(16:00 hodin)
(pokračuje Drda)
Na druhé straně pak z míst blízkých předkladateli zaznívá touha prodat naši draze dosaženou rezervu limitu např. z Kjóta ve prospěch zahraničních firem. Realizace tohoto nápadu by dle mého názoru byla nejen dvojím zvýhodněním konkurenceschopnosti těchto firem, ale i dosti podivným přístupem k ochraně společné atmosféry z hlediska klimatu.
Je vůbec k diskusi - a já to považuji za velmi sporné - zda ne právě ekonomicky silná země má usilovat o prestiž být - jak cituji z materiálu - jednou z mála zemí, která si uvědomuje nejen důležitost ochrany v této oblasti, ale i potřebu její legislativní úpravy. Nic proti ochraně klimatu, ale táži se, zda má vnitřně zadlužená země s hospodářskými potížemi a s povětšinou podkapitalizovanými firmami takto zacházet s prostorem, který se jí naskýtá tím, že limit bohatě v této oblasti plní. Základna limitu je rok 1990, úkol je do roku 2012 snížit emise o 8 %. Máme tedy hlubokou rezervu. Příští základna však logicky bude rok 2012. Proč tedy dávat víc, než je nezbytně nutné? Za přeplněné cíle nás nikdo nepochválí, a když, tak bez reálných pozitivních dopadů.
Nechci a nebudu zabíhat do podrobností. To bude úkolem případného druhého čtení. Chci jen upozornit na uložené povinnosti obcím, které nemohou reálně plnit - např. chladničky, popřípadě možný nesouhlas např. se zákonem o odpadech apod.
Jako závažnou vidím diskusi o všech možných poplatcích. Evropská unie např. vůbec nezná poplatky za výrobu a dovoz látek poškozujících ozónovou vrstvu. My jsme je zavedli v platné legislativě, bylo to 200 Kč za kg, a nyní místo vypuštění je zdvojnásobujeme. Jaký bude dopad?
V návrhu je provedena změna kategorizace některých látek a tím i jejich zpoplatnění. Například u amoniaku, bez něhož se neobejdou ani mnohá zařízení sloužící k úpravě emisí škodlivin, je nové zpoplatnění 2000 Kč za tunu. Tyto přesuny budou mít velké dopady na výrobce i uživatele. Jak velké, nikdo nevyjádřil, a přesto přesuny dělá. Mohu přijmout názor "kdo znečišťuje, ať platí". Zdá se logický z hlediska možných škod, které společnosti způsobil - zdraví obyvatel, ekosystému apod. Je však nutno přezkoumat, zda poplatky jen nezvyšují ceny, nestávají se pouze zajímavým fiskálním zdrojem, který ke všemu není zdrojem rozpočtu.
Bez motivačního vlivu na inovace, a to přiznává i autor důvodové zprávy, jsou vlastně jakousi dodatečnou daní. Daní i pro příchozí investory, kteří jsou jinak zabaleni do plenek daňových prázdnin. Přitom by stálo za to přezkoumat, kolik zemí tuto dodatečnou daň - nebo chcete-li poplatek - má stanovenu a uplatňuje ji.
Závěrem mi dovolte konstatovat, že podle všech dostupných pramenů jsme v současnosti v ovzduší srovnatelní a v mnohých parametrech lepší než průměr Evropské unie. Od 90. let šly emise tuhých látek na desetinu, u ostatních sledovaných přibližně na polovinu. Jen realizovaná opatření v přímých investičních nákladech stála přes 100 miliard Kč. Ztráty a zvýšené provozní náklady si netroufám odhadnout a pramen jsem nenašel. Chci však upozornit na to, že každé snižování limitů je drahé. Překročení jistých fyzikálních a chemických prahů dává vývoji nákladů neskutečnou dynamiku. Vztah mezi dosaženou hodnotou limitu znečištění a investičními a většinou i provozními náklady je hrubě nelineární funkcí. Také metrologie, pokud je vůbec schopna dát věrohodné výsledky, je finančně a personálně náročná. Tak jako ostatně je personálně náročné zajištění realizace tohoto zákona vůbec.
Dámy a pánové, nezazní-li návrh jiný, např. na vrácení, a zákon bude propuštěn do druhého čtení, navrhnu sněmovně prodloužení doby k projednávání.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Drdovi. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu a ptám se, kdo se do ní hlásí. Hlásí se pan poslanec Fischer, kterému udílím slovo.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, já bych chtěl ve svém vystoupení jenom zareagovat na některé připomínky pana zpravodaje. Na úvod bych chtěl říci, že tento zákon považuji za zdařilý. Jeho předložení na tuto schůzi nepovažuji za nešťastné, protože na jeho projednání bude dostatečná doba. I kdybychom nepřijímali žádné usnesení ohledně prodloužení lhůty, tak je reálné se jím zabývat až ve druhé polovině října, tím máme více než 120 dní na jeho projednávání ve výborech, obstarání expertiz apod.
Co se týká jeho obsahu, považuji za významný přínos, že ochrana klimatického systému Země tam byla zařazena, i když to není třeba obvyklé a běžné ani v zemích Evropské unie. Jsem rád, že aspoň v něčem se dostáváme v naší legislativě do popředí a můžeme posloužit vzorem i pro některé další vyspělé země, a nejenom je dohánět a přizpůsobovat se. Z toho hlediska posuzuji i některé limity. Tam, kde jsme už teď vpředu, bychom neměli ustupovat a přizpůsobovat se těm, kteří jsou na tom hůře, ale naopak přesvědčovat je svým příkladem, aby se k nám připojili a snažili se klimatický systém uchránit od škodlivých antropogenních vlivů.
Zde si neodpustím jednu poznámku, protože vždycky se dává do souvislosti globální oteplování s emisemi kysličníku uhličitého a jiných skleníkových plynů do atmosféry. Často se nebere na zřetel, že zde byla různá kolísání klimatu, stoupání a klesání hladiny světového oceánu o desítky metrů. Nastávaly doby ledové dlouhé statisíce let a kratší doby meziledové, teplé, aniž by na to měl člověk jakýkoliv vliv. Tento mechanismus změn klimatu je velmi složitý. Nepochybně je průkazné, že člověk do toho přispívá v posledních desetiletí stále více, ale není to jediný faktor, který mění klima. Pochopitelně i ta opatření, která jsou dosud činěna, nejsou dostatečná. Sám bych považoval i řešení, která jsou třeba v Kjótském protokolu a v jiných mezinárodních přijatých dohodách - Montrealský protokol atd. - za nedostatečná z hlediska dlouhodobého. Ty klimatické změny příliš neovlivní naši generaci, ale naše potomky, protože jsou dlouhodobé, a proto v zájmu budoucích pokolení se musíme snažit, abychom tu situaci, která má třeba i jiné kořeny, ještě nezhoršovali.
Je jistě možné diskutovat o tom, co zákon obsahuje v části stanovení poplatků a sankcí za znečišťování ovzduší, ale takové opatření lze posoudit během přípravy druhého čtení a potom upravit pozměňovacími návrhy.
Já celkem vítám návrh, který byl předložen, a doporučuji vám všem, abyste ho propustili do druhého čtení a prodlužování lhůty vzhledem k reálnému termínu dalšího jednání o něm ve druhém čtení nepovažuji za potřebné.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Fischerovi. Ptám se, kdo se dále hlásí do rozpravy. Žádnou přihlášku nevidím. Končím obecnou rozpravu. Ptám se pana ministra, zda si přeje přednést závěrečné slovo. Pan ministr si přeje závěrečné slovo.
Ministr životního prostředí ČR Miloš Kužvart: Děkuji. Vážená paní předsedající, vážené paní poslankyně, páni poslanci, velmi stručně zareaguji na některé momenty, které zazněly v té obecné části rozpravy.
***