(11.50 hodin)
(pokračuje Brousek)
Nevím, jestli je dobře, aby v zákoně byla úhrada péče a podobné další záležitosti jasně specifikovány korunovými záležitostmi, protože to znamená, že kdykoliv dojde k nějaké úpravě, budeme zákon měnit. Zase si nemyslím, že je to správně, a měl by tam být odkaz na nějakou vyhlášku.
V zákoně chybí zcela financování - kromě těchto úhrad, normativní metoda atd. Samozřejmě, že odkazy jsou na školský zákon. Školský zákon tu není. Mělo by to jít všechno společně. Proto si myslím, zvláště kvůli tomu financování, že by bylo dobré, aby ty zákony přišly najednou.
Navrhuji odročení do předložení zákona o vzdělávání. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane poslanče. Hovořit bude pan kolega František Pejřil jako poslední písemně přihlášený do obecné rozpravy.
Poslanec František Pejřil: Vážený pane předsedající, vážená vládo, kolegyně, kolegové. Vládní návrh zákona o výkonu ústavní výchovy a ochranné výchovy ve školských zařízeních a o prevenci výchovné péče - sněmovní tisk 837 - je návrhem, který povyšuje institucionální výchovu nad výchovu individuální. Souhlasím se záporným hodnocením tohoto návrhu, který přednesla paní poslankyně Machatá.
V mnoha bodech je návrh zákona v rozporu s Listinou základních práv a svobod a zejména s Úmluvou o právech dítěte. Například k izolaci dítěte, pokud má problém nebo pokud jsou s ním problémy, mohou být zřizovány samotky. Nebo každé dítě, přestože nemá výchovné problémy, musí projít dvou- až tříměsíčním pobytem v diagnostickém ústavu. Dále § 18 odst. 1 písm. g) je zcela v rozporu s čl. 10 odst. 2 listiny, která zaručuje právo kontaktu s rodinou a s blízkými příbuznými. Nebo návrh zákona omezuje práva dítěte na volnočasové aktivity.
Bylo toho o tomto návrhu zákona řečeno již více, takže svou řeč zkrátím v tom směru, že návrh zákona je v mnoha bodech v přímém rozporu s listinou o právech dítěte, kterou Česká republika ratifikovala podle čl. 10 ústavy. Podporuji zamítnutí návrhu zákona.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Paní kolegyně Šojdrová.
Poslankyně Michaela Šojdrová: Pouze z procedurálních důvodů bych chtěla doplnit návrh na usnesení o přikázání k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví.
Místopředseda PSP František Brožík: Ještě někdo další se hlásí do obecné rozpravy? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím.
Táži se pana ministra, zda chce vystoupit se závěrečným slovem. Po něm dostane příležitost samozřejmě i paní zpravodajka. Prosím.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, dámy a pánové, z vystoupení, která zde zazněla, by se dalo soudit, že zákon je v ústavním rozporu s kdečím, počínaje Listinou základních práv a svobod, že ministerstvo - jak to naznačila paní poslankyně Machatá - chce uzurpovat děti ve jménu státu a nepřeje jim jiné typy péče, že zákon visí ve vzduchoprázdnu atd. Pokusím se s tím, co zde zaznělo, vyrovnávat po částech.
S tím, co přednášela paní zpravodajka, souhlasím včetně lhůty na prodloužení. Snad jediný problém, který bych měl vysvětlit - padla otázka, že zákon neříká, kdo zařízení ta či ona zřizuje. Má odpověď zní: Proč by to zákon měl konstatovat? Zákon konstatuje, jak se bude postupovat při výchovné a vzdělávací péči. To, kdo zařízení zřizuje, upravují jiné zákony, o nichž rozhodla tato sněmovna a díky kterým mimo jiné došlo právě k té situaci, že diagnostické ústavy a domovy dětí a mládeže jsou distribuovány poněkud nelogicky, což vedlo i k návrhu poslanecké novely napříč politickými stranami.
K paní poslankyni Machaté. Její projev byl velmi skvělý a cituplný. Bohužel zdaleka ne už tak pravdivý. Pokud paní poslankyně tvrdí, že nikdo řediteli neukládá žádné povinnosti vůči dítěti atd., vím, že poslanci většinou předkládané zákony nečtou, ale kdybyste náhodou nahlédli, tak je to § 21 a 22, kde tyto věci řediteli uloženy jsou. Přesně ty věci, o kterých paní poslankyně mluvila, takže lze si toto ověřit poměrně rychle.
K panu poslanci Bartošovi se ještě vrátím, protože tam je to asi nejsložitější.
Pan poslanec Brousek. Jediná věc, která by se asi měla vysvětlit, jsou střediska výchovné péče a problém toho, jestli by měla existovat samostatně. Musím konstatovat, že existovalo samostatně pouze jedno jediné, a to před půl rokem. Od té doby jsou všechna buď při diagnosťácích, nebo při školách, nebo při jiných podobných zařízeních. Prostě samostatně v tuto chvíli žádné neexistuje. Řešení toho, zda mají nebo nemají, je v tuto chvíli nevěcné.
K panu poslanci Pejřilovi. Rozpory s listinou, ústavou atd. - jsem hluboce přesvědčen, že se nekonají, ale od toho je mimo jiné legislativní rada, aby takové věci konstatovala, pokud by k nim došlo. Nic takového tam nenajdete.
Teď se vracím k panu poslanci Bartošovi, kde toho asi bylo nejvíce, na co bych měl reagovat. Jeho základní konstatování směřovalo k tomu, že zákon je koncipován výhradně pro školská zařízení, nikoliv pro jiná. Musím na to namítnout, že ani nemůže být koncipován pro jiná zařízení. Jiná zařízení jsou ošetřena právě jím zmíněným zákonem 359/1999, kterým se umožňuje všem jiným zřizovatelům tyto věci patřičně zřizovat a ošetřovat. My skutečně mluvíme o tom, co je v naší kompetenci. Námitky, že toto nebylo dostatečně propojeno s Ministerstvem práce a sociálních věcí nebo s Ministerstvem zdravotnictví, nejsou pravdivé. Ta jednání samozřejmě proběhla a všechno toto je bezrozporné a není tam žádný zásadní problém.
Ministerstvo školství si jinak prostě nemůže přisvojovat kompetence, které náležejí jiným resortům, ale dohody v tomto směru tam všechny byly a zákon s tím počítá. Tento návrh samozřejmě s 359 nikde v rozporu není, to by se objevilo v připomínkovém řízení.
Pokud jde o termíny, je tady možná trochu určité nedorozumění. Když používáme termíny výchova a vzdělání, někde je jednotlivé resorty nepoužívají ve stejných významech. Námi navržený zákon skutečně mluví o termínech tak, jak náležejí do naší kompetence, a tak je tedy můžeme tímto zákonem ošetřit. Zatímco to, co se týká Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví, se spíše potom objevuje pod pojmem péče.
Závažný problém by byl, kdyby měl pan poslanec Bartoš pravdu - (Hluk v sále - řečník se odmlčel.) - kdyby měl pan poslanec Bartoš pravdu, že zákon visí ve vzduchu, protože je vázán na ještě nepředložený školský zákon, tak by to problém samozřejmě byl. Ale ten problém ve skutečnosti neexistuje, protože i při neexistenci nového zákona je zákon vázán na zákon č. 29/1984 Sb., zákon č. 564/1990 Sb. a zejména na zákon č. 76/1978 Sb. Prostě jeho návaznost na základní úpravu školské problematiky je už i v tuto chvíli zaručena. Samozřejmě doufám, že po přijetí nového školského zákona to bude lepší. Prostě ten zákon v žádném vzduchoprázdnu nevisí a není pravdivé tvrzení, že by byl speciálním zákonem k neexistujícímu základnímu. Ty základní zákony existují v tuto chvíli.
***