(11.40 hodin)
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, paní a pánové, petiční výbor se zabýval předlohou zákona o zvláštní ochraně svědků na své 38. schůzi dne 23. ledna letošního roku ve večerním jednání. Jak už poznamenal předkladatel, jednání bylo poměrně bouřlivé, zejména v obecné části. V podrobné rozpravě jsme však dospěli k potvrzení návrhů, které prošly ve výboru pro obranu, a ještě jsme samozřejmě upřesnili některé další věci z pohledu ne bezpečnostní, ale lidsko-právní problematiky.
Usnesení petičního výboru bylo splněno, když předseda výboru předložil usnesení předsedovi Poslanecké sněmovny a byly dokončeny legislativně technické úpravy textu, který byl schválen.
Vlastní stanovisko k návrhu zákona přednesu v obecné i podrobné rozpravě.
Petiční výbor doporučuje Poslanecké sněmovně schválit tento návrh. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Pejřil.
Poslanec František Pejřil: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, vládní návrh zákona, sněmovní tisk 697, umožňuje použití moderních metod ochrany svědků, umožňuje svědka hlídat, změnit jeho identitu. Svědek musí s ochranou souhlasit a k udělení ochrany je třeba souhlasu ministra vnitra, a to je dobrá pojistka proti zneužití. Chráněná osoba má povinnost řídit se pokyny policistů, zdržovat se na určeném místě, dodržovat dohodnutý plán, a to do té doby, dokud sama chce. Ochrana může být poskytována i osobám ve vězení. Vězni mohou být chráněni ve zvláštních celách.
Zákon také umožňuje, aby policisté pod jinou identitou pronikali do zločineckých skupin, což také dosud nebylo možné.
Bylo by umožněno využívání bytů se změněnou identitou, využívat mimořádných finančních prostředků k obstarání potřebných věcí k maskování své identity. To vše dosud bylo nelegální.
Návrh zákona o zvláštní ochraně svědků má svá problematická místa. Není jednoduché změnit identitu, začít žít jinde a jinak. Nejedná se také o malé finanční prostředky, které jsou k realizaci tohoto zákona zapotřebí. Není jednoduché při ukončení případu se vrátit po nějakém čase, dokonce po několika letech, zpátky. Vše však záleží na síle hrozby, na síle ohrožení svědka.
Tento vládní návrh zákona řeší ochranu osob, které svědčí v kriminálních případech a samy se tím přivádějí do nebezpečí. Řeší ochranu osob ve vězeních a umožňuje pronikání do zločineckých organizací.
O tom, jak tento zákon procházel jednotlivými výbory, nás informoval pan ministr i jednotliví zpravodajové. Myslím, že se jedná o moderní a dobrý návrh zákona, který v našem právním řádu chyběl, a doporučuji jeho propuštění do třetího čtení. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Pejřilovi. Jako druhý se přihlásil pan poslanec Filip.
Poslanec Vojtěch Filip: Děkuji. Pane předsedo, vážená vládo, paní a pánové, já se pokusím přece jen vyjádřit svůj osobní názor k této věci a vysvětlit, proč mám trochu odlišná stanoviska k jednotlivým bodům tohoto zákona, k jednotlivým ustanovením, a proč budu v podrobné rozpravě navrhovat určitá opatření, která neprošla v petičním výboru, a která si dovolím zopakovat v Poslanecké sněmovně a obtěžovat tím celé plénum.
Připomínám, že návrh zákona řeší problémy vzniklé v důsledku změn v povaze kriminality v České republice v celém posledním desetiletí. Klasická kriminologie považovala zpravidla za dostačující jen ta opatření k ochraně osob, která jakýmkoliv způsobem přispívala k dosažení účelu trestního řízení, jež byla podle zákona uplatňována státní mocí, a to zpravidla vůči obviněnému vazbou a uložením trestu odnětí svobody. Ve vyspělých evropských státech, k nimž nepochybně patřilo i bývalé Československo, v minulosti prakticky neexistovaly kriminální činy směřující ke zmaření účelu trestního stíhání uplatněním násilí nebo hrozby násilím vůči účastníkům řízení nebo jejich rodinným příslušníkům. V minulosti šlo o případy vydírání, vyhrožování násilím vůči účastníkům řízení, přímé útoky proti majetku, zdraví a životu, někdy páchané formou krevní msty nebo boje mezi zločineckými organizacemi. Takto také byly tyto trestné činy později vyšetřovány a souzeny a většinou se to považovalo za dostatečné pro ochranu osob.
V důsledku změn charakteru trestné činnosti, v důsledku politických a sociálně ekonomických přeměn na celém evropském kontinentu a u nás v uplynulém desetiletí se i v České republice pronikavě rozrostly jednotlivé druhy kriminality, ale i její celkový rozsah. Kriminalitu tak stále větší měrou ovlivňuje organizovaný zločin. Jsou tady početné organizované skupiny s vnitřním rozdělením funkcí a dělbou činností, zaměřené na dosažení zisku, a to soustavným pácháním trestné činnosti. Tak nakonec trestní zákon charakterizuje zločinné spolčení v § 89 odst. 17.
Nebezpečnost organizovaného zločinu nespočívá pouze v rozsahu a závažnosti trestných činů páchaných jeho příslušníky. Výtěžek takové trestné činnosti, tzv. špinavé peníze, je stále větší měrou investován do legálních odvětví ekonomiky a projevují se snahy využívat jej i k ovlivňování a korumpování jednotlivých pracovníků veřejné správy, ale i justice nebo politiky.
Za stavu, kdy organizovaný zločin prorůstá do nejvlivnějších sfér společnosti, klesá také autorita a vynutitelnost práva a společnost musí hledat způsoby, jak zabránit pokusům o zmaření trestního postihu pachatelů takových trestných činů. K tomu má sloužit i uvedený návrh zákona.
Chci říci, že nebudu bránit jeho přijetí. Musím ale upozornit, že jeho účinnost nelze přeceňovat a že jeho vliv na oslabení organizovaného zločinu je a bude pouze omezený. Nakonec k takovému uplatnění zákona bude možné sáhnout jen výjimečně a pouze tehdy, jsou-li vyčerpány ostatní možnosti ochrany ohrožených osob a jen pokud s poskytovanou ochranou a pomocí tyto osoby souhlasí a budou ochotny plnit povinnosti, které jsou ukládány v souladu s poskytováním takové ochrany. Věřím, že opravdu půjde jen o zcela výjimečné případy.
Zákon ve svém původním znění rozlišuje tři kategorie osob, kterým může být poskytována zvláštní ochrana, pokud jim v důsledku jejich činnosti směřující k dosažení účelu trestního řízení hrozí vážené nebezpečí, zejména újma na zdraví, nebo jsou v nebezpečí života. V prvé řadě jde o osoby, které v kterémkoliv stadiu trestního řízení vystupují jako svědci nebo obvinění a svou výpovědí přispívají k dosažení účelu trestního řízení, zejména ke zjištění skutkového stavu věci, především usvědčením pachatelů trestného činu. Není rozhodující, zda svoji výpověď již učinily či zda tak mají teprve učinit ani zda vystupovaly v předprocesním stadiu, v přípravném řízení, nebo v řízení před soudem. Rozhodující tedy je vznik nebezpečí vážné újmy v důsledku jejich vystoupení v trestním řízení. Je to důležité proto, abychom odlišili nadržování trestnému činu nebo jiné formy trestné součinnosti, abychom si uvědomili, že tady jsou meze použití tohoto zákona.
Druhou skupinou jsou orgány činné v trestním řízení, alespoň podle původního záměru, a pan zpravodaj ústavně právního výboru se vyjádřil už k tomu, jak někteří poslanci s touto skupinou hodlají naložit.
***