Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1998 – 2002

(17.20 hodin)

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Slovo má pan poslanec Beneš.

Poslanec Miroslav Beneš: Vážená paní předsedající, pane ministře, dámy a pánové, chtěl bych poprosit, protože debata o povinné právnické osobě, o míře dobrovolnosti povinné právnické osoby a koneckonců i o zjemnění zde již probíhala, mám pocit, že teď je to, abychom se vrátili k té debatě, ale poněkud více v klidu, ne před kamerou, a na základě poznatků si tam znovu zopakovali některé argumenty a dospěli k závěru, že nalezneme buďto zjemnění, nebo zmírnění povinnosti. Doufám, že nalezneme takovou podobu, abychom ty lidi, kteří dneska jsou v určité nervozitě, a nemyslím si, že úplně oprávněně jsou v té nervozitě, mohli zklidnit, a doufám, že k tomu využijeme této předlohy.

Děkuji.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Hlásí se dále někdo do obecné rozpravy? Není tomu tak. Končím obecnou rozpravu.

Nyní se tedy budeme zabývat návrhem na přikázání výborům k projednání. Organizační výbor navrhl přikázat předložený návrh k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Má někdo jiný návrh? Pan poslanec Křeček.

Poslanec Stanislav Křeček: Jako při schvalování zákona navrhuji, aby novelu tohoto zákona projednal i ústavně právní výbor.

Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Ano. Žádné další návrhy neregistruji. Všechny vás odhlašuji a prosím o novou registraci.

V tuto chvíli zahajuji hlasování pořadové číslo 65 a ptám se, kdo je pro návrh na přikázání k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 65 tento návrh byl přijat, když se z přítomných 104 pro něj vyslovil 101 a jeden byl proti.

Zahajuji hlasování pořadové číslo 66 a ptám se, kdo je pro přikázání ústavně právnímu výboru. Kdo je proti tomuto návrhu?

Konstatuji, že v hlasování pořadové číslo 66 tento návrh byl přijat, když se z přítomných 108 pro něj vyslovilo 64 a 22 bylo proti.

Konstatuji, že tento návrh byl přikázán k projednání výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a výboru ústavně právnímu. Tím jsme projednali tento bod.

Dalším bodem je

Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 868 a stanovisko vlády k němu jako tisk 868/1. Z pověření Senátu předložený návrh odůvodní senátor Emil Škrabiš, kterého mezi námi vítám a udílím mu slovo. Prosím o klid. Pane senátore, máte slovo.

Senátor Emil Škrabiš: Děkuji. Vážená paní místopředsedkyně, vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, dámy a pánové, jedním z problémů dnešního světa je stále se snižující biologická rozmanitost, tj. ubývání živočišných a rostlinných druhů. Náš právní řád vymezuje ohrožené druhy živočichů jako zvláště chráněné a vytváří podmínky pro jejich přirozený vývoj. Problém chránit však přináší i negativní důsledky, protože někteří zvláště chránění živočichové působí škody. Mám na mysli živočichy uvedené v § 3 zákona č. 115, a to bobr evropský, vydra říční, kormorán velký, los evropský, medvěd hnědý, rys ostrovid a vlk. Z těchto živočichů se stavy kormorána velkého veřejnosti jeví jako nepřiměřeně velké co do množství. Hradí se pouze škody způsobené na rybách v období od 1. dubna do 15. července. U kormorána velkého bude nutné, aby Ministerstvo životního prostředí sjednotilo přístup orgánů ochrany přírody s ohledem na možnou regulaci počtů v jednotlivých konkrétních lokalitách. Mám na mysli připravovanou novelu zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny.

Předcházet nebo minimalizovat škody, které vybraní živočichové způsobí, nelze snížením jejich počtu. Většinou se jedná o malé počty, které v přírodě máme. Mám na mysli medvěda, rysa a vydru. Je nutné přijmout takové opatření, aby v souvislosti se způsobenou škodou nebylo voláno po likvidaci těchto živočichů. Přežití vybraných živočichů, zvláště velkých šelem, v naší přírodě není možné bez tolerance veřejnosti a řady ochranářských opatření, což se neobejde bez aktivní podpory státu.

V dubnu roku 2000 nabyl platnosti zákon č. 115/200 Sb., který řeší poskytování náhrad škod způsobených zvláště chráněnými živočichy. Praxe však ukázala, že tento zákon problém neřeší komplexně. Realizace zákona č. 115/2000 především v regionu Beskyd a Vsetínska ukázala na skutečnost, že zákon neumožňuje nahradit všechny způsobené škody, které tito zvláště chránění živočichové způsobují. Mám na mysli škody způsobené medvědem a vlky v roce 2000 v Beskydech a vlky i v předcházejících letech. Jedná se o škody způsobené na uzavřených objektech, na stavbách, na oplocení, na trvalých porostech a na movitém majetku nacházejícím se v uzavřených objektech. Přitom zde není žádný vážný důvod bránící prokazatelnou škodu nahradit podle zákona.

Negativní postoj především fyzických osob k zvláště chráněným živočichům, kteří se po sto letech vrátili do oblasti Beskyd a Vsetínska a způsobují škody, bude mít pozitivní vliv na smýšlení obyvatel, pokud škody budou uhrazeny.

Dalším důvodem je i obtížné získání pojišťovny na stavby a drobné stavby včetně domestikovaných zvířat na tento druh škod. Jenom jako připomínku k tomu - Česká pojišťovna pojišťuje pouze hospodářská zvířata proti chorobám, ostatní pojišťovny tento druh škod vůbec nepojišťují.

Hospodářský a finanční dosah navrhované úpravy zákona lze odhadnout na 50 - 100 tisíc ročně. Je to zanedbatelná částka oproti věcnému záměru zákona č. 115/2000, který byl vládou schválen usnesením vlády č. 193/1999 s odhadovaným ročním dopadem na státní rozpočet ve výši 13 mil. 600 tisíc korun. K jednotlivým úpravám zákona včetně důvodové zprávy k těmto úpravám máte, vážené dámy, vážení pánové, na lavicích. Chci jen zopakovat, že se to dotýká § 2, 4, 6, 7 a 8 a v příloze k zákonu 115 se vypouští v odst. 2 písm. f) a nahrazuje se novým písm. f).

Ještě bych chtěl dodat, jak se odstraňují škody v jednotlivých státech Evropy. V Rakousku to řeší myslivecký zákon, ve Finsku se odškodňuje a řeší to myslivecký zákon, kompenzaci hradí státní rozpočet. Německo řeší škody jak federální legislativou, tak legislativou jednotlivých zemí. Norsko řeší škody z veřejných fondů. Polsko - škody řeší stát. Slovensko - řeší stát a myslivecká sdružení. Výjimkou je zde Francie, kde se nevyplácí kompenzace, považuje se ochrana divoce žijících živočichů za všeobecný zájem. Ve Velké Británii je to obdobné, tam je názor takový, že zvíře nepatří nikomu, takže nelze žádat náhradu, není po kom.

Návrh novely zákona, který předkládám, není v rozporu s mezinárodními smlouvami podle čl. 10 ústavy, ani s ústavním pořádkem České republiky.

***