(15.20 hodin)
(pokračuje Škromach)
Uvidíme, když jednou, možná za dvě, tři, čtyři volební období budou mít vlády zodpovědnost, zda budou tato svá slova hodnotit jako pozitivní krok. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Václav Klaus: Pane poslanče, kdybych neměl za úkol přivítat opět na galerii delegaci, tak bych skutečně řekl, že vy jste začal své vystoupení s protestem proti ideologizaci, ale míra ideologizace ve vašem vystoupení přesáhla všechno, co zde slyšíme za jedno čtrnáctidenní plénum, žebračenkami počínaje a já nevím čím konče.
Vážení, dovolte mi, abych přivítal na galerii oficiální delegaci Republiky Baškortostán v čele s předsedou vlády panem Bajdavletovem, s řadou ministrů a s naším panem velvyslancem apod. Je to již třetí návštěva. Děkujeme pěkně.
Vážení kolegové, hlásí se ještě někdo další do diskuse? Pan poslanec Janeček.
Poslanec Josef Janeček: Pane předsedající, mám pouze procesní návrh, abyste před závěrečným hlasováním dal možnost čtvrt hodiny na přestávku jednání klubu KDU-ČSL.
Předseda PSP Václav Klaus: Ano, děkuji, pane poslanče. Hlásí se ještě někdo jiný do rozpravy? Ne-li, rozpravu končím. Závěrečné slovo pana ministra a místopředsedy vlády.
Vážení kolegové, prosím o klid. Vlevo je neklid, na pravé straně není o nic větší klid. Poslouchejte místopředsedu vlády.
Místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí ČR Vladimír Špidla: Vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, debata byla neobyčejně zajímavá, ale musím říci, že byla zajímavá z mnoha jiných hledisek a mnoha jiných oborů, méně pak byla zajímavá z hlediska věci samé.
Dovolte mi, abych velmi krátce se dotkl toho, co považuji za stěžejní body debaty.
Za prvé zcela jasně musím říci, že neexistuje systém, který by důchodový systém zlevnil. Důchodový systém, máme-li uchovat nároky stávajících důchodců a udržet nároky těch, kteří se blíží do období ekonomické pasivity nebo ekonomické neaktivity, bude vyžadovat vždy veřejné peníze. Je tomu tak u nás, je tomu tak ve všech jiných státech a je to prostě osud. Není pravdou, že tyto zdroje nebudou k dispozici. Systém je v zásadě stabilní a jeho problémem není nedostatek zdrojů v absolutním slova smyslu, nýbrž je jeho problémem to, že zdroje, které by jinak byly k dispozici, do systému nepřicházejí, protože jsou odváděny jinde nebo se nedají rozumným způsobem vybrat. Všichni ti, kteří hovořili o zásadních krocích důchodové reformy, měli příležitost v řadě případů předložit své jasné koncepce. Pokud jsem měl možnost sledovat ideovou konferenci ODS nebo resp. prostudovat některé jejich podklady, tak o důchodové reformě toho bylo řečeno velmi málo a v zásadě se dá říci, že pracovní tým, který se důchodovou reformou zabýval, neskončil úspěchem.
Pokud soudím, že názor ODS je do značné míry v důchodové oblasti formulován nebo ovlivňován jejím předsedou Václavem Klausem, myslím, že lze vydedukovat z jeho vystoupení následující přístup. ODS zamýšlí aplikovat systém tzv. ploché dávky, to znamená jednotného důchodu na úrovni životního minima - zhruba tak jsem to četl v některých podkladových textech, které považuji v daném okamžiku při nedostatku jiné diskuse za autoritativní - chce tedy přejít jasně k systému sociálního zabezpečení, který je uplatněn ve Velké Británii v systému Beveridge anebo byl uplatněn v době komunistické vlády v České republice v systému sociálního zabezpečení, který pak lze doplnit individuálním pojištěním různého typu, není v daném okamžiku a v daných mlhách jasné, zda povinným systémem, nebo systémem nepovinným. Opět soudě podle toho, že ze strany ODS jsem neměl příležitost zaregistrovat jiný soustavnější názor než názor, který přednáší její předseda pan Václav Klaus, soudím, že tento systém by měl být nepovinný. Alespoň řadu jeho vystoupení jsem si tímto způsobem vyložil.
Pokud jde o kritiku, která byla přednášena především Unií svobody, tak tady musím říci, že v zásadě se názor nedá vystopovat, pouze se zdá, že v určitém okamžiku je již opouštěna myšlenka povinných důchodových fondů právě proto, že je to prakticky nerealizovatelné. Stručně řečeno v důchodové reformě mnoho hor porodilo několik myší, pouze jediná, v současné době, soustavná koncepce a soustavná předloha je předložena vládou. Vychází z naprosto jednoduchých principů. Je dva a půl milionů důchodců, tito důchodci jsou financováni průběžným systémem, přechod od průběžného systému k jiným systémům je národohospodářsky nezvládnutelný a současně systém průběžný je národohospodářsky financovatelný.
Závěr: Nositelem základního důchodového pojištění bude průběžný systém. V tomto systému chceme otevřít debatu o příspěvkově definovaném schématu, protože tak jak bylo řečeno např. u osob samostatně výdělečně činných, nikoli podnikatelů, nýbrž této zvláštní skupiny, dochází k tomu, že do systému je daleko méně vkládáno, než je z něj vybíráno. Nevidím jinou možnost než přivázat ve větší míře příjmy a zisky ze systému na příspěvky do systému tak, jak je tam jednotliví lidé vloží. To je základní přístup.
Dalším přístupem je, že má-li se stabilizovat důchodový systém a má-li mít odpovídající míru předdůchodových příjmů, je u vysokopříjmových skupin nutno vytvořit prostor pro individuální důchodové pojištění různého typu. Tento prostor je otevřen a my jej chceme ještě dále rozvíjet.
Další podstatnou myšlenkou, kterou se pohrdá, ačkoliv je po dlouhé době řečena jasně a zcela na rovinu, důchodový systém v okamžiku, kdy je v něm 30 % náhradních dob, kdy musí krýt důchody invalidní, kdy kryje důchody vdovské, pozůstalostní, čili důchody vdov a sirotků, nemůže být v rovnováze na základě odvodů z mezd. Nemůže a nebude, a proto je spravedlivé, je-li definováno veřejně a zřetelně, jaký podíl ostatních veřejných výdajů tento systém bude potřebovat.
Dále mi dovolte, abych se zabýval jenom velmi letmo úvahami, které jsem zaslechl a které zněly "napřed musíme systém stabilizovat".
***