(10.00 hodin)

(pokračuje Parkanová)

Do zákona o soudech a soudcích se také nově přesunuje právní problematika kárné odpovědnosti soudců, tedy vymezení kárné odpovědnosti, definování kárného provinění a okruh kárných opatření, která lze soudci uložit.

V návaznosti na tuto koncepci je pak vládní návrh zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců už pouze procesní normou, která upravuje příslušnost soudů v těchto řízeních a procesní postup, který se vedle soudců vztahuje i na státní zástupce. Připomínám, že jako součást reformy soudnictví je předkládána i novela zákona o státním zastupitelství, kterou budeme následně též dnes projednávat.

Co se týče samotného obsahu předkládaných návrhů zákonů, ráda bych zdůraznila dvě věci. První z nich je, že návrh přepokládá zachování čtyřčlánkové soudní soustavy tak, jak ji vymezuje článek 91 Ústavy České republiky. Na rozdíl od minulých návrhů tedy současná vládní předloha zachovává existenci vrchních soudů. V této souvislosti bych opět z tohoto místa ráda znovu upozornila na svůj názor, že mezi počtem článků soudní soustavy a zjednodušením či zrychlením soudního řízení neexistuje podle mého přesvědčení žádná příčinná a prokazatelná souvislost. Funkční může být jak soustava tříčlánková, tak soustava čtyřčlánková. Za mnohem důležitější než počet článků soudní soustavy považuji její dlouhodobou stabilizaci, která není příliš slučitelná s rušením celých článků soudní soustavy, s rozsáhlým přesunem agend atd. Z tohoto důvodu jsem také přesvědčena o správnosti rozhodnutí ponechat stávající soustavu, tedy čtyřčlánkovou, a dalšími opatřeními v oblasti personální, materiální a organizační usilovat o celkové zefektivnění.

Druhou problematikou předkládané materie, která asi nejvíce poznamenala projednávání předchozích předloh soudní reformy, je otázka soudcovské samosprávy, jak pan ministr, jak jsme se dozvěděli, nerad slyší. Já tomu také budu říkat spíše podíl samotných soudců na správě soudnictví. Přiznávám, že právě spor o formu a rozsah ingerence soudců na správě soudnictví vedl mne a řadu mých kolegů z této sněmovny k předložení konkurenčních návrhů k tehdejším návrhům vládním. Střetávaly se zde tehdy dvě zcela nesmiřitelné představy. Vládní koncepce spočívala v ustavení nových správních soudních institucí v čele s Nejvyšší radou soudnictví, která by od Ministerstva spravedlnosti převzala veškeré personální, dohledové i disciplinární pravomoci. Poslanecká verze naproti tomu upřednostňuje ponechání odpovědnosti za řádný výkon soudnictví na státní správě a podíl soudců ve správě soudnictví spatřovala ve svém návrhu v ustavení personálních senátů, které by byly samosprávnou institucí soudců ve vztahu k samotným soudcům, a nikoliv veřejnosti.

Nově koncipovaný vládní návrh zákona o soudech a soudcích přichází s návrhem na ustavení soudcovských rad. Přestože se jedná o stejný název jako v původní vládní představě, náplň činnosti této instituce je v tomto návrhu zcela jiná. Především je třeba zdůraznit, že soudcovské rady nevytvářejí žádný vrcholný zastřešující orgán, který by byl jakýmsi reprezentantem soudní moci, jak předpokládala předchozí vládní verze soudní reformy. Soudcovské rady se podle tohoto návrhu zřizují u jednotlivých soudů na úrovni všech stupňů soudní soustavy a jejich činnost se v podstatě omezuje na ten soud, u něhož jsou zřízeny. Samotná působnost soudcovských rad je pak v podstatě poradní, přičemž je důsledně zachovávána odpovědnost orgánů státní správy soudů za řádný výkon soudnictví. Soudcovské rady tak v mnohém se blíží podobě personálních senátů, tak jak je předpokládá poslanecký návrh.

Jedinou centrální a dalo by se říci částečně samosprávnou soudcovskou organizací má být podle vládního návrhu Rada pro odbornou způsobilost soudců, ve které je ovšem i silný nesoudcovský prvek. Pouze pět z devíti jejích členů pro každou právní oblast jsou soudci, volení nebo losovaní z řad soudcovských rad. Tento orgán nemá přímou organizační návaznost na soudcovské rady, ale je samostatným orgánem, který má být řízen ministrem spravedlnosti výlučně pro oblast posuzování odborné způsobilosti soudců. Vliv samotných soudců na tuto instituci je pak dán nejen jejich personálním zastoupením, ale skutečností, že jedním z podkladů pro rozhodování rady o odborné způsobilosti soudce musí být i zpráva o prověrce a zhodnocení jeho rozhodovací a jiné činnosti příslušnou soudcovskou radou.

Institut řízení o způsobilosti soudce k výkonu soudcovské funkce byl součástí i původní vládní koncepce reformy. Na rozdíl od současné podoby, kde je toto řízení postaveno zcela mimo oblast řízení o kárné odpovědnosti soudců nebo chcete-li disciplinární, v původní verzi zůstávalo řízení o odborné způsobilosti součástí ustanovení o řízení ve věcech soudců, kam patřilo též disciplinární řízení.

Podle dosavadní právní úpravy může být soudce rozhodnutím kárného soudu ze své funkce odvolán, jestliže podle pravomocného rozhodnutí porušil soudcovské povinnosti. Kárný soud může soudce proti jeho vůli zprostit funkce také tehdy, jestliže bylo zjištěno, že jeho zdravotní stav mu trvale nedovoluje řádně vykonávat soudcovské povinnosti. A zdůrazňuji, že také k tomuto řízení je dnes příslušný kárný soud. Návrh na odvolání soudce z důvodu odborné nezpůsobilosti v současné době ministr spravedlnosti podat nemůže, neboť ustanovení § 68 zákona o soudech a soudcích č. 335 z roku 1991, které to umožňovalo, mělo omezenou časovou platnost pouze do konce roku 1993.

Umožnit řízení o způsobilosti k řádnému výkonu soudcovských povinností před kárným soudem navrhla i skupina poslanců v poslanecké verzi soudcovských zákonů. Je tedy zřejmé, že znovuzavedení tohoto nástroje se těší všeobecné podpoře. Rozdíly jsou pouze v tom, zda má toto řízení probíhat před kárným soudem, resp. před stejnou institucí, kde probíhá rovněž kárné řízení, anebo před orgánem věcně i organizačně odlišným. A přestože se poslanecký návrh přihlásil k první variantě, já považuji za zcela legitimní si klást otázku, zda by tomu nemělo být jinak.

Dámy a pánové, z mých slov je myslím zřejmé, že pokládám vládní návrh za velmi dobrý základ pro další jednání. Ten návrh není nikterak revoluční a od příznivců původních vládních představ asi mnoho potlesku nesklidí. Podobně jako poslanecký návrh soudcovských zákonů ani tato vládní předloha nesdílí přesvědčení, že radikální změny k lepšímu se lze domoci pouze rychlým krokem do neznáma. Myslím, že postup, který bude vycházet z našich vlastních právních tradic a jejich postupného rozvíjení, je mnohem lepším předpokladem k tomu, abychom bez zbytečných otřesů, různých kolapsů a byť i jen dočasných zhoršení současné situace společně dospěli k cíli, kterým je kvalitní a moderní soudnictví v České republice.

Já proto doporučuji tento návrh postoupit do druhého čtení. Děkuji.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, paní poslankyně. Hovořit bude pan poslanec Dalibor Matulka, připraví se paní poslankyně Eva Dundáčková.

 

Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, jsou tři tisky zařazené na tuto schůzi, které spolu v jednom detailu úzce souvisí a řeší jeden dílčí problém, a to tento tisk, příští tisk, to je o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, a vládní návrh novely přestupkového zákona. Souvisí spolu v jednom problému, a to je v příslušnosti k řešení přestupků soudců. Stávající právní úprava počítá s tím, že přestupky soudců jsou řešeny v rámci kárného řízení, a tři tisky, které jsem zmínil, systém mění a tento režim prakticky ruší.

K těmto třem tiskům zařazeným na tuto schůzi minulý týden přibyl další tisk, který bude zařazen s největší pravděpodobností na příští schůzi Poslanecké sněmovny, a to je senátní návrh novely přestupkového zákona, který řeší příslušnost k řešení přestupků poslanců a senátorů. Řeší to ale jiným způsobem než nyní tyto tři tisky, které nyní projednáváme, řeší u soudců. Domnívám se, že je velmi pravděpodobná shoda na tom, že ať dopadne princip řešení přestupků u soudců, poslanců a senátorů jakkoliv meritorně, tak že snad shoda bude na tom, že princip by ale měl být stejný. V rámci oddělení moci by měl být režim projednávání přestupků jak u soudců, tak u poslanců a senátorů stejný.

Má přihláška do rozpravy nemá směřovat k ničemu jinému než k tomu, abych podal návrh na prodloužení lhůty projednávání tohoto tisku o 20 dnů.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP