(12.30 hodin)
(pokračuje Fischerová)
To samozřejmě záleží na věkové struktuře a na příjmech jejich pojištěnců. Pojišťovny, které mají horší věkovou strukturu pojištěnců, budou mít možnost uhradit pak vyšší náklady na tyto skupiny svých pojištěnců, o jejichž ústavní právo jsou povinny se starat.
Stoprocentní přerozdělení tak umožní dosáhnout situace, kdy nebudou v průběžném systému financování zdravotnických služeb vytvářeny poměrně velké fondové přebytky.
Navržená změna stoprocentního přerozdělení přispěje ke stabilizaci a bilanční rovnováze celého systému veřejného zdravotního pojištění. Takto dosaženou stabilizaci a bilanční rovnováhu považuji za nejdůležitější a chtěla bych zdůraznit, že zastírání tohoto významu nepodloženými důvody nelze považovat za uvážlivý a odpovědný přístup, a to ani ze strany poslanců.
Dámy a pánové, děkuji vám za vaši pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Fischerové. Jako druhý se přihlásil pan poslanec Krása.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedo, vážení členové vlády, dovolte, abych také řekl několik slov k projednávanému návrhu zákona, kterým se mění zákon o pojistném na zdravotním pojištění a který předložili páni poslanci Janeček a Škromach.
Domnívám se, že ústředním bodem obecné rozpravy bude právě návrh paní poslankyně Fischerové, velmi kontroverzní návrh, který zavádí do systému zdravotního pojištění princip tzv. stoprocentního přerozdělování pojistného. Je to metoda, kterou tu paní poslankyně uvedla, spočívající v přepočtu vybraného pojistného jednotlivými zdravotními pojišťovnami podle relativního indexu rizika nákladovosti na zdravotní péči stanoveného pro jednotlivé věkové skupiny a podle pohlaví. V návrhu se dále navrhuje, aby zvláštní účet zdravotního pojištění pro přepočet pojistného vedla Všeobecná zdravotní pojišťovna.
V současné době existuje přerozdělování vybraného pojistného, ale přepočítává se pouze část vybraného pojistného. Nebezpečnost návrhu na stoprocentní přerozdělování spočívá právě v tom, že se bude přerozdělovat celý objem vybraného pojistného. Pokud by byl návrh paní poslankyně Fischerové přijat, povede to k tomu, že do budoucna se výrazně zamezí dalším úpravám v systému veřejného zdravotního pojištění, jako je diferenciace výše pojistného, protože veškeré vybrané zdravotní pojištění jednotlivými zdravotními pojišťovnami bude přerozděleno a tím se zcela vytrácí jakákoli možnost individualizace v uzavírání pojistných smluv mezi zdravotními pojišťovnami a pojištěnci.
Jsem přesvědčen o tom, že velkým tématem příštích let bude právě možnost rozdělit zaplacené zdravotní pojištění na část solidární a na část individuální, a právě v části solidární si dovedu představit přerozdělování pojistného podle indexu rizika, ale pouze a jen právě v části solidární. Část individuální by měla být určena k tvorbě individuálních zdravotně pojistných plánů založených na požadavcích pojištěnce. Výše individuální části pojištění by byla v určitém koridoru variabilní. A právě tuto část samozřejmě nelze přerozdělovat.
Ve zdravotnictví je nejdůležitější změnit motivaci chování jednotlivých subjektů, tj. pojišťoven, pojištěnců a poskytovatelů. Bohužel návrh, který by schválil výbor pro sociální politiku a zdravotnictví, naopak konzervuje stávající stav a prohlubuje chybné motivace jednotlivých subjektů působících ve zdravotnictví, například tím, že návrh úplně ruší jakékoli vazby mezi výběrem pojistného jednotlivými zdravotními pojišťovnami a jejich skutečnými příjmy.
Myslím si, že návrh paní poslankyně Fischerové vychází z poněkud zastaralé představy, že existuje výrazná nerovnováha mezi jednotlivými zdravotními pojišťovnami ve výši vybraného pojištění a průměrnými výdaji na jednotlivého pojištěnce. Tomu tak dnes už není, a pokud opravdu někdo chce, aby jednotlivé zdravotní pojišťovny měly stejný průměr vybraného pojistného na jednoho pojištěnce a stejnou nákladovost na jednoho pojištěnce, pak by bylo správné říci přímo, že chceme jednu zdravotní pojišťovnu a že chceme postátnit zdravotnictví.
Návrh na stoprocentní přerozdělování je špatný a já za sebe říkám, pokud někdo z kolegů nenavrhne v podrobné rozpravě jeho vypuštění, ujmu se tohoto úkolu sám.
Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu poslanci Krásovi. Jako třetí je přihlášen poslanec Rostislav Čevela.
Poslanec Rostislav Čevela: Vážený pane předsedo, milé kolegyně, vážení kolegové, při projednávání sněmovního tisku 760, návrh zákona poslanců Janečka a Škromacha, kterým se mění zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, mi prosím dovolte jednu úvahu a jednu poznámku.
Poslední zvýšení vyměřovacího základu u osob, za něž je plátcem stát, bylo schváleno na sklonku funkčního období minulé vlády premiéra Tošovského. I tehdy jako dnes jsme si byli vědomi, že z tohoto zdroje jako doplňkového, leč tolik potřebného. Jde vlastně o tři a čtvrt miliardy korun ročně.
Kladl jsem si tehdy a kladu si i dnes otázku, kdy opět tento doplňkový zdroj jako systém takřka zachraňující budeme, či naši nástupci, opět navyšovat. Kladu si otázku, na kterých prvcích stojí model zdravotnictví České republiky. Domnívám se, že jde o prvky tři.
1. Nejdůležitějším prvkem se zdá být profesní obsah zdravotní péče, který má segmenty odborné, personální a materiální úrovně. Ten akcentují především naši zdravotníci.
2. Organizace zdravotní péče. Ta má alespoň pět segmentů - strukturu sítě zdravotnických zařízení, systém orgánů státní správy ve zdravotnictví a samosprávy, samozřejmě, systém profesních organizací, systém odborových organizací a systém organizací odborných, zájmových a dalších.
3. Systém financování zdravotní péče. Ve skutečnosti nejde o systém jediný, nýbrž v podstatě o tři možnosti:
a) Stát zcela rezignuje na financování zdravotnictví a ponechá tuto stránku věci výhradně na pacientovi, případně jeho rodině, podniku či charitativních institucích. V takovém případě by pacient skutečně nakupoval zdravotnickou péči jako služby a zboží. Kdo by nebyl schopen z vlastních zdrojů takovouto péči financovat, byl by odkázán na dobrou vůli ostatních. Čím majetnější pacient, tím kvalitnější zdravotnickou péči si může dovolit.
b) Veškerou zdravotní péči financuje stát ze státního rozpočtu. Široká kritika tohoto řešení poukazuje zejména na to, že žádná péče není bezplatná. Tyto kritiky zastírají dvě podstatné přednosti. Je-li zdravotnictví financováno ze státního rozpočtu, může se na jeho zajištění redistribuovat část rozpočtových prostředků, která je ve fondovém financování vyloučena.
c) Užívá se ve státu, jenž je zpravidla ve velké míře též podnikatelem, takže mu plynou i jiné než jen daňové příjmy. Základní problém, resp. základní problémy jsou tři: za prvé v nivelizaci zprůměrnění zdravotnictví, za druhé v neobratnosti státu jako vlastníka, za třetí v odstranění jakékoli zainteresovanosti společnosti na zdravotní prevenci.
d) Systém, který lze nazvat cum grano salis fondovým.
***