(10.30 hodin)
(pokračuje Brožík)
Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým je bod číslo
39.
Vládní návrh zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců
/sněmovní tisk 877/ - prvé čtení
Z pověření vlády návrh uvede ministr spravedlnosti pan Jaroslav Bureš. Prosím, pane ministře, ujměte se slova.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, ve snaze vystihnout podstatu tohoto návrhu zákona budu stručný.
V čem dochází k zásadní změně v pojetí kárného řízení soudců a státních zástupců? Za prvé v tom, že předkládám zákon, který upravuje řízení společně.
Za druhé v tom, že je mnohem lépe - troufám si tvrdit - popsán výchozí terén. O čem hovořím, jestliže hovořím o výchozím terénu? O posouzení kárného senátu, jakou povinnost soudce porušil, máme-li uvažovat - anebo státní zástupce - o kárném provinění. Proto v zákoně o soudech a soudcích, který jste propustili do druhého čtení, se velmi podrobně vymezuje něco, co nazýváme etickým kodexem soudce nebo státního zástupce a kde se jasně určuje, že postavení soudce nekončí z hlediska očekávání společnosti v okamžiku, když se za ním zavřou dveře soudu, ale že je osobou, která je společensky citlivě vnímána, a že na jeho chování ve společnosti se hledí jinak než na osoby, které nepožívají toto zvláštní postavení jako reprezentanta soudní moci.
Za třetí. Dosavadní zkušenosti s kárným řízením jsou ve dvojím směru negativní. Za prvé řízení probíhá před přílišným množstvím kárných senátů a vede to k nejednotě rozhodování. Za druhé je tato situace i soudci samotnými vnímána tak, že tu není jeden metr na spravedlivé kárné provinění (řízení?).
Proto přicházím s koncepcí, kdy o kárných proviněních soudců a státních zástupců vždy bude rozhodovat příslušný vrchní soud, senát vrchního soudu v řízení, které je v zákoně upraveno tak, abychom nebyli svědky současného stavu, kdy se krčí rameny nad tím, do jaké míry lze aplikovat pravidla trestního řádu, s tím, že sjednocování je zcela v rukou Nejvyššího soudu, k němuž se může obrátit jak kárný žalobce, tak soudce i státní zástupce, který není spokojen s rozhodnutím kárného senátu.
Prostor pro jednotu rozhodování je dán i tím, do jaké míry se konstituují kárné senáty u vrchních soudů, čili ingerence na jedné straně předsedy soudu, na druhé straně soudců samotných. A z hlediska kárného žalobce to je problém, který otevřela paní poslankyně Dundáčková ve svém předchozím vystoupení. Myslím, že zákon volí nejširší možné řešení podle hesla "Každý předseda soudu, který má informace o soudci, který se měl dopustit kárného provinění z hlediska instančního postupu, je kárným žalobcem". Širší řešení, jestliže nebudeme hovořit o velmi smělé představě, že kárným žalobcem by mohl být někdo, kdo stojí mimo justici, si už myslím nelze představit.
To jsou principy navrhovaného společného řízení, od nichž si slibuji jednak sjednocení pohledu a také přizpůsobení postavení soudců a státních zástupců v oblasti, která je pro tento sbor i pro společnost velmi citlivá.
Poslední věta, která vlastně reaguje až opožděně na návrh pana poslance Matulky. To prodloužení může být vhodné, ale zdůrazňuji, že v mnou předkládaném návrhu nadále není počítáno s tím, že soudci by podléhali řízení před kárnými senáty za tzv. občanské přestupky. Navrhuji kárné řízení jenom pro soudcovská provinění kárná a klasickou občanskou odpovědnost soudců a státních zástupců za přestupky z běžného života. Čili chci zrušit současný stav, kdy soudce za to, že postaví septik na zahradě v rozporu se stavebním povolením, je projednáván před kárným senátem - myslím, že je to stav nadále společensky neúnosný.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi za jeho úvodní slovo. Nyní prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro prvé čtení paní poslankyně Parkanová.
Poslankyně Vlasta Parkanová: Kolegyně a kolegové, vládní návrh zákona o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, který je sněmovně předložen pod číslem tisku 877, je normou, která má plně nahradit zákon číslo 412/1991 Sb., o kárné odpovědnosti soudců, ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od dosud platného zákona nevymezuje návrh kárnou odpovědnost soudců a sankce, které lze za ně uložit, ale pouze určuje procesní postup řízení o kárné odpovědnosti soudců a vymezení soudů, které ji budou posuzovat. Návrh zákona se vztahuje i na posuzování kárné odpovědnosti státních zástupců. Vedle kárné odpovědnosti soudců a státních zástupců by měl soud podle tohoto návrhu zákona posuzovat i nezpůsobilost soudců a státních zástupců k výkonu jejich funkcí.
Obě tyto agendy budou v prvním stupni soustředěny u vrchních soudů. Místní příslušnost se bude řídit sídlem soudu nebo státního zastupitelství, k němuž je ten který soudce nebo státní zástupce přidělen. Soudem, který bude rozhodovat v řízení ve druhém stupni, se samozřejmě navrhuje Nejvyšší soud. Soudy rozhodující ve věcech soudců a státních zástupců budou stejně jako doposud kárné soudy organizační součástí příslušného soudu soudní soustavy s částečně odlišnými pravidly pro složení senátů a výkon soudnictví v těchto senátech.
Složení senátů se bude částečně lišit i podle toho, zda jednají ve věci soudce, nebo státního zástupce. Kárné soudy jednají a rozhodují v senátech složených z předsedy senátu a čtyř soudců, jde-li o řízení ve věcech soudců. V řízení ve věcech státních zástupců jednají a rozhodují kárné soudy v senátech složených z předsedy senátu, soudce a tří přísedících státních zástupců, které ze seznamu přísedících určí losem předseda soudu.
Do procesu výběru členů senátu budou významně zapojeny soudcovské rady příslušných soudů, jejichž zřízení předpokládá souběžně předkládaný návrh zákona o soudech a soudcích. Výběr státních zástupců, kteří budou ustaveni do funkcí přísedících kárného soudu v řízení ve věci státních zástupců, svěřuje návrh zákona nejvyššímu státnímu zástupci. Okruh osob oprávněných k podání návrhu na zahájení kárného řízení navazuje na vymezení působnosti jednotlivých článků státní správy soudů a státní správy státních zastupitelství. Oprávněnými subjekty jsou ministr spravedlnosti a předsedové soudů. Oproti dosavadní úpravě se tato pravomoc předsedů soudů rozšiřuje nejen vůči soudcům příslušného soudu, ale vůči všem soudcům na stejné nebo nižší úrovni soudní soustavy. Obdobný model je navrhován potom i v soustavě státních zastupitelství.
V návrhu zákona je s dílčími odchylkami převzata dosavadní procesní úprava kárného řízení. Tato pravidla se mají přiměřeně aplikovat i při řízení o způsobilosti soudce a státního zástupce vykonávat svou funkci. Důvody nezpůsobilosti výkonu těchto funkcí i nadále taxativně vymezují zákony o soudech a soudcích a o státních zastupitelstvích. V odvolacím řízení se v zájmu rychlého průběhu kárného řízení uplatňuje apelační princip a zcela se vylučuje princip kasace. Jako mimořádný opravný prostředek proti pravomocnému rozhodnutí je možné zde využít institut obnovy řízení.
Účinnost zákona je navrhována stejně jako u těch, které projednáváme současně, to je 1. leden 2002. Organizační výbor navrhuje přikázat návrh k projednání ústavně právnímu výboru.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji paní poslankyni Parkanové. Otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Dalibor Matulka.
***