(12.00 hodin)
(pokračuje Payne)
K této věci jsme neslyšeli žádnou odpověď.
Dále cituji: "Německo si jinak umí spočítat klady a zápory východního rozšíření a ví, že plusů je více než minusů. I vědomí národních zájmů je dnes stejně vyhraněné jako za Kohlovy éry, kdy se o tom jen méně hovořilo. Změna po nástupu nové vlády v Berlíně může být nanejvýš taktická, nikoli změnou strategie." - Tolik pozice německá.
Podíváme-li se do rakouských materiálů, rakouský argument, který má přesvědčit rakouské občany o podpoře rozšíření, zní, že Rakousko bude na rozšíření neuvěřitelným způsobem profitovat a že jen malou část toho, co na středoevropských zemích vydělá, bude Rakousko transferovat formou fondů a dotací do těchto středoevropských zemí. Dokonce najdeme v rakouských materiálech i čísla - jedná se zhruba o jednu desetinu toho, co Rakousko na rozšíření vydělá. To jsou čísla, která dokládají to, že ten vstup pro nás skutečně nebude příliš výhodný. Já se k tomu ještě dostanu.
Uvědomme si, že nikde na světě nejsou žádní lidumilové, kteří by jenom proto, že nás mají rádi, nám chtěli pomáhat, chtěli nám dávat dotace, a že by nechtěli na tom nic vydělat, nesledovali tím žádné cíle. Je nutno říci, že jednotlivé státy mají jenom své zájmy a svá rizika a podle toho se rozhodují - a podle toho by se ovšem měla rozhodovat také Česká republika. Já jsem se prozatím nesetkal s tím, že by na mezinárodní scéně nějaký stát konal jenom dobré skutky.
Dovolte tedy, abych používaje ministerské příručky, a takových příruček vydává ministerstvo desítky, pokusil se reagovat na některé argumenty, které jsou v těchto příručkách, protože ministr zde žádné argumenty neuvedl.
Pan ministr tvrdí v takovýchto příručkách, že připlyne mnoho nových investic, ekonomika se ozdraví a budou vznikat nové, výkonnější firmy.
Za prvé, přátelé, vláda dělá pravý opak. Jestliže některé firmy díky evropské konkurenci, ať už jsou to ocelářské firmy, nebo jakékoli jiné, se dostávají do potíží, vláda místo toho, aby takové firmy zavřela, místo aby ozdravila českou ekonomiku, pokouší se je revitalizovat.
Ale za druhé uvedu argument - je skutečně pravdou, že vstupem do Evropské unie se zvýší atraktivita České republiky pro investice? Není to náhodou zcela obráceně, že ještě před vstupem do Evropské unie někteří investoři sem chtějí investovat, protože mají perspektivu, že během několika let se jejich investice stane součástí evropského prostředí? Proč by investovali do České republiky, která pravděpodobně bude pět až deset let po vstupu procházet množstvím zmatků, proč by měli investovat do nestabilního prostředí? Sice v Evropské unii, ale do nestabilní země? Nedají přednost Itálii, Rakousku a kterékoli jiné zemi? Není to přesně naopak, že investice budou přicházet jen před vstupem do Evropské unie a příliv investic se po vstupu na dlouhou dobu zastaví? Podívejme se, jak to bylo v Irsku. Po vstupu Irska do Evropské unie investice nepřišly, začaly přicházet až po 15, 18 letech. Je tedy pravdivé toto tvrzení ministerstva?
Možná se mýlím, ale uvedu zase citaci z materiálů onoho institutu v Bonnu. "Osudový význam bude mít, zda i potom, po vstupu do Evropské unie, zůstanete konkurenceschopní a podržíte si některé komparativní výhody, jež nyní přitahují investory." To znamená že i v Německu se ví o tom, že vůbec není jisté, zda nějaké investice po vstupu budou přicházet. I v Německu se ví, že předmětem vyjednávání by mělo být vytvoření takového investičního prostředí, které alespoň zčásti bude atraktivní pro investory i poté, co Česká republika vstoupí do Evropské unie. O této věci jsme ale neslyšeli nic, nenajdeme o tom nic v ministerských materiálech, než pouhé prosté tvrzení bez jediného argumentu, že vstupem do unie k nám potečou obrovské investice. Najdeme to na několika místech.
Další argumenty. Jak ministr, tak ministerské materiály tvrdí, že po vstupu do Evropské unie budeme mít možnost Evropskou unii přímo ovlivňovat. Ale již dnes, respektive ve svém vystoupení, nikoli dnes, ministr připustil, že máme velikou práci, aby náš vyjednávač vůbec ovlivnil pořad jednání, na kterém se bude jednat, a to na bilaterální úrovni mezi Českou republikou a Evropskou unií. Jak si představujeme, že budeme schopni ovlivnit multilaterální jednání jako malá Česká republika s deseti miliony obyvatel? Jaký bude náš vliv na evropskou politiku? Troufáme si myslet, že někoho přehlasujeme? Troufáme si říci, že je přesvědčíme svými argumenty, když nemáme ani dnes ty argumenty - a tady se to dnes ozývalo několikrát, že nejsme schopni ani ty argumenty vypracovat?! Jak tedy chceme ovlivňovat Evropskou unii?
Uvedu další příklad. Na posledním summitu se rozhodovalo o tom, jak která země bude zastoupena v orgánech Evropské unie v rámci jakési strukturální reformy, a my jsme ani nedokázali vyjednat pro Českou republiku stejné zastoupení, jaké má Portugalsko. A pojďme si to porovnat. Portugalsko má deset milionů obyvatel, stejně jako Česká republika. Portugalsko má přibližně stejnou životní úroveň a stejný HDP na jednoho obyvatele jako Česká republika. Česká republika má pouze perspektivu, že pokud si to nezkazí, že možná Portugalsko ekonomicky za čas předstihne. Přesto naše ministerstvo vyjednalo naše zastoupení v Evropském parlamentu o dva poslance slabší, než má Portugalsko. Takhle budeme ovlivňovat Evropskou unii, že nejsme schopni dosáhnout ani toho, čeho dosáhlo Portugalsko? A když totéž hrozilo Polsku, že bude méně zastoupené než Španělsko, tak se vzbouřil polský premiér, polský ministr zahraničí, začali bouchat do stolu, na rozdíl od České republiky, a výsledkem bylo vyjednání stejného zastoupení.
Znamená to tedy, že jsme za prvé selhali již teď při vyjednávání o našich budoucích pozicích, což se na věky věků nezmění, teď už je to podepsáno, ale my s těmito slabšími pozicemi jsme na věky věků oslabili naši budoucí vyjednávací pozici v Evropské unii. Jak tedy chceme něco ovlivňovat?
Říká se a uvádí se v materiálech, že to podstatné, co si přejeme, je volná soutěž. Ano, v jistých omezených prostorech Evropská unie znamená volnou soutěž. Na druhé straně ale Evropská unie není symbolem tržního hospodářství a volné soutěže. Brusel je symbolem lobbismu. Všechny velké firmy na světě mají své zastoupení v Bruselu a dosahují svých ekonomických výsledků na evropském trhu ne tím, že by předkládaly a vyráběly kvalitnější výrobky za levnější ceny, ale lobbují v bruselských orgánech, aby formou změny legislativy získaly výhodnější postavení na trhu. Evropská unie a Brusel nejsou symbolem konkurence, tržního prostředí, ale jsou symbolem lobbismu.
Mohli bychom uvádět, že vstupem do Evropské unie získáme nějaké obchodní výhody. Troufám si tvrdit, že už žádné nebudou následovat. Všechny obchodní výhody, které jsme mohli získat, jsme získali v rámci Asociační, resp. Evropské dohody. Teď pouze dobíhají lhůty, které jsou pro nás už nevýhodné a kde musíme dorovnávat podmínky tak, aby byly symetrické, a v podstatě už žádné další zásadní výhody, kterých by nebylo možno dosáhnout jiným způsobem, z členství vyplývat nebudou.
Zato budou z členství vyplývat nevýhody.
Pan ministr se zřejmě rozhodl rušit mé vystoupení dnes ve sněmovně.
Přátelé, Česká republika dnes má významnou část svého zahraničního obchodu se Slovenskem. Vstupem do Evropské unie - a to už jsme vzdali - budeme muset zrušit celní unii se Slovenskem. To znamená, že náš export na Slovensko klesne, pro naše podniky se možnost exportovat na Slovensko zhorší. Na Slovensku se uvolní docela podstatná část slovenského trhu, a zkuste hádat, kdo obsadí tento uvolněný slovenský trh? - Bude to Evropská unie.
***