(12.10 hodin)
(pokračuje Filip)
A jako zákon obecný by měl upravovat podle mého soudu hlavní úkoly všech médií, to znamená jak České televize a Českého rozhlasu, tak televizí a rozhlasů, které vysílají na základě licence.
Navíc si myslím, že jestliže mluvíme o těch, kteří vysílají na základě zákona, neznamená to do budoucna - nemyslím teď, ale jen do budoucna - že to je pořád jenom Česká televize a Český rozhlas. Vůbec bych se nedivil, kdyby zákonodárnou iniciativou krajů prošel návrh, že si např. Jihočeský kraj navrhne Poslanecké sněmovně Český rozhlas České Budějovice oddělit od Českého rozhlasu, a takovým vysílatelem ze zákona by pak byla samostatná redakce Jihočeského rozhlasu. Vůbec bych se tomu nedivil. Ale chci o věci mluvit v obecné poloze.
Jenže co v současné době je vlastně obsaženo v zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání?
V návrhu zákona je sice řešena základní otázka postavení provozovatelů ze zákona, ale není řešena důsledně. Jde o to, že zákon z roku 1991, který platil až do přijetí zákona č. 39/2001 Sb., měl kromě vysvětlení, kdo je provozovatelem vysílání ze zákona - to je § 3 - i ustanovení § 9 o zvláštních povinnostech a oprávněních provozovatelů ze zákona, které v základních rysech definovalo podstatu veřejné služby provozovatelů ze zákona. Toto ustanovení platilo sedm let, a říkám, že sice nebylo ideální, ale v principu vyjadřovalo základní pravidla pro chování provozovatelů ze zákona a také vyjadřovalo princip odlišnosti provozovatelů ze zákona od komerčních provozovatelů. Kromě těchto ustanovení v dosud platném zákoně zůstal odlišným způsobem upravený denní limit reklamy a reklamy v tom hlavním čase.
V nově navrhovaném zákoně je však upravena řada nových povinností, avšak zákon nečiní prakticky rozdíl mezi provozovateli ze zákona a ostatními provozovateli. Dovolím si připomenout, protože i pro mne to bylo to základní, co jsem si musel ověřit, co vlastně v novém návrhu zákona je ohledně provozovatelů ze zákona upraveno. Musím říci, že toho jsem si všímal, protože ta krize nevznikla v soukromých televizích či v soukromých rádiích.
Paragraf 3 odst. 1 písm. a říká: "Tento zákon se vztahuje na provozovatele vysílání, kteří toto vysílání provozují na základě zvláštních právních předpisů."
Paragraf 50 říká, že čas vyhrazený reklamě nesmí v televizním vysílání provozovatele vysílání ze zákona přesáhnout 1 % denního vysílacího času, provozovatel vysílání ze zákona může tento podíl zvýšit vysíláním teleshoppingu až na 10 % denního vysílacího času, a vysílání reklam a teleshoppingu provozovatele vysílání ze zákona v době od 19 do 22 hodin nesmí překročit 6 minut v průběhu jedné vysílací hodiny.
Paragraf 51 zase řeší čas vyhrazený reklamě, to jsou ty 3 minuty denního vysílacího času celoplošného a 5 minut vysílacího času na vysílacím okruhu. A odst. 3 říká, že provozovatel rozhlasového vysílání ze zákona nesmí čas vyhrazený reklamě a teleshoppingu, který nevyužil na některém ze svých programů, využít k vysílání reklamy a teleshoppingu nad rámec časových omezení vysílání reklamy a teleshoppingu na jiném svém programu.
A pak už je tam jenom § 55, a ten je o statutárních orgánech a členech statutárních orgánů, popř. o osobách blízkých, aby nebyly společníky ve stejné obchodní společnosti u provozovatele celoplošného televizního vysílání a celoplošného rozhlasového vysílání, a ten se nesmí slučovat s jiným provozovatelem celoplošného rozhlasového vysílání, a to tak, že jejich statutární orgány nebo členové statutárních orgánů jsou stejné osoby nebo osoby blízké, nebo jsou společníky ve stejné obchodní společnosti. To je všechno.
Ano, vážené paní kolegyně, vážení páni kolegové, je to úplně všechno, to jsou jediné paragrafy, které ten lex generalis, jak my právníci říkáme, upravuje rozdíl mezi vysíláním ze zákona a vysíláním podle licence.
Já si ale myslím, že ustanovení, která by měla řešit celoplošné vysílání ze zákona a podle licence, by mělo být trochu víc. Ptám se, jestli je provozovatel ze zákona totéž co Český rozhlas a Česká televize, nebo není. Právně není, fakticky ovšem je. Připomínám, že doufám, že Česká televize a Český rozhlas nezůstanou jedinými médii, která budou vysílat ze zákona.
Podle mého soudu je rozdíl v tom, že Česká televize a Český rozhlas vlastně žijí z koncesionářských poplatků, dán také tím, že nám chybí obecná úprava sankcí za porušování pravidel vysílání. Ta pravidla vysílání máme samozřejmě pro ty, kteří vysílají podle licence, ale pro Českou televizi a Český rozhlas máme tak jedině možnost schválit nebo neschválit radě její zprávu, popř. ji dvojím neschválením donutit k odvolání generálního ředitele, nebo odvoláme radu příslušného média. To je tak všechno, co můžeme.
Které povinnosti podle mého soudu by měly být ještě stanoveny v onom lex generalis, v té generální normě?
Za prvé by to měly být povinnosti, které se týkají obecně lidských podmínek. Například skrytých nebo otevřených titulků pro sluchově postižené. Jsem přesvědčen, že v tomto ohledu by bylo na místě, aby to základní rozložení a rozdíl mezi vysílateli ze zákona a podle licence byly už v zákoně o rozhlasovém a televizním vysílání. Úvodem je třeba předeslat, že z podstaty věci vyplývá, že tato problematika se týká pouze televizního vysílání, protože v rozhlasovém vysílání toto není.
Pokud se ukládá, aby provozovateli podle licence bylo uloženo, že má opatřit minimálně 15 % vysílaných pořadů skrytými nebo otevřenými titulky pro sluchově postižené, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, pak toto ustanovení se na provozovatele ze zákona vůbec nevztahuje.
V ustanovení § 3 odst. 1 písm. i zákona č. 483, o České televizi, je České televizi s účinností od 1. 1. 2001 uložena povinnost, aby opatřila alespoň 70 % vysílaných pořadů takovýmito titulky nebo alternativně simultánním tlumočením. Přednesu k této věci pozměňovací návrh, který by byl zařazen do této obecné normy.
Pokud jde o kritizované kvóty evropské tvorby a tvorby nezávislé, chci úvodem říci, že toto ustanovení se týká také jenom provozovatelů televizního vysílání, protože samozřejmě v Evropě se rozhlasového vysílání podíl evropské tvorby nijak netýká. Je tedy otázkou, jestli máme nebo nemáme uložit povinnost vysílatelům podle licence na kvóty evropské tvorby, anebo jestli máme tuto povinnost také uložit vysílatelům ze zákona. Jsem přesvědčen, že z důvodů stejného zacházení je potřeba to uložit i těm, kteří vysílají ze zákona.
Pokud jde o to, jestli se do toho času vztáhne nebo nevztáhne čas vyhrazený pro zpravodajské pořady, sportovní události, soutěže teletextu, reklamy a teleshoppingu, jsem přesvědčen, že nikoli.
***