(9.10 hodin)
(pokračuje Rychetský)
Usnadní začlenění České republiky do Evropské unie v oblasti výzkumu a vývoje, neboť zavádí ucelený systém podpory výzkumu a vývoje slučitelný se systémem podpory výzkumu a vývoje Evropské unie v jejích členských zemích.
Z těchto důvodů vás, vážené poslankyně a poslanci, žádám, abyste uvedenou osnovu propustili do druhého čtení.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji. Nyní udílím slovo ministru školství Eduardu Zemanovi, který mi naznačuje, že se již nepřipojí k předkládací zprávě místopředsedy vlády Pavla Rychetského.
Prosím, aby se slova ujal zpravodaj pro první čtení pan poslanec Petr Matějů.
Poslanec Petr Matějů: Vážená paní předsedající, jak jsem již uvedl, mám s tímto návrhem jistý problém a pokusím se velmi stručně říci, o jaký problém se jedná.
Vládní návrh zákona o podpoře výzkumu a vývoje z veřejných prostředků je nepochybně normou - a v tom souhlasím s místopředsedou vlády - která bude mít zásadní význam pro další vývoj výzkumu a vývoje v naší zemi. Právě z tohoto důvodu jsem přesvědčen o tom, že je třeba této normě věnovat mimořádnou pozornost.
Než se budeme zabývat touto normou, je třeba si v prvé řadě postavit otázku, v jakém kontextu budeme měnit pravidla financování, zda se náhodou také nejedná o změnu kontextu institucionálního.
S ohledem na to, že diskuse k otázce státní správy ve výzkumu a vývoji probíhá již řadu let, minimálně dva roky z toho velmi intenzivně, a vláda v průběhu těchto dvou několikrát dost významně měnila svá stanoviska, nebylo podle mého názoru možné zformulovat konzistentní stanovisko k této normě během dvou týdnů. Nicméně předložením významných návrhů zákonů upravujících výzkum a vývoj vláda zavázala své ministry usnesením č. 460 z 10. května 2000, kde se hovoří o dvou zákonech. První je zákon o výzkumu a vývoji, který má nahradit nevyhovující zákon č. 300/1992 Sb., což je právě norma, kterou dnes projednáváme, a dále zákon o veřejných výzkumných institucích, který má novelizovat zákon o akademii věd a dalších institucích. Oba tyto zákony měly být předloženy sněmovně do 31. října t. r.
Pokud jde o výzkum a vývoj, budeme se zabývat celkem dvěma normami. Jedna má vymezit nová pravidla financování, druhá má vymezovat rozdíly institucí ve financování výzkumu a vývoje. Z návrhu pro veřejnou diskusi, která probíhala téměř celý rok, vyplývá, že zákon o veřejných výzkumných institucích upraví podmínky vzniku těchto institucí, jejich práva, povinnosti a hlavní zásady jejich řízení. V rámci tohoto druhého zákona, na který čekáme, má být provedena také novelizace dalších zákonů.
Totéž se mimochodem říká o národní politice výzkumu a vývoje.
Jsem tedy přesvědčen o tom, aniž bych dlouho zdůvodňoval, co jsem řekl na začátku v procedurální poznámce i nyní, totiž že podle mého soudu není možné, abychom nejprve projednávali pravidla financování prostřednictvím určitých institucí, a teprve později schvalovali zákon o těchto institucích. Protože neprošel návrh na vyřazení, doporučuji, abychom přerušili projednávání tohoto bodu v prvním čtení a vrátili se k němu ve chvíli, kdy budeme mít možnost posoudit oba zákony současně. Předpokládám, že vláda bude schopna svůj slib, který dala, splnit a 31. října projednáme oba zákony současně.
Zatím děkuji za pozornost.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Děkuji panu poslanci Matějů. V tuto chvíli otevírám obecnou rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Stanislav Fischer, kterému udílím slovo.
Poslanec Stanislav Fischer: Vážená paní předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte, abych v úvodu informoval Poslaneckou sněmovnu o možném střetu zájmů.
Do práce v základním výzkumu jsem nastoupil v březnu 1961, tedy před 40 lety. Za tu dobu jsem vystřídal pouze jednoho zaměstnavatele a tři pracoviště, a to akademii věd nejprve Slovenskou na Lomnickém štítě, potom Českou ve Fyzikálním ústavu a Astronomickém ústavu - mezitím Československou. Při vstupu do této Poslanecké sněmovny jsem vymazal svůj pracovní úvazek a příjem na nulu a nebral jsem žádné požitky z prostředků akademie nebo jiných výzkumných orgánů. V tomto roce dovršuji věk, kdy pracovníci našeho ústavu všichni - ať vědečtí, či nevědečtí - povinně odcházejí do důchodu, takže po ukončení našeho funkčního období nemám naději ani možnost být dále zaměstnán. Nemám žádné granty ani jako řešitel, ani jako spoluřešitel, s nimi jsem skončil též v roce 1998. Žádný zákon vztahující se k Akademii věd nebo výzkumu obecně mi nepřinese žádnou škodu ani prospěch. To prosím, aby bylo vzato v úvahu.
Vládní iniciativu s předložením tohoto zákona vítám, protože považuji nový zákon za potřebný a dlouho očekávaný. Výsledek předběžné konzultace návrhu, která proběhla ve výboru pro evropskou integraci, byl pozitivní a závěr byl, že návrh zákona je možné hodnotit jako slučitelný s právem Evropských společenství. Shodně se vyjádřil i odbor kompatibility Úřadu vlády České republiky ve svém vyjádření ze dne 19. dubna 2001.
Oceňuji také, že k návrhu zákona jsou přiloženy přílohy prováděcích nařízení a předpisů, které jsou dobře zpracovány, ale nezahrnují všechny otázky.
V tom bych se připojil k tomu, co říkal pan zpravodaj. Podpořil jsem jeho návrh na vyřazení tohoto bodu a podporuji jeho návrh na přerušení projednávání tohoto bodu, který přednesl, před skončením obecné rozpravy v prvním čtení, aby se v ní mohlo pokračovat, jakmile bude předložen také chybějící návrh zákona o veřejných výzkumných organizacích a institucích.
Nebudu zde opakovat to, co řekl pan zpravodaj, protože k jeho zdůvodnění se v tomto směru připojuji.
Dovolte mi několik poznámek obecného charakteru k úloze vědy, které mají vztah k tomuto zákonu. Chybí mi v této předloze zdůraznění mezinárodního charakteru vědy. Takové termíny jako globalizace, integrace, ale i konkurence a soutěž se u nás dnes skloňují ve všech možných pádech. Myslím, že i tyto pojmy lze nejdříve a nejlépe také dokumentovat na vědě samotné, která má mezinárodní charakter. Jako příklad si dovolím uvést ze svého oboru např. soutěžení ve výzkumu kosmu mezi USA a SSSR, když se jednalo o vypuštění první umělé družice, první let člověka, první přistání lidí na Měsíci. Tato soutěž a konkurence, zpočátku zdůvodněná vesměs vojenskými aspekty, se postupně měnila ve spolupráci, a nyní vyústila ve společné práci nejen těchto dvou mocností, ale i řady jiných států na přípravě mezinárodní kosmické stanice International Space Station.
Z toho lze vyvozovat, že věda může sloužit v mnohém příkladem právě toho, jak se integrace provádí. Tím ilustrujeme samotný fakt integrace, ale důležité je také, jak se provádí.
Tento zákon nepovažuji za samoúčelný, má nám přinést pokrok a zlepšení podmínek vědecké práce. Podíváme-li se na průzkumy veřejného mínění, vidíme, že prestižní postavení vědců je vysoké, ale pokud se jedná o investice, je věda někde na konci žebříčku hodnot a příděl peněz málokdo podporuje, protože to není okamžitě vidět v nějakém prospěchu.
Také společenské a materiální postavení vědeckých pracovníků by měl tento zákon zlepšovat. Vždyť mladý vědecký pracovník s rodinou se často kvalifikuje na příjemce sociální podpory.
Pokud budeme mluvit o vysokých školách a školném, jak je teď také otázka dne, musíme si klást otázku, co bude, až vychováme na vysokých školách nové vědecké pracovníky, jak je využijeme, jaké naleznou uplatnění.
***