(10.40 hodin)
Poslanec Dalibor Matulka: Dámy a pánové, při projednávání předchozího tisku sněmovna vyhověla mému návrhu na prodloužení lhůty o 20 dnů. Děkuji za to. Logicky navrhuji i u tohoto tisku, aby sněmovna učinila totéž, aby prodloužila projednávání ve výborech o 20 dnů. Jsou to související zákony. Důvod jsem uvedl v předchozím tisku.
Malou poznámku ke slovům pana ministra, který již reagoval meritorně na záležitost projednávání přestupků soudců. V tuto chvíli jsem nechtěl meritorní debatu na toto téma vést, nechtěl jsem říci, jak má být režim upraven. Chtěl jsem tím jen říci, že režim pro soudce, poslance a senátory by měl být upraven stejně. Neřekl jsem jak. To je smysl návrhu, abychom se pobavili najednou o těchto tiscích a najednou o senátním návrhu, který je o několik týdnů pozdější. Proto návrh na prodloužení. Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Hlásí se někdo další do obecné rozpravy? Vidím, že tento návrh zákona žádné vášně nevyvolává. Doufám, že o to vášnivější to bude na výborech. Obecnou rozpravu končím, závěrečná slova neočekávám.
Budeme se zabývat návrhem na přikázání. Raději vás odhlásím, abychom se nedopustili špatného hlasování.
Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání ústavně právnímu výboru. Má ještě někdo jiný návrh?
Nemá-li, zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
V hlasování pořadové číslo 219 z přítomných 103 poslanců 100 bylo pro, nikdo nebyl proti. Návrh byl přijat.
Pan poslanec Matulka navrhl prodloužit lhůtu na projednání o 20 dnů.
Zahájil jsem hlasování. Kdo je pro tento návrh, nechť stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu?
Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 220 z přítomných 111 poslanců 110 pro, nikdo proti. Návrh byl přijat.
Tím jsme probrali bod 39 našeho programu. Poděkuji paní zpravodajce.
Z pověření vlády nám další návrh uvede opět pan ministr spravedlnosti. Je to
40.
Vládní návrh zákona, kterým se mění zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství,
ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 201/1997 Sb,. o platu a některých
dalších náležitostech státních zástupců a o změně a doplnění zákona č. 143/1992 Sb.,
o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších
organizacích a orgánech, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 155/2000 Sb.
/sněmovní tisk 879/ - prvé čtení
Znovu pan ministr Bureš.
Ministr spravedlnosti ČR Jaroslav Bureš: Vážený pane předsedo, vážené paní poslankyně a páni poslanci, mé monotematické vystoupení k tématu reformy justice bude ukončeno odůvodněním vládního návrhu novely zákona o státním zastupitelství. Znovu opakuji, že není mou ambicí sdělit vám to, co si můžete snadno přečíst v důvodové zprávě k zákonu, vždy je mou ambicí osvětlit filozofii předkládaného legislativního projektu.
Vzpomenete-li si na začátek 90. let, je zjevné, že úsilí o reformu tehdejší státní prokuratury bylo poznamenáno jednoznačným požadavkem zrušit monokratické uspořádání státní prokuratury založené na principu jednotné odpovědnosti, jednotného rozkazu, který měl pramálo společného, měl-li vůbec něco, s moderním postavením veřejného žalobce v trestním řízení. V reminiscenci na tuto zásadní odmítavou reakci, která výrazně ovlivnila podobu zákona o státním zastupitelství, ale nemohu současně konstatovat, než že snaha o důsledné oddělení jednotlivých stupňů státního zastupitelství byla uvedena do maximální možné podoby, a to způsobem, který v Evropě příliš obdoby nemá.
Nezávislost jednotlivých stupňů soustavy státního zastupitelství je jistě nezbytná věc v tom slova smyslu, aby požadavek na nezávislost jednoho konkrétního veřejného žalobce především v trestním řízení byl zachován, neboť on je tím, kdo reprezentuje stát. Na druhou stranu se ale ukázalo, že toto uspořádání brání sjednocování postupu státních zástupců.
Bezprostředně poté, co jsem se ujal funkce ministra, musel jsem konstatoval, že v postupech státních zástupců je nejednota neuvěřitelná, že zatímco v jižních Čechách je náležitě využíváno alternativních trestů a institutu narovnání a podobných odklonů, v severních Čechách podle statistiky se takto postupuje zcela zanedbatelně, a co je nejpodstatnější, na typově stejný trestný čin se hledí jinak na jižní Moravě a jinak na severní Moravě. To není dobré. Jsem přesvědčen, že hrubě tomu brání stávající podoba zákona o státním zastupitelství.
Nicméně zdůrazňuji, že to, na čem novela skutečně stojí a na čem je vybudována, je zavedení principu vzdělávání v Justiční akademii a ověřování odborné způsobilosti státních zástupců jako koncepce, která ovládá již projednaný zákon o soudech a soudcích. To je základem navrhovaných změn, to je srdcem této filozofie.
Novela původních ustanovení zákona týkajících se dohledu a postavení jednotlivých stupňů státního zastupitelství nemá za cíl rozrušit původní filozofickou představu o oddělení jednotlivých stupňů, má za cíl pouze umožnit, aby bylo možno při zachování nezávislosti jednotlivých stupňů prosazovat jednotné přístupy ne ovlivňováním z pozic Nejvyššího státního zastupitelství postupů okresních zastupitelství, ale metodikou, přijímáním pokynů, které mohou být závazné uvnitř soustavy státního zastupitelství a mohou přivést k tomu, co společnost očekává na prvním místě, totiž k jednotě postupu státních zástupců. Je velmi nebezpečné spoléhat se na filozofii, že se nakonec vše sjednotí v řízení před soudem, protože soudy mají dostatek odpovídajících instrumentů k sjednocování soudní praxe z budovy Nejvyššího soudu. To je až konec trestního řízení. Jednota v přístupech musí být na začátku.
Vzpomenete-li si na novelu trestního řádu, kterou jste propustili do druhého čtení, jistě dobře uvážíte, že výrazné posílení veřejného žalobce, státního zástupce jako toho, kdo absolutně kontroluje přípravné řízení, a kdy končíme se stavem, kdy je to policie, která rozhoduje o tom, zda někdo bude, nebo nebude trestně stíhán - spíše nebude - nezbytně vyžaduje jednotné přístupy. Je-li tomu tak, nedovedu si představit jiné řešení, než je to, že při zachování nezávislosti jednotlivých stupňů vybavíme zejména Nejvyšší státní zastupitelství odpovídajícími nástroji. O ničem jiném filozofie předkládaných změn novely zákona o státním zastupitelství není.
Závěrem bych zdůraznil místo vybízení k nějakým postojům, že jde skutečně o tři vzájemně provázané zákony, dva pilíře jednoho mostu, mezi nimiž je spojovací můstek, po kterém jezdí účastníci řízení - právě zákon o věcech soudců a státních zástupců.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji panu ministrovi. Prosím, aby se slova ujala zpravodajka pro první čtení paní poslankyně Kupčová. Pro informaci sděluji, že dále bude bod 43 - zákon o střelných zbraních - aby zde byli přítomni všichni zúčastnění.
***