(17.40 hodin)
(pokračuje Kavan)
Za druhé. Podporuje Česká republika úsilí OSN o zřizování bezjaderných pásem či zón? - Ano, za splnění předpokladů, o nichž pohovořím.
Za třetí. Jaké kroky Česká republika podniká v posledních dvou letech? - Jde jasně o problematiku úzce související s lidskými právy. Česká republika podpořila za poslední dva roky drtivou většinu rezolucí OSN týkajících se bezjaderných zón, podpořila rovněž závěrečný dokument 6. hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z loňského roku.
Nyní mi dovolte několik podrobnějších slov k postojům České republiky k vytváření bezjaderných zón. Česká republika vytváření bezjaderných zón obecně podporuje, protože napomáhají zvyšování důvěry mezi státy, vytvářejí příznivé předpoklady pro jaderné nešíření a odzbrojení a dosažení konečného cíle, tedy globálního jaderného odzbrojení, což je zcela v souladu s článkem VII. Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, který potvrzuje právo států na jejich vytvoření na jejich území.
Česká republika vychází při jejich budování z toho, že bezjaderné zóny mohou být skutečným přínosem za předpokladu splnění všech podmínek podmiňujících jejich vytvoření. Jde zejména o existenci svobodné vůle všech států regionu a smluvní respektování bezjaderné zóny státy vlastnícími jaderné zbraně. Tento princip je zakotven v zásadách pro vytváření bezjaderných zón Komise OSN pro odzbrojení, které byly přijaty v dubnu 1999.
Za třetí. Česká republika podpořila, jak jsem řekl, závěrečný dokument 6. hodnotící konference Smlouvy o nešíření jaderných zbraní z roku 2000, a tam se v oddílu článku VII. smlouvy hovoří i o bezjaderných zónách, např. o podpoře při vytvoření bezjaderné zóny ve střední Asii.
Za čtvrté. Je třeba konstatovat, že situace při vytváření bezjaderných zón ve světě jsou odlišné, a to determinuje i konkrétní postoj České republiky.
Za páté. Na 54. a 55. zasedání Valného shromáždění OSN Česká republika v letech 1999 a 2000 podpořila rezoluce vztahující se k bezjaderným zónám, v Latinské Americe zmíním smlouvu TLATELOLCO, v Africe to byla smlouva PELINDABA, na jižní polokouli, na Blízkém východě, ve střední Asii a bezjaderný statut Mongolska. Chtěl bych připomenout, že já sám jsem jménem České republiky vystoupil na 53., 54. i 55. zasedání Valného shromáždění OSN, to je v letech 1998 až 2000, a pokaždé jsem jasně a konkrétně podpořil úsilí mezinárodního společenství zaměřené na jaderné odzbrojení, nešíření zbraní hromadného ničení a jejich úplnou eliminaci. Přitom jsem zdůraznil význam mezinárodních odzbrojovacích instrumentů, jako je zmíněná smlouva o nešíření jaderných zbraní NPT.
Je vám jistě známo, pane poslanče, že tento postoj České republiky je velice blízký postoji především Kanady, ale i některých dalších států Severoatlantické aliance, které jsou na půdě OSN připraveny o otázce bezjaderných zón jednat.
Nicméně myšlenka institucionalizace bezjaderné zóny ve střední a východní Evropě, byť již de facto existující v některých jejích částech, se nesetkala s podporou drtivé většiny zemí této oblasti. Při posuzování této otázky je třeba vycházet i ze skutečnosti, že teritoriálně zahrnuje jak území aliance, tak i Ruské federace. Předkladatel, tedy Bělorusko, na 55. zasedání jednal myslím v rozporu s platnými zásadami pro jejich vytváření stanovenými Komisí OSN pro odzbrojení. Protože v zásadách se hovoří o nutnosti takový návrh předem konzultovat s ostatními zeměmi v oblasti, což se nestalo.
Je ovšem - a to jistě poslanci a poslankyně uznají - nutné respektovat při vytváření těchto zón obranně bezpečnostní svazky států oblasti. Je třeba konstatovat, že závazky České republiky a dalších zemí, vyplývající z jejich členství v Severoatlantické alianci, ne vždy toto umožňují. Je samozřejmě známo, že i další země v oblasti střední a východní Evropy o přijetí do aliance usilují. Za těchto podmínek jsem proto konstatoval v té stručné odpovědi na vaši otázku, že institucionalizace bezjaderné zóny ve střední a východní Evropě není v této chvíli aktuální.
Jsem samozřejmě ochoten, bude-li zájem, poskytnout i text svého projevu týkajícího se bezjaderných zón a našeho obecného cíle, to je světa bez jakýchkoliv jaderných zbraní, k dalšímu studiu a diskusi. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Děkuji, pane ministře. Kolega Kohlíček.
Poslanec Jaromír Kohlíček: Děkuji za odpověď. Je vám jistě jasné, pane ministře, že nemohu být spokojen, protože z vaší řeči plyne, že podporujeme sice platonicky úsilí o zřizování bezjaderných pásem a zón, ale nesmí se to týkat Evropy. Čili když to není v Evropě, tam to podporujeme i věcně, zatímco v Evropě dokonce přes deklarace, které jsme si vyslechli, k postupu NATO říkáme, že naše závazky plynoucí ze smluv NATO jsou natolik silné, že vlastně umožňují našim partnerům v NATO, aby využívali naše území pro jaderné zbraně, jestli jsem tomu dobře rozuměl. To mě samozřejmě znepokojuje. To mě nemůže nechat klidným. Byl bych velmi rád, kdybyste byl tak laskav a mohl to objasnit. Děkuji.
Místopředseda PSP Ivan Langer: Pan ministr zahraničních věcí.
Místopředseda vlády a ministr zahraničních věcí ČR Jan Kavan: Vážený pane předsedající, já bych chtěl panu poslanci vaším prostřednictvím sdělit a připomenout, že jsem ve své odpovědi zdůraznil, že závazky České republiky a dalších zemí vyplývající z jejich členství v Severoatlantické alianci, tak jak já jim rozumím, neumožňují v této chvíli podpořit např. zmíněný návrh Běloruska o vytvoření bezjaderné zóny od Baltského moře po Černé moře apod. Neřekl jsem nikdy, že naše závazky vedou k tomu, že na půdě České republiky, na teritoriu České republiky mohou být nebo se plánuje rozmístění jaderných zbraní.
***