(9.20 hodin)
(pokračuje Fischer)
Nestačí je jen vychovat, protože pokud budou nepříznivé podmínky, které by měl právě tento zákon pomoci zlepšovat, pak nám vědečtí pracovníci odejdou do zahraničí, protože co jiného jim zbývá, jestliže chtějí slušně žít. Stávkovat vědci nikdy nebudou, protože to by nikdo nepoznal a škodili by sami sobě.
Když se podívám na ten zákon, hned na jeho nadpis, kde se mluví o podpoře výzkumu a vývoje, tak to slovo podpora naznačuje něco jako sociální podpora, nebo něco, co není povinné, co je jako vedlejší funkce státu nebo jiné organizace, která podporuje. Ten základ by měl být někde jinde. Proto myslím, že by bylo lépe slovo podpora vynechat, anebo ho nahradit slovem zajištění či zabezpečení. Protože kdo jiný než stát má zabezpečovat rozvoj základního výzkumu. Trochu jiné je to u aplikovaného výzkumu, kde pochopitelně ti, kdo z toho potom budou těžit, nebo pro které je ten výzkum určen, by na to také měli přispívat.
Nelze mluvit jenom o vědě jako takové, ale je v zákoně třeba pamatovat i na lidi, kteří tento směr realizují, tedy na vědecké pracovníky.
Chtěl bych ještě uvést několik dílčích připomínek k tomuto zákonu. Na počátku a v § 2 je žádoucí podle mne zpřesnit některé definice pojmů, ale to patří až do druhého čtení.
Tam, kde se mluví o účelové a institucionální podpoře, jestliže se podíváme, tak v současné době to, co se považuje za institucionální podporu vědeckým ústavům, zpravidla nestačí na jejich provoz. Ty pak musí vybírat jakousi daň od úspěšných vědeckých pracovníků, kteří získají granty, zpravidla řádově 20 %, aby vůbec měly prostředky na existenci ústavu a vlastní práci pracoviště.
Dále, jestliže se podíváme na účelovou podporu, tak jak je teď zajišťována přes granty, tak vesměs je to chaotický, náhodný systém, protože vedoucím pracovišť ani neumožňuje dát základní směr výzkumu, protože záleží na tom, kdo je úspěšný a kdo je neúspěšný. Podle toho se vyvíjí i směr rozvoje pracoviště.
V § 5, tam, kde se mluví o národní politice výzkumu a národním programu výzkumu, kde se mluví o základních cílech a konkrétních cílech - čtyři až šest let, jak je tam uvedeno, je málo. Když se podíváme na to, jak dlouho trvají větší výzkumné projekty, tak je to doba podstatně delší. To, jak se často chce u grantových přihlášek, aby se už po prvním roce produkovaly nějaké výsledky, často bývá iluze, a ty výsledky už musejí být předem připraveny, aby vůbec je ten řešitel mohl uvést a mohl dále pokračovat.
Já z vlastní praxe vím, že třeba příprava kosmického experimentu trvá sedm až deset let a hlavní vědecký přínos nastává teprve potom, zase tak řádově do pěti let po uskutečnění experimentu. A to je třeba zohlednit i při přípravě zákona a politiky výzkumu.
V hlavách 5 a 6, tam kde se mluví o podmínkách poskytování, mně se nelíbí, že se tam ten, kdo dává tyto prostředky, uvádí jako poskytovatel. Zdá se mi to příliš anonymní. Podle mého názoru by tam měly být přesněji definovány i ty orgány, které prostředky dávají. Kdo, kdy a jak je určí a také jaký je podíl na financování neorientovaného a orientovaného výzkumu. To je velmi složitá otázka a ten podíl se může měnit v čase. I to by měli mít zpracovatelé návrhu na zřeteli, aby jednak byly umožněny příděly financí pro nové myšlenky a nové záměry, které ještě nejsou ověřeny, ale zase aby nebraly většinu prostředků na to, co se neví, jak skončí, a zároveň také aby byl dostatek prostředků tam, kde ten výzkum už je cílený a výsledky můžeme předpovídat v kratší době.
Také způsoby hodnocení a kontroly ukončení vyžadují podle mne přesnější formulace.
Ještě bych považoval za žádoucí to, co nacházíme v dokumentu Národní politika výzkumu a vývoje České republiky. Tam je dobře definována metodika, ale mělo by se něco z toho vzít i do zákona. Kolik dát na vědu a výzkum z hrubého domácího produktu. Jestliže se chceme vyrovnat vyspělým státům v Evropě i ve světě, musíme v perspektivě dávat více, než je průměr třeba v zemích Evropského společenství. To vláda sice chce plnit a pomalu se k tomu blížíme, ale měli bychom tuto hranici v dohledné době překročit, abychom viděli nějaký konkrétní cíl, kdy se těmto zemím vyrovnáme, nebo je i v některých směrech předstihneme.
Postrádám tam, jak už jsem se zmínil v úvodu, impuls k mezinárodní spolupráci. Při mezinárodní spolupráci je i lepší kontrola financování i účelnosti vynaložených prostředků. Moderní výzkum v takových složitých oblastech, jako je třeba kosmický výzkum nebo výzkum rakoviny, se neobejde bez mezinárodní spolupráce.
Přivítal bych širší členství a zapojení našich výzkumných pracovišť do mezinárodních programů, anebo i členství v mezinárodních organizacích, jako je tomu např. už v CERN, to je evropský ústav pro výzkum v oblasti jaderné fyziky apod.
Větší pozornost je dále třeba věnovat zpřístupnění výsledků, jejich využití a ochraně autorských práv, to jsou § 15 a 16. Nechci s tím teď zdržovat, považoval bych to za předmět druhého čtení.
Co se mi zdá poněkud přehnané, to je v části návrhu zákona "Orgány výzkumu a vývoje" příliš velká role, která se přisuzuje MŠMT jako výkonnému orgánu. Přitom Rada vlády pro výzkum a vývoj je poradním orgánem a nemá výkonné pravomoci. Z materiálů informačního charakteru, které jsou připojeny v závěru k zákonu, kde se uvádí, jak je věda organizována v jiných státech, myslím, že pro nás by byl nejvhodnější francouzský model, méně už německý, protože náš stát není federalizovaný. Sám bych byl pro zřízení zvláštního ministerstva, které by se zabývalo výzkumem a vývojem, novými technologiemi a příp. i těmito pracemi na vysokých školách.
Co se týká Grantové agentury České republiky, ta je podle tohoto zákona víceméně také podřízena MŠMT, protože ministerstvo navrhuje vládě předsedu i předsednictvo. S podivem jsem konstatoval, že tam chybí zmínka o dozorčí radě, do které máme na této schůzi doplňovat složení, volit nové členy atd. Jestliže bude tento zákon přijat a dozorčí rada nebude, tak to nemá smysl.
Podobně jsem hledal a nenašel zmínku o Akademii věd České republiky. I v této sněmovně zazněly názory, že ústavy Akademie věd, přestože v ní proběhla transformace jako v jedné z prvních organizací v našem státě, a byla ne zcela šťastně zrušena asi čtvrtina vědeckých pracovišť, by měly být převedeny pod vysoké školy. Ty, o které nebude zájem na vysokých školách, by měly být zprivatizovány. Ty, které nebudou ani zprivatizovány, ani převedeny pod vysoké školy, by měly zaniknout. S tím nemohu souhlasit.
Role Akademie věd se z tohoto návrhu vytratila a vůbec není zřejmá. Ta by právě měla být v tom zákonu o organizacích, o kterém jsme mluvili na začátku jednání já i pan zpravodaj. Je nedostatek, že v tomto návrhu chybí v tomto projednávání.
Co se týká obecného principu, myslím, že i v té vědě je třeba dojít ke změnám takového charakteru, že volitelnost byla vyzkoušena za uplynulých deset nebo jedenáct let.
***