakulty právnické, lékařské, filozofické, sociologické a ekonomické. Vysoké školy se opět brání. "Nemůžeme přijímat více studentů, protože chybějí finanční prostředky na výukové kapacity, provozní prostředky, prostředky na ubytování studentů."
Bohužel, je to pravda. Vysoké školy dostávají ze státního rozpočtu opravdu jen prostředky na udržení stávajícího stavu. Důsledkem je i to, že celoživotní vzdělávání se tak dostává až na okraj zájmů vysokých škol.
***