(14.20 hodin)
(pokračuje Bubník)
Tito lidé až teprve v roce 1942 až 1943, teprve až generál Heliodor Pika tvořil armádu, tito lidé šli v boji se Svobodovou armádou. Spousta jich se nedožila konce války, spousta jich byla velmi zraněna. Mám několik těchto kamarádů, jedním z nich je Pravomil Reichel, a jestliže chcete, přečtěte si tuto knihu (ukazuje), která se jmenuje Útěk do gulagu. Je to kapitán, který tím vším prošel.
Tito lidé byli potom zavřeni dále v roce 1948 a prožili si další kriminály, někteří z nich skončili dokonce šibenicí, někteří doživotním žalářem atd., a někteří z těchto lidí dodnes žijí.
Já se přimlouvám a žádám vás, abyste tento návrh propustili do dalšího čtení a abychom se o tyto lidi my v parlamentu zasloužili. Děkuji. (Potlesk poslanců kromě členů klubu KSČM.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se někdo další do obecné rozpravy? Pan poslanec Jičínský.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, kolegyně a kolegové, myslím, že návrh zákona se pokouší řešit vážný problém, který tady po osvobození Československa v roce 1945 vznikl. Upozorňuji jenom na to, že vláda, která uznává závažnost tohoto problému, poukazuje na řadu nedostatků v návrhu tohoto zákona. Je třeba při pozitivním úsilí o vyřešení tohoto problému zároveň dbát na to, aby právní řešení bylo v pořádku, protože nejednou jsme se přesvědčili, že prostý dobrý úmysl nestačí ještě sám k tomu, aby zákon byl dobrý. Toto tedy říkám jenom proto, že někdy u nás převažuje představa, že dobrý úmysl sám stačí k tomu, abychom přijali zákon. Ten dobrý úmysl musíme být s to velmi konkrétně promyslet a uplatnit v právních normách.
To je tedy moje obecné stanovisko k tomuto návrhu zákona. K jeho odůvodnění ovšem není třeba sahat k tak směšným výkladům historie, jaký tu provedl pan kolega Tollner. Situace po roce 1945 v Československu se v tomto ohledu nelišila příliš od situace ve Francii nebo v Itálii, a jeho tvrzení o tom, že to byla ouvertura k únoru, to je výsledek a závěr, který soudí z toho, co se potom stalo, ale to je naprosto ahistorický přístup.
Přece všichni dobře víme, že v Maďarsku v roce 1946 zvítězila malorolnická strana, která rozhodně nebyla prokomunistická. Prostě potom vývoj mezinárodní situace, rozdělení Evropy vedlo k tomu, že bez ohledu na to, co si v těchto zemích přáli, spadli do té nebo oné sféry vlivu.
Ani kolega Tollner, který může mít kritické připomínky k prezidentu Benešovi, protože, jak známo, integrální katolíci v době druhé republiky Masaryka a Beneše tvrdě kritizovali, těžko asi popře, že to byl prezident, který se zasloužil o obnovení Československa jako demokratického státu, a nebude v tomto směru snižovat to, co se po roce 1945 obnovením Československa stalo. Že vývoj šel potom jinak, než si značná část občanů představovala, to nemůžeme přece jenom spojovat s vnitřním vývojem této země. Nejsme přece snad tak naivní po zkušenostech, kterými jsme po roce 1945 až do dneška prošli. (Potlesk poslanců klubu ČSSD.)
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má paní poslankyně Němcová, která má jako zpravodajka přednost, poté bude hovořit pan poslanec Svoboda.
Poslankyně Miroslava Němcová: Děkuji za slovo. Vážená paní místopředsedkyně, vážení členové vlády a členové Poslanecké sněmovny, dovolte mi v tuto chvíli jen krátce zareagovat na svého předřečníka pana poslance Jičínského, kdy zmiňoval stanovisko vlády.
Ano, stanovisko vlády je totiž velmi kuriózní. Mám dojem, že v tomto případě vláda naprosto absentuje a nedává Poslanecké sněmovně, ať z jakéhokoli důvodu, nahlédnout do svého smýšlení v této věci. Ona neříká "já, vláda, vyslovuji souhlas s tímto návrhem zákona", anebo "nevyslovuji souhlas". Zmiňuje nedostatky, které jsou věcného a možno říci i legislativně technického charakteru, ale konečnému soudu se velmi alibisticky vyhýbá. V úvodu říká, že cítí povinnost se vyrovnat s naší minulostí, souhlas s tím, že tuto historicko-politicky citlivou problematiku je nutno řešit. Po všech výtkách, které dále rozepisuje, neříká ale, že si myslí, že tuto problematiku řešit chce, anebo řešit nechce.
Zdá se mi to jako velmi závažné stanovisko vlády, zejména také ve vztahu k tisku, který budeme projednávat po tomto tisku, a já chci právě vaši pozornost upřít tímto směrem. V tomto tisku totiž vláda neví, jak s ním naložit, a schovává se za hezká slova, která se dobře poslouchají. V příštím tisku, který budeme projednávat, vás seznámím s jejím stanoviskem jiného typu.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Slovo má pan poslanec Cyril Svoboda.
Poslanec Cyril Svoboda: Vážená paní předsedající, vážená vládo, chci také reagovat na to, co říká pan kolega Jičínský.
V tom je přece zásadní rozpor, co říká, že ten režim byl plně demokratický, neboť princip vztahu občan - stát je v tom, že stát poskytuje ochranu svým občanům, a to dokonce i mimo své území, pokud to je možné. A tady právě stát totálně selhal v základním vztahu stát - občan a souhlasil nebo neudělal nic proti tomu, když byli lidé odvlečeni na území jiného státu, pod jurisdikci jiné moci, a nechal je odvléci do cizího státu, a rozhodil nad tím rukama. To je také další vážný důvod, proč je třeba, abychom se s tím vypořádali, protože tady šlo o zásadní selhání státu, že stát porušil toto zásadní pravidlo a nestaral se o své občany. To je tedy úplné selhání demokratického státu.
Já se jednoznačně přimlouvám za to, abychom tento návrh projednali a nakonec schválili.
A k tomu, co říká vláda. Já jsem velmi pečlivě pročetl stanovisko vlády, všechny námitky legislativně technické, odstranitelné, protože tam jde o definici tábora, popř. o určení lhůty podle § 7 a další detaily. To lze zvládnout v průběhu projednávání mezi druhým a třetím čtením, v tom není žádný problém.
Prosím tedy, abychom se tu nezaklínali nějakými legislativními nedostatky tohoto návrhu. Děkuji.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Jičínský, připraví se pan poslanec Ransdorf.
Poslanec Zdeněk Jičínský: Vážená paní předsedající, chápu plně, že to je problematika, která vzbuzuje emoce, ale přece jen přijímáme-li zákon, měli bychom užívat především svého rozumu a zároveň bychom měli poslouchat ty druhé.
Pan kolega Svoboda, přečte-li si stenografický zápis mého vystoupení, nenajde tam slova o tom, že tehdejší období bylo plně demokratické. Já jsem řekl, že tehdejší období u nás, nebo politické poměry u nás se nelišily od toho, jaká byla politická situace, fungování politického systému v takových zemích, jako je Francie nebo Itálie po osvobození z nacistické okupace.
Na rozdíl od poslance Svobody, vážené kolegyně a kolegové, já vím, co to je, protože jsem to zažil, zažil jsem situaci po heydrichiádě, jsem z Pardubic, zažil jsem vozy, které vozily oběti do Zámečku, kde byly stříleny, já tedy vím, o čem mluvím. V tomto směru bychom neměli s určitými věcmi zacházet lehkomyslně.
Pan kolega Svoboda nepochybně také ví, že poměry po tak hrozné totální válce, jaké byly, neumožňovaly nikde, aby hned v den osvobození nastala zcela normální situace.
***