(9.50 hodin)
(pokračuje Bureš)
Z hlediska toho, o čem jsem hovořil na začátku, tedy o otevřené reformě justice, má být také prostorem pro to, aby se soudci učili.
Na rozdíl od předchozí podoby reformy jsem hluboce přesvědčen o tom, že tyto kroky musí být postupně časovány, že limitní ústavní představa o jednoznačné nezávislosti moci soudní na moci výkonné je správná, nicméně nemůže být realizována jakousi cestou šokové změny. Společnost musí mít jistotu, že jestliže soudcovstvo samotné usiluje o to, čemu se nepřesně říká samospráva, že vůbec bude schopno své věci převzít do vlastních rukou. A musí mít jistotu, že má zkušenost, a ta zkušenost je především odborná způsobilost svých kolegů.
Jsem-li tázán soudci, jaká je základní charakteristika této podoby reformy justice, tak říkám, že to není reforma justice pro justici, ale reforma justice pro společnost.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji, pane ministře. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Vlasta Parkanová.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, návrh zákona o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, který byl předložen sněmovně jako sněmovní tisk č. 878, si klade za cíl soustředit do jediné právní úpravy stávající zákony o soudech a soudcích a o státní správě soudů v platném znění. Jde o legislativní úpravu, která se týká organizace soudní soustavy, správy soudů, vymezení postavení soudců a přísedících, vyvozování odpovědnosti z porušování soudcovských povinností a dalších.
Předložený návrh nového zákona navrhuje z dosavadní právní úpravy převzít ta ustanovení, která se v praxi osvědčila, a proto se ve své zpravodajské zprávě chci zaměřit především na ta ustanovení, která jsou zaváděna odlišně či zcela nově.
Soustava soudů České republiky má být i nadále v souladu s ústavou vymezena jako čtyřstupňová. Vedle rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu, kterou je zajišťována jednota a zákonnost rozhodování soudů, se navrhuje rozšířit jeho působnost na vydávání stanovisek ke zhodnocení rozhodovací činnosti soudů v jednotlivých druzích projednávaných věcí.
Ze stávající právní úpravy návrh zákona plně přebírá působnost vrchních, krajských i okresních soudů. Nově se do zákona navrhují zařadit podrobná pravidla týkající se vnitřní organizace soudů a rozvrhů práce, která jsou doposud upravena vyhláškou č. 37/92, o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy.
Problematika podílu soudců na správě soudnictví je řešena návrhem na konstituování soudcovských rad u Nejvyššího soudu a u všech vrchních a krajských soudů. U okresních soudů se navrhuje zřizovat soudcovské rady jen v případě větších soudů. U ostatních bude působnost soudcovské rady vykonávat shromáždění všech soudců. Za řádný výkon soudnictví mají být i nadále odpovědny orgány státní správy soudů a funkce soudcovských rad je v tomto návrhu zamýšlena jako poradní. Jejich působnost je v zásadě omezena na soud, u něhož jsou zřízeny.
Ve shodě s platnou úpravou zůstávají předpoklady pro jmenování do funkce soudce a volbu přísedícího. Oproti stávající úpravě zákon již nepočítá se stanovením odborných právních zkoušek, které se přímo ze zákona považují za odbornou justiční zkoušku. O uznání jiné odborné právní zkoušky za odbornou justiční zkoušku by napříště podle tohoto návrhu měl rozhodovat výlučně ministr spravedlnosti.
Návrh zákona stanoví, že soudce do funkce jmenuje prezident a k výkonu funkce k určitému soudu jej bude přidělovat ministr spravedlnosti, a to zpravidla k soudu okresnímu. Jen zcela výjimečně návrh připouští přidělení k vyššímu soudu. Přeložení soudce k jinému soudu bude vázáno na souhlas soudce. Stejně jako stávající právní úprava bude i nový zákon taxativně vymezovat případy, kdy bude možné soudce přeložit bez jeho souhlasu. Navrhuje se však účinnost těchto ustanovení omezit na dobu sedmi let trvání od nabytí účinnosti celého zákona.
Zánik funkce soudce a funkce přísedícího je v zásadě převzat z platné právní úpravy. Nově je výkon funkce soudce omezen horní věkovou hranicí, při jejímž dosažení funkce bez výjimek zaniká. Dalším novým důvodem pro zánik funkce soudce je pravomocné rozhodnutí o jeho odborné nezpůsobilosti vykonávat soudcovskou funkci.
Oproti dosavadní úpravě bude navrhovaný zákon vymezovat také kárnou odpovědnost soudců a sankce, které byly doposud předmětem úpravy zákona o kárné odpovědnosti soudců. Návodem pro posuzování kárné odpovědnosti bude podrobné vymezení povinností soudce. U kárného provinění se navrhuje nerozlišovat již mezi kárným proviněním a závažným kárným proviněním. Odpovědnost soudce za přestupek by napříště měla podléhat obecnému režimu zákona o přestupcích.
Návrh zákona v zásadě přebírá ustanovení o státní správě soudů. Nově se zakládá působnost Ministerstva spravedlnosti sledovat a hodnotit odbornou způsobilost soudců přidělených k výkonu funkce k vrchním, krajským a okresním soudům. K naplnění této působnosti je ministerstvo oprávněno metodicky řídit prověrky rozhodovací činnosti soudců. Ministerstvo bude oprávněno vytvořit Radu pro odbornou způsobilost soudců složenou ze soudců a odborníků právní praxe a navrhovat jí, aby rozhodla, zda soudce je či není odborně způsobilý vykonávat svou funkci. Návrhy radě mohou v rámci státní správy soudů podávat i předsedové soudů. V případě nesouhlasu s rozhodnutím rady se může účastník řízení obrátit na Nejvyšší soud a jeho rozhodnutí může nahradit původní rozhodnutí rady.
Významnou změnu přináší návrh zákona v oblasti organizace odborného vzdělávání soudců, justičních čekatelů, vyšších soudních úředníků. Navrhuje se zákonem zřídit Justiční akademii, která bude toto vzdělání organizovat a provádět.
Datum účinnosti tohoto návrhu zákona je navrhováno k 1. lednu 2002. Organizační výbor jej navrhuje přikázat k projednání výboru ústavně právnímu.
Tolik moje zpravodajská zpráva. Svůj osobní postoj vyjádřím v rozpravě, do které se tímto, pane předsedající, hlásím.
Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Otevírám obecnou rozpravu, do které jste se přihlásila jako zpravodajka. Máte samozřejmě přednost. Dále se připraví pan poslanec Dalibor Matulka.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Dámy a pánové, vláda přichází v tomto volebním období již s druhým návrhem na reformu justice. Jednotlivé parametry navrhovaných změn jsem již zmínila ve své zpravodajské zprávě, a proto se k nim nebudu vracet.
Myslím, že bude užitečné připomenout si, v čem spočívaly základní pilíře předchozích vládních návrhů soudní reformy, kterou tato sněmovna odmítla, a srovnat, v čem se předchozí návrh reformy lišil od té, kterou právě projednáváme. V tomto přehledu nelze konečně také opomenout poslanecké návrhy soudní reformy, které byly předloženy jako alternativa vůči původním vládním představám.
Především je asi nutno upozornit na skutečnost, že vláda upustila od záměru strukturovat právní úpravu vztahující se k soudnictví na dva samostatné zákony, z nichž jeden - zákon o soudech - by vymezoval soudní soustavu a její správu, a druhý - zákon o soudcích a přísedících - by určoval postavení soudců a přísedících, jejich práva a povinnosti a další. Nový vládní projekt ponechává zákon o soudech a o soudcích v jediné právní úpravě. Oproti stávajícímu stavu se však do něj promítají i relevantní ustanovení zákona č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České republiky, ve znění pozdějších předpisů, která je tímto návrhem navrhováno jako samostatný zákon zrušit.
***