(9.20 hodin)
(pokračuje Brožík)
A nyní budeme hlasovat o prodloužení lhůty dle návrhu navrhovatelů o 40 dnů k projednání ve výboru, kterému jsme návrh nyní přikázali.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 212 z přítomných 167 poslanců pro 124, proti 7. Návrh byl přijat.
Paní kolegyně Němcová má zřejmě námitku.
Poslankyně Miroslava Němcová: Ano. Vážený pane řídící a kolegové, dovolím si vznést námitku proti hlasování číslo 209. V tomto hlasování mám na výstupu z počítače křížek a vím, že jsem hlasovala pro zamítnutí tohoto návrhu zákona. Proto prosím o zpochybnění tohoto hlasování. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, paní poslankyně. Dále se hlásí předseda klubu sociální demokracie pan poslanec Zdeněk Škromach, po něm pan poslanec Doktor.
Poslanec Zdeněk Škromach: Pane předsedající, vážené dámy a pánové. Myslím, že máme všichni ještě v živé paměti zpochybňování hlasování ohledně některých pozměňovacích návrhů k zákonu o České televizi. (Řečník vytleskáván částí poslanců.)
Rád bych jenom připomněl, že právě předseda klubu strany, ačkoliv byl rozdíl při hlasování přibližně 30 hlasů, navrhuje zpochybnění kvůli jednomu nebo dvěma hlasům. Myslím si, že je to vždycky otázka účelovosti, kdy se to komu jak hodí.
Myslím, že by bylo dobře, kdyby si řídící této sněmovny zapamatovali, ať už je to zpochybněno jakkoliv, že tento institut využívají nebo používají všechny poslanecké kluby a že taky není spravedlivý. (Potlesk.)
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane předsedo. Myslím si, že nejde ani o spravedlnost a nespravedlnost, že jde o morálku. Ale jednací řád jasně hovoří o tom, že bude-li vznesena námitka, je třeba o této námitce hlasovat.
Pan poslanec Doktor.
Poslanec Michal Doktor: Děkuji za slovo, pane místopředsedo.
Jednak zásadně nesdílím názor předsedy poslaneckého klubu pana Škromacha, s tím, že bych se těšil na dobu, kdy za mne bude výživné na mé děti platit stát. A protože i já patřím k těm poslancům, jejichž technický záznam o hlasování je jiný, než hlasovali, zpochybňuji hlasování taktéž jako paní kolegyně Němcová.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče.
Budeme hlasovat o námitkách dvou poslanců.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 213 z přítomných 171 poslanců pro 114, proti 24. Návrh byl přijat.
Budeme tedy opakovat hlasování pořadové číslo 209, ve kterém se jednalo o zamítnutí předloženého návrhu.
Na základě žádostí z pléna vás všechny odhlašuji a žádám vás o novou registraci.
Budeme hlasovat o zamítnutí předloženého návrhu.
Zahajuji hlasování a táži se, kdo je pro, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 214 z přítomných 166 poslanců pro 70, proti 95. Návrh nebyl přijat.
Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro sociální politiku a zdravotnictví a jeho lhůtu jsme prodloužili o 40 dnů.
Končím projednávání bodu č. 42. Děkuji navrhovatelce i zpravodajce. (Velký hluk v jednacím sále - pohyb poslanců.)
Chtěl bych opět požádat kolegy poslance z ODS. Mají-li potřebu se vypovídat nebo bujaře něco oslavovat, ať opustí tuto síň. (Několik poslanců opouští jednací síň.)
Přistoupíme nyní k již avizovaným bodům.
Dalším bodem je
37.
Vládní návrh zákona o poskytování informací a další součinnosti
pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva
/sněmovní tisk 842/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane přesedající, paní poslankyně, páni poslanci. Na rozdíl od dalších tří parlamentních tisků, tedy návrhů zákonů, které předkládám s cílem legislativně vyjádřit reformu justice, parlamentní tisk č. 842 je návrh zákona relativně subtilní, nicméně pro poměry České republiky v řízení před Evropským soudem pro lidská práva mimořádně významný, a to proto, že Česká republika je v oblasti lidských práv vázána evropskou Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a její účast v řízení před evropským soudem má mimořádný význam.
Povinnost řídit se konečným rozsudkem tohoto soudu je obsažena v čl. 46 odst. 1 úmluvy, a zdůrazňuji, že kromě zaplacení přiměřeného zadostiučinění zahrnuje podle okolností i vnitrostátní opatření, která musí být přijata ve prospěch stěžovatele za tím účelem, aby byl odstraněn protiprávní stav.
Řízení před Evropským soudem pro lidská práva je klasickým soudním řízením, tedy řízením sporným, ve kterém strany mají povinnost tvrzení a povinnost důkazní, a je mimořádně významné, aby Česká republika měla k dispozici všechno to, co obvykle mají zástupci navrhovatelů čili stěžovatelé, kteří bývají kvalitně zastoupeni.
Vláda České republiky svým usnesením č. 735 z července loňského roku sice zavazuje ministerstva k poskytování potřebné součinnosti, avšak ve vztahu k jiným státním orgánům, zejména soudům, je zastoupení státu a informace pro účely tohoto zastoupení zcela závislé na ochotě zejména soudů poskytnout odpovídající informace.
To není stav dobrý. Je třeba vytvořit odpovídající podmínky a tuto mezeru odstranit. On totiž dosud uplatňovaný princip dobrovolnosti má jednak vliv na kvalitu informací a jednak na jejich dostatečnost, protože to, co typicky je patrno ze soudního spisu, ale není patrno z jiných pomůcek, které soudy užívají, obvykle nemívá zástupce České republiky k dispozici. Problém je o to vážnější, že většina štrasburských žalob, které jsou podávány proti České republice, se týká právě postupu obecných soudů. Ale protože platný právní řád svěřuje výkon státní moci ve smyslu podílu na soudnictví nejenom orgánům státní moci, soudům, ale také úředním osobám fyzickým - jmenovitě mám na mysli notáře a nyní, po přijetí zákona o soukromých exekutorech, také soukromé exekutory -, je nezbytné, aby požadovaná součinnost byla uložena nejenom orgánům státní moci, ale i těmto úředním osobám, třebaže jejich postavení nevybočuje z klasického postavení fyzických osob.
Z uvedených důvodů, aby nikterak nemohlo být a nebylo zasahováno do nezávislosti rozhodování soudů, je ale poskytování informací v předkládaném návrhu na jedné straně omezeno pro účely řízení, čili pro účely konkrétní projednávané věci před štrasburským soudem, a na druhé straně stanoví naprosto přesně konkrétní formy poskytování součinnosti a definuje přesně okruh orgánů, kterých se má týkat.
***