(16.30 hodin)
(pokračuje Koháček)

Tedy po mírném vzestupu prudký pokles. S nelegálně drženou střelnou zbraní bylo v roce 1997 spácháno 97 trestných činů, v roce 1998 195 trestných činů, v roce 1999 437 trestných činů a v roce 2000 239 trestných činů. Tedy po prudkém vzestupu také prudký pokles.

Je třeba si také připomenout, že v loňském roce bylo střelnou zbraní spácháno 85 vražd z celkového počtu 279. Za těchto 85 vražd je stíháno 71 osob, z nichž 32 použilo legálně drženou střelnou zbraň a 39 nelegálně drženou střelnou zbraň. Takže u nejzávažnějšího trestného činu, což vražda bezesporu je, byla vícekrát použita nelegálně držená zbraň.

Zatím jsem se držel statistických čísel tak, jak jsou zpravidla interpretována. To je ovšem bohužel velmi zavádějící interpretace. Prohlašuji, že tyto oficiální statistiky příliš mnoho nevypovídají o problematice, kterou se dnes zde opakovaně zabýváme. Ve výše uvedených číslech jsou totiž započteny i trestné činy spáchané služebními zbraněmi příslušníků ozbrojených sborů, trestné činy spáchané myslivci, jejichž právo držet a nosit zbraň nikdo nezpochybňuje, a stejně tak trestné činy spáchané sportovními střelci či cizinci. Podle policejního prezidenta není v silách policie do takovýchto detailů statistiky zpracovávat. Už po odečtení těchto osob bychom získali jiný pohled na věc.

A nyní se dostávám k občanům, kteří se rozhodli splnit náročné podmínky pro získání zbrojního průkazu a opatřit si střelnou zbraň pro ochranu života svého, svých blízkých a svého majetku, protože o nich zde dnes hlavně hovoříme a budeme hovořit. Všichni víme, že není možné, aby v každou chvíli nad námi bděl policista. a vědí to i ti, kteří z různých důvodů ohrožují naše životy a náš majetek. Proto se řada našich spoluobčanů rozhodla snížit tato rizika legálním získáním střelné zbraně. A zákony této země jim dovolují za stanovených podmínek ji použít. Problém je v tom, že každé takové použití střelné zbraně je vyšetřováno jako trestný čin a jako takový je uveden ve výše zmíněných statistikách. Někdy střílející občan prokáže rychle, že jednal v souladu s § 13 a 14 trestního zákona o nutné obraně, někdy to vyžaduje mnoho soudních stání. Tyto údaje se ovšem už ve statistikách nikdy neobjeví. Tam jsou uváděny navždy společně a nerozdílně se skutečně kriminálními činy. Přitom tito občané jednali tak, jak jim zákon správně umožňuje, a použili střelnou zbraň z legálního důvodu, pro nějž si ji legálně opatřili. Dokud nebude policie schopna tyto případy vydělovat, a to zatím bohužel schopna není, jsou statistiky na toto téma v tomto případě bezcenné.

V návrhu zákona je ještě řada problémů, například způsob uložení zbraní, který se navrhuje podle mne zbytečně přísný. Neměli bychom opakovat přehnanou náročnost, jak jsme to například udělali v zákoně o ochraně utajovaných skutečností, což dnes stojí stát miliardy korun, nebo problém historických rekonstrukcí bitev na volném prostranství či definice historické zbraně.

Velmi komická je nově navrhovaná povinnost držitele zbrojního průkazu v § 29 odst. 3 nosit zbraň ve stavu opilosti, pod vlivem drog či povinnost nosit zbraně, na které nemá povolení. Jde sice pravděpodobně o překlep, ale svědčí to o méně kvalitní přípravě návrhu zákona.

Závěrem mi dovolte konstatovat, že jsem přesvědčen o tom, že slušní občané, kteří chtějí posílit svou bezpečnost držením a nošením střelné zbraně, na to mají po splnění zákonem stanovených podmínek právo. Dále mi dovolte konstatovat, že splněním podmínek Evropské unie nebude toto právo občanů nijak dotčeno.

Protože lze velmi snadno vypuštěním písm. c) v § 23 a odst. 6 v § 12 a v témže paragrafu doplnit(-něním?) jedno(-ho?) slovo(-a?) do odst. 2 plně odstranit výše kritizovanou vizi vlády, což navrhnu. Doporučuji propustit tisk 967 do druhého čtení a přikázat jej k projednání výboru pro obranu a bezpečnost, ovšem pouze tehdy, pokud se ministr vnitra v rozpravě, která bude za chvíli otevřena, zaváže tento můj budoucí pozměňovací návrh podpořit. Pokud tak neučiní, navrhnu zamítnutí zákona v prvém čtení.

Děkuji vám za pozornost.

 

Místopředseda PSP František Brožík: Děkuji vám, pane poslanče. Otevírám obecnou rozpravu, do které se písemně přihlásili paní poslankyně Vlasta Parkanová, pan poslanec Václav Grüner a pan poslanec František Ondruš. Prosím, paní poslankyně, máte řečniště k dispozici.

 

Poslankyně Vlasta Parkanová: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, při projednávání minulého návrhu zákona o zbraních a střelivu jsme zde s panem ministrem Grossem vedli několik zásadních sporů. Jedním z nich byla i diskuse o charakteru řízení na zbraně kategorie B, tedy na zbraně podléhající povolení. Podle původního vládního návrhu, který byl touto sněmovnou odmítnut, měl příslušný útvar policie vydat povolení vlastnit nebo držet zbraň této kategorie, pokud k tomu měl žadatel řádný důvod. Za řádný důvod se měla mimo jiné považovat i ochrana života, zdraví nebo majetku. V případě tohoto důvodu měl žadatel doložit, že je mimo obytné a provozní prostory nebo oplocené nemovitosti, které užívá, vystaven nebezpečí, kterému lze čelit nejúčelněji zbraní kategorie B. Za takové nebezpečí pak bylo podle tohoto původního návrhu zákona možné považovat pravidelnou přepravu nebezpečných nebo cenných zásilek, pravidelné docházení do a ze zaměstnání v době mezi 23. a 6. hodinou, prokazatelné vyhrožování, výkon zaměstnání se zvýšeným rizikem odvety za své legální činy a rozhodnutí a konečně obava o život, zdraví nebo majetek.

Omlouvám se sněmovně, že zde znovu připomínám návrh, který není předmětem dnešního jednání. Domnívám se ale, že je to důležité připomenout proto, aby bylo možné porovnat původní návrh s návrhem, který je nám předkládán dnes.

Jde mi především o porovnání prostoru, který návrhy zákona dávají správním uvážení ze strany správního úřadu v rámci povolovacího řízení. Zatímco původní návrh bezprostředně vyžadoval, aby žadatel dokázal, že musí chránit svůj život, zdraví nebo majetek, a příslušný správní úřad, mohl, ale zdůrazňuji také, že nemusel, za takové ohrožení považovat výše uvedené skutečnosti, lze u těchto ustanovení v přepracované verzi návrhu zákona konstatovat, že aktuálně navržená koncepce podstatným způsobem eliminuje správní úvahu, respektive úřední libovůli v tom, zda úředníci někomu zbraň povolí, či nikoliv.

Uvádí-li žadatel jako důvod své žádosti ochranu života, zdraví či majetku, příslušný útvar policie vydá bez dalšího povolení k nošení zbraně kategorie B. V tomto směru lze tedy návrh jednoznačně podpořit. Ochrana života, zdraví nebo majetku je sama o sobě totiž dost dobrým důvodem, který pro nabývání a držení střelných zbraní vyžaduje i příslušná evropská směrnice ve svém článku 5.

Druhým zásadním střetem, který se odehrává spíše v rovině předpokládaných dopadů tohoto zákona a který je také často medializován, je tvrzení pana ministra a dalších představitelů sociální demokracie, že odpůrci původní vládní podoby zákona o zbraních chtějí, aby se v České republice volně pohybovaly zbraně bez nějakého většího omezení.

Následky trestných činů, které jsou takto s legálně drženými zbraněmi spáchány, jsou pak přirozeně připsány těm, kterým jsou takové úmysly podsouvány. Pan místopředseda vlády Špidla zde dokonce tvrdil, že existuje jakási kolize mezi právem vlastnit zbraň a základními lidskými právy, jak vyplývají z Listiny práv a svobod, jako je právo na život a další.

Chci takovou interpretaci jednoznačně odmítnout. Nikdo z nás, kteří oba předcházející návrhy opakovaně kritizovali, nepožadoval více zbraní mezi občany nebo snad přímo omezování práva občanů na život v zájmu držitelů zbraní. To je zcela absurdní. Naše výhrady vždy směřovaly především k tomu, aby povolovací řízení nebylo konstituováno na subjektivním úsudku státního úředníka, ale na základě objektivního posouzení předem daných kritérií.

***




Přihlásit/registrovat se do ISP