(10.00 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Rozvoj banky vyžadoval poměrně častá navyšování základního jmění. Průběh navyšování po dobu státní účasti je uveden v příloze č. 3. Navyšování kapitálu bylo na základě stanov společnosti schvalováno valnou hromadou, přičemž stávající akcionáři měli přednostní právo úpisu. Na řádné valné hromadě 30. 6. 1993 bylo schváleno navýšení základního jmění ve dvou po sobě následujících emisích. Při první emisi v objemu 500 milionů korun Fond národního majetku své přednostní právo využil a za stanovený podíl 284,5 miliardy korun akcie upsal. Pokyn předsedy výkonného výboru Fondu Ježka ze dne 30. 8. 1993. Při druhé emisi v termínu úpisu 1. - 10. 12. 1993 se svého práva vzdal, čímž podstatně klesl jeho majetkový podíl ze 47,42 na 36,50 %. O tomto rozhodnutí neexistuje žádný písemný záznam. Z výpovědí svědků vyplývá, že formální rozhodnutí učinil první náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Roman Češka. S rozhodnutím byli srozuměni i předseda výkonného výboru Tomáš Ježek a věcně příslušní místopředsedové Jan Princ a Jindřich Kapoun. Jako jediný důvod tohoto rozhodnutí uvádí příslušní svědkové nedostatek zdrojů pro úpis. Toto vysvětlení je nevěrohodné a stanovisko Fondu národního majetku pro komisi ze dne 9. 2. 2001 ho vyvrací tím, že potvrzuje disponibilní možnosti Fondu se tohoto navýšení zúčastnit. Komise se domnívá, že skutečným důvodem byly okolnosti sloučení Investiční a Poštovní banky, které proběhlo ve dnech 13. a 14. prosince 1993.
Po transformaci Správy pošt a telekomunikací Praha se státní podnik Česká pošta, založený 1. 1. 1993, stal i dědicem majoritního vlastnictví v Poštovní bance, a. s. Během roku 1993 Česká národní banka zvýšila povinné minimální kritérium výše základního jmění na 500 milionů korun. V zájmu zachování majority České pošty, státního podniku, upsala příslušnou částku s termínem splácení do konce září a v souladu s platnou legislativou požádala svého zakladatele Ministerstvo hospodářství o výjimku z § 45 zákona 92/1991 Sb. Bez vysvětlení a bez doložitelného rozhodnutí tato výjimka nikdy nebyla udělena. Odpovědní funkcionáři z té doby, ministr Dyba a náměstek Chrudina, nedokázali vysvětlit, proč ministerstvo nekonalo.
Vzhledem k tomu, že České poště bránila legislativní zábrana v získání příslušného podílu, investovala do těchto akcií Investiční banka, která se tak v závěru roku 1993 stala téměř 70procentním akcionářem Poštovní banky, a. s. Sloučení Poštovní banky a Investiční banky bylo pro Investiční banku důležitým strategickým krokem. Poštovní banka představovala potenciál 3,5 tisíce pracovišť pro drobné bankovní služby a byla tak klíčová pro získání primárních zdrojů. Pokud by však Fond národního majetku podržel svůj podíl stanovený privatizačním projektem, byl by důsledkem sloučení i majoritní podíl státu ve společnosti, protože podíl Fondu národního majetku a České pošty, státního podniku, by dohromady přesáhl 50 %. Došlo tedy k následujícím krokům.
1. V důsledku nečinnosti Ministerstva hospodářství získala Investiční banka majoritní podíl v Poštovní bance.
2. Ve dnech 1. - 10. 12. 1993 se Fond neúčastnil navýšení základního jmění v Investiční bance a významně tak snížil svůj majetkový podíl.
3. Dne 10. 12. 1993 vydala Česká národní banka souhlas se sloučením Investiční banky a Poštovní banky s tím, že pro banku vzniklou tímto sloučením bude platit licence vydaná pro Investiční banku.
4. Dne 13. 12. 1993 rozhodla mimořádná valná hromada u Poštovní banky o zrušení Poštovní banky bez likvidace a o jejím sloučení s Investiční bankou.
5. Dne 14. 12. 1993 rozhodla mimořádná valná hromada Investiční banky o sloučení s Poštovní bankou, vzala na vědomí s tím související navýšení základního jmění včetně nových majetkových podílů a schválila nový název společnosti Investiční a Poštovní banka, a. s.
Orgány státu musely nejméně celou druhou polovinu roku 1993 vědět o zamýšleném sloučení a všech okolnostech a důsledcích z toho plynoucích. Přesto, či mnohem spíše právě proto nedošlo k úpisu akcií Fondu ve dnech 1. - 10. 12. 1993.
Komise dospěla k závěru, že se jednalo o neformálně koordinovaný postup mezi managementem Investiční banky a státními orgány. K tomuto závěru ji vede nejen časové řazení jednotlivých rozhodnutí, ale i fakt, že neúčast Fondu při druhé emisi akcií byla jedinou neúčastí po celou dobu existence státního podílu v IPB, a. s., resp. v IB, a. s. Tato fáze je pro další vývoj banky zcela rozhodující. Ve svých důsledcích tento postup znamenal:
1. Vědomé oslabení role státu a posílení pozice managementu. Od tohoto okamžiku byl stát odsouzen do pasivní role a vždy pak až se zpožděním reagoval na situaci vyvolanou chováním managementu banky.
2. Oslabení pozice státu při prodeji zbytkového státního podílu. Neschopnost nabídnout většinový balík silně omezila možnost vyhledání optimálního strategického investora. Nesporně také tato skutečnost snížila kupní cenu prodávaných akcií. Z tohoto důvodu hodnotí komise chování státu v závěru roku 1993 jako hrubé pochybení, které významně přispělo k budoucím škodám a ztrátám.
Za nezbytné považuje komise dodat, že na postupu vedení státního podniku Česká pošta jako akcionáře Poštovní banky nebylo shledáno žádné pochybení. Lze naopak konstatovat, že vedení podniku i za obtížné situace, kterou nezavinilo, sledovalo důsledně a prioritně zájmy České pošty.
Část C - Výkon vlastnických práv státu v letech 1993 - 1998
Výkon akcionářských práv byl poznamenán zejména skutečností, že až do konce roku 1996 neexistovala žádná oficiální státní strategie přístupu státu k rozvoji a privatizaci velkých bank. Stát vykonával svá vlastnická práva v IPB zcela pasivně. Jediným aktivním krokem…
Kolegové, velmi se omlouvám, ale deset decibelů dolů by mně ten úkol nesmírně ulehčilo.
Místopředsedkyně PSP Petra Buzková: Prosím o klid v jednacím sále.
Poslanec Miroslav Kalousek: Děkuji pěkně. Jediným aktivním krokem, který komise zaznamenala, byla prosazení tzv. zlaté akcie pro Fond národního majetku na valné hromadě 29. 4. 1994. Tato akcie se zvláštními právy dávala Fondu právo mít v dozorčí radě 4 zástupce, právo svolat valnou hromadu a určitá práva veta na rozhodnutí valné hromady. Fond svá místa v dozorčí radě sice obsadil, seznam členů dozorčí rady je v příloze č. 13, z jejich činnosti však nevyžadoval žádnou odpovědnost a komise má za to, že účast zástupců Fondu v dozorčí radě IPB byla zcela formálním a pasivním výkonem.
Rozsah pověření dozorčí rady byl upraven stanovami společnosti. Mezi základní úkoly patřilo vykonávání kontrolní činnosti, posuzování obchodního plánu a obchodních záměrů, přezkoumávání účetní závěrky apod. Stanovy společnosti umožňovaly dozorčí radě být v jakémkoliv okamžiku informována o chodu a finanční situaci banky a v případě pochybností získat detailnější informace o finančních a obchodních operacích managementu na jakékoliv úrovni. Lze konstatovat, že z hlediska zákonných úprav neexistovala zábrana pro uplatnění kontrolní činnosti zástupců státu v dozorčí radě.
***