(12.20 hodin)
(pokračuje Filip)
Pokud jde o stanovení toho podílu, v podrobné rozpravě bych navrhl podíl evropské tvorby cca do 10 %.
Zákaz vysílat reklamu a teleshopping provozovateli ze zákona na taxativně vymezené komodity zboží je podle mého soudu jednou ze základních otázek, kterou lze nebo nelze řešit. Já jsem přesvědčen, že od roku 1995 jde v českém televizní vysílání o věc, která je snad rozhodnuta, ale není pevně stanovena. Jsem přesvědčen o tom, že vysílat reklamu na tabák, tabákové výrobky pro všechny provozovatele televizního vysílání a nově i pro provozovatele rozhlasového vysílání je nutné udržet. Je třeba si uvědomit, že návrh zákona dává provozovateli televizního vysílání ze zákona komerční výhody, a to kumulovat reklamu na vysílacích kanálech. Tuto komerční výhodu navrhuji pro provozovatele televizního vysílání ze zákona ponechat, avšak podle mého názoru by se neměly objevovat ve vysílání provozovatelů ze zákona reklamy a teleshopping na některé komodity zboží, a to reklamy a teleshopping zejména na alkoholické nápoje, reklamy a teleshopping určené dětem, reklamy a teleshopping na léčivé přípravky a vybrané prostředky zdravotnické techniky. Reklamy a teleshopping na erotické služby a erotické výrobky bych na veřejnoprávním médiu opravdu nerad viděl. A to není jenom otázka mého osobního pocitu. Byly to ty dopisy, které mě donutily, abych se tím více zabýval.
Takže v podrobné rozpravě bych navrhl konkrétní znění toho paragrafu, snad to konkrétní znění přesvědčí pana ministra kultury, že tak jak je mé vystoupení nesourodé, bude pozměňovací návrh poměrně konkrétní a sourodý.
Zároveň bych chtěl upozornit na to, že shora uvedené změny by pak měly mít praktický dopad i na tzv. zakázané sponzorování, které je dnes upraveno v § 53 odst. 3. V tomto ustanovení je třeba v návaznosti na tyto změny odlišit tzv. zakázané sponzorování provozovatelů vysílání s licencí a provozovatelů vysílání ze zákona, které je širší. Tato formulace počítá s tím, že jak pro provozovatele vysílání s licencí, tak pro provozovatele vysílání ze zákona lze stanovit další ustanovení vyplývající ze zvláštních zákonů - už jsem připomínal zákon č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Přesto jsem přesvědčen, že to obecné ustanovení, které je v zákoně č. 40, bychom měli do zákona o rozhlasovém a televizním vyslání přenést.
Dalším problémem, který je potřeba podle mého soudu v této obecné úpravě udělat, je zajištění plurality informací u provozovatele ze zákona. U provozovatele vysílání s licencí je součástí licence programové nabídky tzv. programovaná specifikace. Při nedodržení je sankcionován, dokonce mu může být odejmuta licence. U provozovatele vysílání ze zákona je nezbytně nutné, aby jeho skladba programu byla rovněž pod hrozbou sankce.
Režim pokut dosud platného zákona a rovněž tak navrhovaného zákona neumožňuje pomocí sankce donutit provozovatele ze zákona k tomu, aby skládal program v souladu se zákonem. Jsou zde sice kontrolní nástroje - rada a její možnost odvolat generálního ředitele nebo naše možnost neschválit zprávu radě, to co jsem připomínal v úvodu svého vystoupení, a tak donutit radu skládat program ve veřejném zájmu, který neměl mít přímo ekonomický dopad na zaměstnance provozovatele ze zákona. Ale v tomto ohledu si myslím, že se ustanovení ukázalo právě pro krizi v České televizi jako zcela nedostatečné, že jeden z těch důvodů byl, že tento mechanismus nefungoval.
V této souvislosti mi dovolte malou odbočku. Když jsem byl myslím 7. dubna 1999 v tehdy už bombami poškozeném televizním studiu srbské televize v Novém Sadě, zjistil jsem, že na rozdíl od námi sdělované možnosti vyjádřit svobodně své názory v této televizi, která byla obviňována z různých zneužívání státní televize pro veřejnou propagandu srbského režimu, byla zcela nezávislá redakce maďarská, slovenská, ukrajinská, cikánská a chorvatská. Kdo mi nevěří, nechť se obrátí na příslušné orgány této televize.
Paní kolegyně Dundáčková mi - paní předsedkyně - sděluje přímo, že my nemáme cikány. Já ale mluvím o konkrétní televizi v Novém Sadě a tam se ta redakce jmenovala cikánská. To byl oficiální název, takže nemohu jinak, než opakovat, jak se jmenovala konkrétní redakce, nezávislá redakce té televizní stanice v Novém Sadě.
Musím říci, že to fungovalo, že nikdo nezpochybňoval to, co ty samostatné redakce, které se střídaly, aby bylo možné v těch určitých časech je sledovat, vysílají, nikdo jim nemluvil do toho, co tam vysílají. To jsem považoval za nestranné, vyvážené a pro všechny obyvatele vhodné vysílání a zveřejňování informací. Protože mně se zdá, že v tuto chvíli to u nás nefunguje. Podle mého soudu jde tady o zohlednění zcela legitimních zájmů všech obyvatel, a to ve veřejném zájmu. A to jak z pohledu politických názorů, tak z pohledu národnostních názorů, ale i názorů, které se týkají určitých skupin obyvatelstva podle jejich zájmového zaměření.
Ty pokuty potom v podrobné rozpravě navrhnu v rozmezí od 50 tisíc do 5 mil. tak, aby veřejnoprávní televize, která žije z veřejných prostředků, tzn. z koncesionářských poplatků, byla povinna platit do státního rozpočtu pokutu za porušení svých povinností.
Poslední připomínku, kterou k tomu mám a kterou je potřeba sdělit, je otázka postavení Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a její zařazení do systému televizního vysílání. Myslím si, že je opodstatněné, aby byla zachována kontinuita dosavadní RTV, že není relevantní nebo řekl bych je přímo nebezpečné, abychom pro regulaci vysílání aplikovali situaci s Radou ČT, která nastala po novela zákona o České televizi. Rozdíl těch dvou rad je podle mého odborníkům zřejmý.
Já jen připomenu, že Rada pro rozhlasové a televizní vysílání má kompetence, jejichž realizace může mít dopad na všechny provozovatele vysílání, nejen na jeden sdělovací prostředek, jako je tomu v případě Rady ČT. Rada pro rozhlasové a televizní vysílání je ze zákona orgánem státní správy, který rozhoduje o právech a povinnostech provozovatelů a třetích osob s dalekosáhlými dopady v možnosti regulace, zákonnosti vysílání, podnikání apod. Jde tedy o odborný správní orgán. Je to vlastně - připomínám - soud prvního stupně, kdežto Rada ČT, příp. Rada ČRo není orgánem státní správy, ale je orgánem, kterým uplatňuje veřejnost kontrolu nad činností České televize, tedy i Českého rozhlasu u Rady Českého rozhlasu, a tato rada nerozhoduje a nemůže rozhodovat ve správním řízení. Proto je legitimní, aby Rada ČT byla co nejpočetnější, aby v ní byly zastoupeny různé vrstvy obyvatelstva a názorové proudy. Je také legitimní, aby nový návrh zákona o rozhlasovém a televizním vysílání obsahoval řadu skutkových podstat přestupků, řadu nových povinností, a to i pro Českou televizi, pro Český rozhlas nebo pro jiná média, která vysílají na základě toho, že jsou schválena zákonem, a aby ten zákon aplikovaly osoby, které mají jistou odbornou zkušenost s aplikací dosud platného zákona.
***