(9.30 hodin)
(pokračuje Bureš)
Odpovídajícím způsobem se řeší i otázka součinnosti v těch oblastech, které pokrývají zvláštní předpisy o povinnosti mlčenlivosti. Tam se přiznává Ministerstvu spravedlnosti, které zajišťuje zastupování státu, postavení soudu, a to jednak proto, aby na jedné straně nebyla nikterak dotčena povinnost mlčenlivosti, tedy aby dotázaný byl zproštěn za standardních podmínek, jestliže k tomu dá souhlas ten, v jehož prospěch je zákonem stanoveno, a na druhé straně aby byla pravidla zásahu do povinnosti mlčenlivosti jednoznačně vymezena zákonem.
Poslední poznámka. Návrh rovněž reaguje na potřebu součinnosti ve fázi, kdy výbor ministrů Rady Evropy vyžaduje od státu informace o opatřeních, která budou na základě konkrétního rozsudku přijata Českou republikou, neboť tato informace a její kvalita má mimořádný význam pro vnímání České republiky v řízení před Evropským soudem pro lidská práva.
Jsem přesvědčen, že návrh zákona o poskytování informací pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva vytváří potřebné organizační zázemí, je nezbytný, a proto vás žádám, abyste svým hlasováním tento návrh propustili v prvním čtení. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, vám, pane ministře. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Marie Machatá.
Poslankyně Marie Machatá: Dobrý den, dámy a pánové, vážený pane předsedající. Děkuji za slovo.
Já plně chápu, že stát má mnohdy nedostatek informačních zdrojů pro svá vysvětlení podávaná Evropskému soudu pro lidská práva a pro svá vystoupení před tímto soudem. Z tohoto důvodu je závěr předkladatele naprosto správný a pochopitelný. Návrh zákona však může skýtat některá úskalí, která jsou definována v podstatě v § 1 jako státní orgány a úřední osoby. Nicméně dle vystoupení pana navrhovatele jsem přesvědčená, že tyto problémy lze ošetřit v rámci druhého čtení, projednávání ve výborech, a proto doporučuji předložený tisk postoupit do druhého čtení.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásila paní poslankyně Dundáčková.
Poslankyně Eva Dundáčková: Vážený pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové. Předkládaný návrh zákona má pouhých několik paragrafů a z obecného hlediska se zdá, že není potřebné, abychom věci, které jsou uvnitř upraveny zákonem, stanovovali. Z prostého hlediska - Česká republika, potažmo Ministerstvo spravedlnosti prostě je vázáno Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod a tuto svou povinnost musí plnit, je správné, aby ji plnilo, zastupuje v tom Českou republiku a má svou nezastupitelnou a velmi důležitou roli. Smutné na tom celém je, že k poskytnutí informací a dalších podkladů musí samozřejmě formálně požádat zástupci České republiky a posléze mohou pouze očekávat, zda jim budou skutečně relevantní informace a podklady dobrovolně poskytnuty. Podle mého názoru je to v pořádku. Co není v pořádku, je, že tyto podklady jim dobrovolně poskytnuty nejsou. To je věc, která mě je nepochopitelná, která je nesprávná a považuji za nesprávné, abychom museli ve společnosti stanovovat tyto věci, které by měly být naprosto samozřejmé, jako povinnost, abychom tuto povinnost následně mohli sankcionovat. Ovšem vzhledem k tomu, že jsme již stanovili například povinnost k placení výživného, a to povinnost přesto, že je stanovena v našem právním řádu a je povinností, tudíž nikoli morální, nikoliv samozřejmou, nikoliv vztahující se k základním lidským právům a svobodám, ale my ji musíme deklarovat ještě v zákoně, abychom ji posléze nejen sankcionovali, nejen řekli, že je zároveň trestným činem v případě, že je porušována, ale ještě přebírali odpovědnost ze strany státu za placení tohoto výživného, pak se obávám, že i v tomto případě nám nezbývá nic jiného, než pravděpodobně soudům a dalším úřadům tuto povinnost stanovit a následně ji pravděpodobně budeme nějakým záhadným způsobem vymáhat.
Já prosím v tomto případě a na tomto místě v tuto chvíli nehoruji proti tomuto návrhu zákona. Já jsme pouze smutná z toho, že my opravdu musíme přijímat zákon na to, aby úřady, soudy a další instituce, po kterých se nechce nic jiného, než aby obhájily svůj postup, aby vysvětlily svůj postup Ministerstvu spravedlnosti, a toto pak mohlo zastupovat Českou republiku v mezinárodních vztazích, musíme stanovovat zákonem. Děkuji.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Kdo se dále hlásí do obecné rozpravy? Pokud tomu tak není, obecnou rozpravu končím.
Táži se, zda pan ministr hodlá ještě vystoupit se závěrečným slovem.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, já jen velmi stručně. Chápu, že to zjištění, že v zákoně musí být státní orgány vedeny k tomu, aby poskytovaly odpovídající informace, není nikterak přijímáno s nadšením, ale tady nejde jenom o poskytováni vlastních informací, nýbrž o zaujetí věcného stanoviska jako základní obrany, kterou Česká republika uplatňuje v řízení před Evropským soudem. Pro soud končí řízení právní mocí rozsudku a tam také končí zákony o řízení před soudem. Z tohoto hlediska jde o právní terén upravený řekněme maximálně zákonem o svobodném přístupu k informacím, ale ten vám neumožňuje vyzvat konkrétní soud, aby zaujal ve věci stanovisko, tedy aby se vyjádřil - když to řeknu naprosto otevřeně - stejným způsobem, jakým se vyjadřuje k řízení před Ústavním soudem. Tam bychom také na první pohled to stanovisko nepotřebovali, ale protože filozofie soudního řízení je založena na tom, že soudce se vyjadřuje ve svém rozhodnutí na stránkách písemného odůvodnění, tak bylo nezbytné v zákoně o Ústavním soudu výslovně zakotvit povinnost soudce vyjádřit se ve věci.
Proto jsem přesvědčen, i když do jisté míry mohu s paní poslankyní Dundáčkovou souhlasit, že tento zákon je nezbytný právě proto, aby vytvořil odpovídající právní rámec.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane ministře. Paní zpravodajka nemá potřebu vystoupit. V obecné rozpravě nezazněly návrhy ani na vrácení, ani na zamítnutí. Budeme se tedy zabývat návrhem na přikázání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Má někdo jiný návrh? Pokud tomu tak není, budeme hlasovat pouze o tomto jediném návrhu.
Kdo souhlasí s tím, aby předložený návrh byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Zahajuji hlasování. Kdo je proti?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 215 z přítomných 169 poslanců pro 129, proti nikdo. Návrh byl přijat.
Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání ústavně právnímu výboru. Tím končí první čtení, končím projednávání bodu č. 37.
Děkuji panu ministrovi i paní poslankyni Machaté a přikročíme k projednávání bodu č. 38, kterým je
38.
Vládní návrh zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů
a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích)
/sněmovní tisk 878/ - prvé čtení
Z pověření vlády předložený návrh uvede opět ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš. Prosím, ujměte se slova.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci. Třemi zákony, které bude dnes sněmovna projednávat v prvém čtení, vracím Poslanecké sněmovně téma reforma justice. Vracím ho za situace, kdy v Poslanecké sněmovně ještě zaznívá tón zamítnuté reformy, kterou předložil pan ministr Motejl.
***