(9.50 hodin)
(pokračuje Grebeníček)
Pořad rovněž doložil nebývalou, v demokratickém politickém prostředí dříve nepředstavitelnou míru profesionálního cynismu státníků a vysokých vojenských hodnostářů aliance. Závěr byl pak jednoznačný. Válka proti Jugoslávii nebyla tragickým omylem, nýbrž záměrnou agresí.
Promiňte, že jsem tyto dvě poznámky učinil, ale je třeba vnímat i to, co se děje třeba v blízkosti našich hranic, kde dochází skutečně k posunu myšlení, na základě analýzy faktů.
Tedy slíbený závěr. S obdrženou odpovědí se nemohu spokojit, nemohu ji přijmout, mj. také proto, že vláda ústy svého předsedy v rozporu s poznatky vědy mluví o úplné neškodnosti ochuzeného uranu a zároveň připouští, že trvalé sledování zdravotního stavu českých občanů nasazených na Balkáně po ukončení aktivní služby v armádě není legislativně zajištěno, a premiér ani neznačil, že by kabinet takovou normu chtěl připravit.
Co rovněž přijmout nemohu, je postoj předsedy vlády, který fakticky odmítá jménem svého kabinetu jakoukoliv vlastní aktivitu ČR, která by směřovala k zákazu užívání munice z ochuzeného uranu, ať je to ve Washingtonu, v Bosně nebo v Moskvě, kdekoliv. Takový přístup jde proti v minulosti projevenému názoru komise OSN pro lidská práva, jde proti principům humanity. Jako optimista předpokládám, že je v silách premiéra nechat si prověřit všechny podklady, které použil ke zpracování své odpovědi na moji interpelaci. Mám za to, že i v tomto okamžiku je v jeho možnostech oslovit skutečné odborníky, nechat si předložit kvalifikované rozbory a krok za krokem nedvojsmyslně informovat o věcech, na které jsem se tázal.
Domnívám se, že Poslanecká sněmovna, pokud jí leží na srdci dobrá pověst vlády, při vědomí vlastní vážnosti by měla dát premiérovi možnost připravit novou, kvalifikovanější odpověď, která by garantovala vládní odpovědnost a nesnižovala vážnost vlády v očích veřejnosti.
Pane předsedo sněmovny, myslím, že návrh mého usnesení byl srozumitelný.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano, sice jste pronesl opět přednášku, ale já jsem čekal, že přednesete návrh usnesení, které musím zúžit na vyjádření nesouhlasu s odpovědí předsedy vlády a žádost o novou odpověď.
Vážení kolegové, dám hlasovat o tomto návrhu usnesení. Chcete odhlásit? Dobře, odhlásím a prosím, abyste se znovu zaregistrovali.
Zahajuji hlasování. Kdo je pro návrh usnesení, jak ho přednesl poslanec Grebeníček, ať stiskne tlačítko a stiskne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 79 z přítomných 88 poslanců 21 hlasovalo pro, 60 hlasovalo proti. Návrh nebyl přijat.
Tím jsme skončili tento bod.
Druhou věcí je odpověď ministra financí Pavla Mertlíka na interpelaci poslance Jaroslava Gongola ve věci nehospodárného postupu Konsolidační banky. Interpelace se spolu s odpovědí předkládá jako tisk 888. Nejdříve žádám pana poslance Gongola, aby vyjádřil své stanovisko.
Poslanec Jaroslav Gongol: Vážený pane předsedo, pane ministře, dámy a pánové. Vážený pane místopředsedo vlády, musím konstatovat, že s vaší dopovědí na moji interpelaci nemohu souhlasit. V odpovědi připouštíte, že Komerční banka učinila pochybené rozhodnutí. To je ale vše, a já se ptám - není to málo od zodpovědného ministra? Toto rozhodnutí nebylo učiněno v daleké minulosti, ale v dubnu 1999, tedy za vlády sociální demokracie. Vaše vláda nese zodpovědnost za chod Komerční banky, kde je většinovým akcionářem stát, a jenom uznat pochybení bez toho, abyste záležitost řešil, je podle mého názoru málo.
Připomíná mi to stejnou situaci, kdy můj kolega interpeloval ministra Kavana v kauze Český dům. Ten ji také odmítl, ale pod tlakem médií ji pak byl nucen přiznat a to šlo o menší finanční prostředky než v tomto případě.
Sdělujete mi s politováním, že dlužník nereaguje na opakované výzvy Konsolidační banky, tedy vámi spravované státní instituce, a neplatí dluhy. Za dobu neúspěšné správy této pohledávky Kompem narostl dluh již na 500 mil. Kč. Zamyslel jste se ale nad tím, proč tentýž dlužník velmi pozorně reaguje na ostatní desítky, možná stovky svých obchodních partnerů, kterým platí v plné výši jejich pohledávky, a to bez zpoždění? Odpověď je v tom, že jste tuto státní instituci postavili do role dobrotivého hlupáčka, kterého prolhaní čeští tuneláři vůbec neberou vážně. Proč by platili dluh státu, když jim za neplacení nic nehrozí a mohou si dokonce přes spřízněné společnosti dluh odkoupit za zlomek jeho ceny? Vámi odmítané konkursní řízení je přece jeden z mála zcela legálních prostředků, jak si vynutit placení dluhů. Je to hrozba, kterou navíc můžete podle § 4 odst. 5 zákona č. 328/1991, o konkursu a vyrovnání, odvolat. Nevědí to vaši státní úředníci, nebo se jim jejich nečinnost vyplatí?
Za nejméně rizikový považujete prodej pohledávky za úplatu. Problém ovšem je v tom, jak vysoká ona úplata je. Dobře víte, že za balík pohledávek, který sestavila Konsolidační banka a který měl nominální hodnotu podle některých údajů 13 mld. a některých údajů 20 mld. Kč, nabídli zahraniční zájemci asi 5 % úhrady. Kde existuje zpeněžitelný majetek - a to je případ dlužníka Ostroj Opava - je přece výnos konkursu podstatně větší a dosahuje kolem 20 %. Prodej pohledávek, tak jak jej v současné době realizuje Konsolidační banka, je pro stát hluboce ztrátový a vydělávají na něm především mezinárodní investiční banky, které si už na rozdíl od našich státních institucí umějí s dlužníkem poradit.
V této souvislosti bych vás poprosil o vysvětlení jedné věci. Máte k dispozici tisícový aparát pracovníků Konsolidační banky. Předmětem jejich podnikání má být především vymáhání pohledávek. Já to vidím ale tak, že tato instituce pohledávky eviduje a pak je za směšnou cenu odprodává skutečným vymáhatelům. Proč ale tímto skutečným vymáhatelem není právě Konsolidační banka nebo její dceřiná společnost Kompo? Na evidenci pohledávek přece stačí pár desítek informatiků a právníků. Co dělá zbylý aparát? Kolik stojí ročně jeho činnost?
Pokud jde o vaše vysvětlení vzetí návrhu na předběžné opatření Komerční banky zpět, museli se vaši pracovníci skutečně zapotit, než dali dohromady tak komplikovanou výmluvu. Vy říkáte, že to tedy nebyl žádný vstřícný krok dlužníkovi. Sám dlužník to jako vstřícný krok hodnotí. Ve svém přípise krajskému obchodnímu soudu uvádí, cituji: "Po jednáních o nalezení způsobu splácení bylo opakovaně se zástupci společnosti Kompo jednáno, a proto tato společnost vzala návrh Komerční banky, a. s., Praha, na předběžné opatření zpět."
***