(11.30 hodin)
(pokračuje Langer)
Vzhledem k tomu, že jeho účast v tomto sporu jsem považoval za velmi problematickou, velmi nejasnou, velmi zvláštní, položil jsem panu ministru vnitra několik dotazů, konkrétně šest otázek, na které jsem chtěl znát odpověď. Tyto otázky zní:
1. Považujete za běžné, aby se dva vysoce postavení policejní činitelé vměšovali do sporu, jehož nejsou účastníky?
2. Na čí pokyn se tito dva policisté - doplňuji, že kromě pana náměstka Jakubíka se toho "jednání" účastnil také okresní policejní ředitel v Přerově - do výše naznačeného sporu zapojili, kdo je k podobnému jednání zmocnil a z jakého důvodu? Byl z jednání pořízen nějaký protokol, byli v době návštěvy Hranic ve službě a jaký uvedli důvod své pracovní cesty?
3. Pokud šlo o jejich soukromou iniciativu, považujete za přípustné, že se prokazovali policejními průkazy?
4. Mohl byste mi sdělit příslušný paragraf zákona o policii, který je k jejich jednání opravňoval?
5. Jakým způsobem a kdy byla tato záležitost prošetřena, s jakými výsledky?
6. Byli oba dva policisté kázeňsky či jinak potrestáni?
Na moji interpelaci na tyto otázky odpověděl pan ministr vnitra dne 20. března t. r. Musím konstatovat, že jeho odpověď je sice obsáhlá, nicméně konkrétních odpovědí na uvedené mé jasně formulované otázky obsahuje velmi málo.
Svoji interpelaci jsem podal především proto, neboť ke dni jejího podání uplynulo od skutkového jednání pana náměstka policejního prezidenta téměř již půl roku. A přestože pan ministr tehdy, kdy se celá věc stala předmětem zájmu médií, označil jeho jednání za nestandardní, až do doby podání této interpelace a prakticky až do minulého týdne, kdy tato interpelace měla být projednávána, se nic nedělo. Tedy dělo - podle odpovědi pana ministra šetřila věc Inspekce ministra vnitra, nicméně šetřila ji již více než půl roku, a do té doby bez výsledku.
Nezodpovězeny zůstaly otázky, zda pan ministr považuje za běžné, aby se vysoce postavení policejní činitelé vměšovali do sporu, jehož nejsou účastníky, na čí pokyn náměstek policejního prezidenta jel do města Hranice, kdo dal pokyn, aby se jednání účastnil i okresní policejní ředitel a proč, a vůbec kdo dal podnět Inspekci ministra vnitra šetřit tuto věc, zda to byl pan ministr sám, nebo zda to byl někdo jiný. Myslím, že i toto je dost důležité vědět, nakolik fungují uvnitř Ministerstva vnitra, uvnitř resortu kontrolní mechanismy a zda případně pan ministr jednal ze své vlastní iniciativy, když dal inspekci podnět k šetření, nebo zda inspekce šetřila na základě jiného podnětu. Znovu ovšem opakuji, že ke dni podání této interpelace inspekce věc šetřila půl roku bez jakéhokoli konkrétního výsledku.
V celé věci je ale několik zásadních rozporů. Pan ministr tvrdí, že policejní náměstek se nevměšoval do soukromoprávního sporu, nýbrž postupoval podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona o Policii ČR, neboť ve věci Hranice bylo mimo jiné podáno trestní oznámení, a že náměstek policejního prezidenta - dovoluji si citovat "se rozhodl ověřit si informaci o navození případného protiprávního stavu jako celku na místě samém". A tato skutečnost, jakkoli samotná formulace je prazvláštní, těžko uchopitelná a mám pocit, že se pan náměstek dostal - lidově řečeno - do autu, pokud bychom hřiště vymezili trestním řádem, zákonem o policii, je mimo jiné i v rozporu s realitou. Pan náměstek pan Jakubík, totiž - slovy pana ministra, kterého jsem oslovil - tvrdí, že si chtěl na místě samém ověřit informace týkající se trestního oznámení, které město podalo na příslušnou osobu. Nicméně v zápise z jednání na radnici, kterého se on a okresní policejní ředitel účastnili, je o trestním oznámení uvedena pouze jediná věta. Jinak se řešily pouze detaily odkupu a neodkupu zmíněného pozemku.
Je to v rozporu s tím, že náměstek policejního prezidenta podle odpovědi pana ministra tím, že osobně navštívil soukromou osobu v její provozovně, tak učinil proto, že s ní chtěl pouze pohovořit o předmětné věci. O tom, o čem ale spolu hovořili, tj. paní Regecová a pan Jakubík, není v odpovědi pana ministra ani slovo, zato je známo stanovisko dotčené osoby paní Regecové. Citace: "Snažil se mě přes tři hodiny přesvědčovat, ať odstoupím od smlouvy o prodeji svého pozemku firmě P IMPEX a podepíšu plnou moc městu." Zdroj citace informací - ČTK.
Jinými slovy tímto vyjádřením se potvrzuje podezření toho, že vysoký policejní činitel, ač se to snažil popřít, se skutečně vměšoval do soukromoprávního sporu, že dokonce náměstek policejního prezidenta podle této interpretace, podle tohoto sdělení vyvíjel na určitou osobu, na občana ČR nátlak, aby nějakým způsobem jednal. A toto již je skutkové jednání, které se velmi blíží vydírání, nicméně, abych předešel spekulacím, netvrdím z tohoto místa, že byla naplněna skutková podstata trestného činu vydírání. Prostě platí fakt, že kupní smlouva je kupní smlouvou, ať jsou jejími stranami kdokoli, a ani podaná trestní oznámení na majitele pozemku nedávají nikomu, ani náměstku policejního prezidenta, právo se do této transakce vměšovat.
Ve své odpovědi pan ministr vnitra ale tvrdí, že jednání náměstka Jakubíka bylo projevem spolupráce policie s ostatními subjekty veřejné správy, neboť jinak by činnost policie nebyla efektivní. Přiznám se, že to je vskutku velmi svérázný a velmi extenzivní výklad zákona, který by znamenal, že činitelé policie mohou objíždět obce a města ČR, navštěvovat lidi s názory, které jsou vedení těchto radnic nepohodlné, a přesvědčovat je, aby nějakým způsobem jednali, respektive aby se nějakého jednání zdrželi.
Co dodat k tomuto případu? Pan náměstek policejního prezidenta dostal ministra vnitra do nelehké situace. Chci věřit, a říkám z tohoto místa, že věřím, že ministr vnitra nebyl o jeho iniciativě předem informován. Nyní by však pan ministr neměl obhajovat neobhajitelné, neboť nelze obhájit postupy, které podle mne popírají základní mechanismy a principy právního státu.
Pokud byla někým na někoho podána trestní oznámení, nechť vyšetřování pokračuje standardními vyšetřovacími postupy, neboť vyšetřování není postup, ve kterém si policejní činitelé dělají, co uznají za vhodné. Je to postup, který je přesně upraven zákonem, a to právě proto, aby všichni podezřelí ze spáchání trestného činu měli zákonem zaručeno stejné zacházení. Já nechci z této interpelace dělat seminář o vyšetřování, nicméně to podstatné, proč jsou kroky pana náměstka Jakubíka nepřijatelné, řečeno býti musí.
Trestním řádem je podrobně upraven postup při vyšetřování trestného činu, a o jednání podobném jednání pana Jakubíka v něm není ani slovo.
Pokud bych přistoupil na tezi ministra vnitra, že náměstek Jakubík jako nadřízený policista může kdykoli kamkoli s odvoláním se na § 158 odst. 3 trestního zákona, pak mi nezbývá, než se tázat, zda tyto jeho postupy, tyto jeho vyšetřovací postupy, jsou na místě zaznamenány, a tedy nemůžeme se odkazovat na nějaký protokol nebo zápis o jednání na radnici, zda je pan ministr vnitra informován o tom, jakými hledisky a podle jakých kritérií se řídí výběr případů, v nichž se takto osobně angažují policejní špičky, a koho ještě pan náměstek policejního prezidenta takto s odvoláním se na § 158 odst. 3 trestního zákona navštívil. A nezbývá, než se tázat, zda pan ministr vnitra je s takovými postupy na samotné hranici zákona, ale rozhodně nestandardními, osobně srozuměn.
Já se úmyslně ptám proto, neboť případ Hranice, případ Jakubík - Hranice, není ojedinělý. Ukazuje se, že můj zájem o postupy policejních špiček je zcela na místě, neboť jednání pana náměstka Jakubíka skutečně nebylo izolovanou akcí.
Před časem přinesly sdělovací prostředky informaci o tom, že i v tzv. aféře Český dům v Moskvě se osobně angažovalo vedení - a teď spekulace jsou vedeny o tom, zda i vedení Ministerstva vnitra, nebo jenom vedení policie, tedy konkrétně pan Jakubík.
***