(11.40 hodin)
(pokračuje Svobodová)
Při umísťování dětí jde o průchodnost diagnostických ústavů do dětských domovů a výchovných ústavů a v případě problémů zpět do diagnostických ústavů, kde je prováděna nová diagnostika dětí. Vede se přesná evidence o dětech a jejich umísťování. Diagnostický ústav poskytuje také všem typům zařízení průběžnou pomoc z hlediska odborného, např. pomoc etopedů či psychologů apod. Diagnostický ústav dává souhlas po dohodě s řediteli jednotlivých zařízení o přesunech dětí do dětských domovů na základě individuálních potřeb a předpokladů dětí a zaměření dětských domovů. Každý dětský domov je svým způsobem výjimečný, ať už polohou, velikostí, zkušenostmi či zaměřením apod. Ne každý z nich odpovídá individuálním potřebám dítěte. Děti jsou tedy do dětských domovů přijímány pouze prostřednictvím diagnostických ústavů, které na základě posouzení, jak už jsem řekla, těchto aspektů umísťují děti do příslušného zařízení.
Podle současné právní úpravy, tedy zákona č. 564/1990 Sb., o státní správě a samosprávě ve školství, a navazujícího zákona č. 157/2000 Sb., o přechodu věcí, práv a závazků z majetku České republiky do majetku krajů, byly všechny dětské domovy převedeny pod kraje, zatímco diagnostické ústavy a výchovné ústavy byly ponechány pod ministerstvem školství. Při počtu osmi diagnostických ústavů to znamená, že přesahují svou působností krajské územní členění a že dětské domovy jsou v mnoha případech umístěny mimo hranice kraje, kde se nachází spádový diagnostický ústav. To znamená, že dětské domovy nekopírují současné kraje, řada z nich má i speciální, např. věkovou strukturu a musí úzce spolupracovat s ostatními zařízeními ochranné a ústavní výchovy. Kraj se tedy stane v řadě případů zřizovatelem dětských domovů, ve kterých jsou umístěny i děti z jiného kraje. Dosavadní funkční síť bude narušena.
Vzniká tedy řada otázek. Například zda kraj bude schopen zabezpečit pro své děti jejich specifické potřeby při tomto nerovnoměrném rozložení dětských domovů v nových krajích. Znamená to, že v případě nedostatečné kapacity dětských domovů v kraji bude kraj zřizovat nové? Nebo to dokonce bude muset stejně udělat ministerstvo školství? A v opačném případě při nedostatku dětí bude snad kraj rušit dětské domovy? Bude kraj spolupracovat s jinými diagnostickými ústavy při diagnostikování dětí, pokud diagnostický ústav v tom příslušném kraji není? Říkala jsem, že jich je osm. Anebo prostě tento významný článek systému vypadne?
Co se týká financování, v letošním roce budou dětské domovy dostávat prostředky z rozpočtu ministerstva školství. Od roku 2002 už to budou pouze finanční prostředky na mzdy a na učební pomůcky, ostatní bude hradit zřizovatel, tedy kraj. Jakou zátěž pro krajské rozpočty bude zmíněné krok znamenat? Budou kraje ochoty vynakládat finanční prostředky i na děti z jiného kraje?
Vážené kolegyně a kolegové, myslím, že tyto problémy vnímáme všichni a že také uznáváme opodstatněnost dosavadního systému výchovné a ochranné péče. Byli jsme to však my, Poslanecká sněmovna, která rozhodla o změně kompetencí k dětským domovům. Z výše uvedených důvodů skupina poslanců ze všech politických stran této sněmovny nedávno se chystala předložit novelu zákona 564/90 Sb. s návrhem vrátit zřizovatelskou funkci k dětským domovům státu a zachovat tak stávající funkční systém. Tato novela však byla na poslední chvíli stažena. Jsem si vědoma toho, že v současné době byly již předány dětské domovy v Praze, tedy dva s kapacitou 102 lůžek. Tady jen dodám, že dalších zhruba 400 dětí má Praha dosud umístěno v dětských domovech, které postupně přejdou do vlastnictví jiných krajů. Další etapa předávání by měla pokračovat v dubnu. Zvažme, kolegyně a kolegové, zda bychom přece jen nyní, kdy je realizace příslušných zákonů, tedy i předávání dětských domovů do vlastnictví krajů, v počáteční etapě, neměli s příslušnými resorty a kraji obnovit jednání o tomto problému a zodpovědně dojít k optimálnímu závěru.
Z těchto důvodů si dovoluji předložit Poslanecké sněmovně doprovodné usnesení k tomuto projednávanému zákonu, a to v následujícím znění: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu, aby do ukončení projednávání návrhu zákona o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a preventivně výchovné péče ve školských zařízeních nepředávala dětské domovy do vlastnictví krajů."
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Václav Brousek, připraví se pan poslanec František Pejřil.
Poslanec Václav Brousek: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, dámy a pánové, jsem velmi rád, že vyhláška o školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy se mění na zákon. Myslím, že ústavní a ochranná péče si zákon skutečně zaslouží. I když je otázka, jestli by to měl být takovýto specializovaný zákon pro tento jeden segment, nebo jestli by měl být součástí nějakého jiného zákona, např. zákona o sociálně-právní ochraně dětí. Nejsem si samozřejmě jist, jak by to mělo být, nicméně vítám, že tento zákon je na stole.
Ve vyhlášce o školských zařízeních pro výkon ústavní a ochranné výchovy jsou specifikována střediska výchovné péče, stejně jako v zákoně č. 76/78. I když je tento zákon o ústavní ochranné výchově navrhován jako nový zákon, tak v zákoně 76 není změna, to znamená v § 31a) jsou specifikovaná střediska výchovné péče atd. V tomto navrhovaném zákoně střediska výchovné péče chybějí. Je to zcela jistě nesprávné. Střediska výchovné péče jsou samozřejmě součástí diagnostického ústavu, ale také jsou samostatná. Samostatná střediska výchovné péče fungují velmi dobře a při diagnostických ústavech samozřejmě také. Zde se navrhuje, aby tato výchovná zařízení byla součástí diagnostických ústavů a byla to školská poradenská zařízení. Nevím, jestli toto je - to je § 16 tohoto zákona - zcela správné. Domnívám se, že ne, že střediska výchovné péče mají své místo a že by měla být zachována.
Dále dětské domovy. Dětské domovy jsou nyní dvojího typu, internátní a rodinné. Samozřejmě, že pro děti jsou výhodnější ty rodinného typu. V tomto zákoně se sice v důvodové zprávě říká, že by postupně měly přecházet všechny na rodinný typ, nicméně není to v zákoně takto pregnantně řečeno. Je tam pouze možnost zřizovat ty rodinné. Vím, že je to obtížné, protože jsou budovy těch internátních atd., ale měli bychom k tomu spět, měl by být jasný horizont, kdy to bude atd.
Práva ředitele, o kterých tady již také bylo něco řečeno. Jestliže v právech ředitele je řečeno, že mohou zastoupit dítě v běžných záležitostech, tak co to znamená, v běžných záležitostech? Běžná záležitost může být cokoli, není to jasně specifikováno. Nemyslím, že to je zrovna dobře, a mohlo by to také být to, že strčím dítě někam do díry a tam ho nechám. Nevím, co to znamená, zastupovat v běžných záležitostech. Proč to není lépe specifikováno?
***