(10.40 hodin)
(pokračuje Kalousek)
Vzhledem k závěrům zprávy č. 8, 9 a 10 komise zdůrazňuje podmínku č. 8: "Regulátor určí osobu, která bude připravena přijmout jmenování nuceným správcem v bance. Musí být zajištěno, že dotyčný se seznámí s připravovanými aktivitami a bude souhlasit s navrženým schématem řešení a bude srozuměn s tím, co se od něj očekává…" Je zřejmé, že výběr nuceného správce byl limitován zejména tímto kritériem.
Interní materiály České národní banky určené jako podklad pro jednání bankovní rady výrazně preferují variantu kooperativní jako variantu mnohem méně nákladnou pro veřejné finance a mnohem méně rizikovou.
Výpovědi svědků popisují intenzivní jednání s potenciálními investory, kteří projevili zájem, zejména se skupinou UniCredito/Allianz a ČSOB a jednání s vlastníky banky.
Komise má k dispozici materiály ČSOB, které na vyžádání pracovní skupiny Ministerstvo financí, Česká národní banka a Konsolidační banka ze dne 13. června 2000 zaslala ČSOB 14. 6. 2000. Základem materiálu je pařížský dokument obohacený o konkrétní návrhy transakčních dokumentů jak pro kooperativní, tak pro nekooperativní variantu. Opět je nutné podotknout, že i návrhy transakčních dokumentů pro zmíněnou pracovní skupinu Ministerstvo financí, Česká národní banka a Konsolidační banka jsou v anglickém jazyce.
Z výpovědi svědků dále vyplývá, že Česká národní banka do poslední chvíle usilovala o kooperativní variantu. Nebylo však v její moci o tom rozhodnout. Do poslední chvíle v tomto případě znamená jednání předsednictva vlády, které dne 15. 6. 2000 zasedalo za přítomnosti guvernéra České národní banky několikrát. Členové předsednictva vlády však kooperativní variantu shledávali pro vládu neúnosnou, neboť - dle svědeckých výpovědí - považovali jednání akcionářů IPB za vydírání a pokládali za morálně nemožné poskytnout veřejnou podporu skutečným viníkům krize.
Ve čtvrtek 15. 6. 2000 ve večerních hodinách zasedla vláda ČR, které byl na místě rozdán materiál "Návrh postupu při řešení situace v IPB". Ve vládním materiálu byly prezentovány varianty řešení s návrhem usnesení doporučující nekooperativní variantu. Zejména v přílohách vykazuje materiál pro jednání vlády shodné věcné a formální znaky s pařížským dokumentem.
Tento vládní materiál byl zpracován v České národní bance sekcí bankovního dohledu. Předkladateli byli ministr Mertlík a guvernér Tošovský. Materiál, jehož přijetí predikuje zátěž na státní rozpočet, nebyl ani zpracován, ani připomínkován odborným věcně příslušným úsekem Ministerstva financí ČR s výjimkou krátké konzultace ministra financí s náměstkem Janotou k návrhu usnesení č. 622, které máte uvedeno v příloze č. 9 zprávy.
Většina členů vlády ČR neměla možnost být na jednání řádně připravena, neboť příslušné analýzy a informace neměli ministři dříve k dispozici, přestože tyto analýzy objektivně existovaly. Pod časovým tlakem byli členové vlády nuceni spolehnout se na informace a doporučení předkladatelů materiálů - Pavla Mertlíka a Josefa Tošovského.
Tlaku byla vláda vystavena zejména v důsledku informací, že: za prvé dochází k masivnímu odlivu bonitních aktiv do podílových fondů Tritton na Kajmanských ostrovech, za druhé představenstvo banky samo na sebe vyhlásí konkurs, pokud vláda nepřistoupí na kooperativní variantu. Tyto informace, jejichž pravdivost se doposud nepodařilo potvrdit, zásadním způsobem limitovaly možnost vlády své rozhodnutí odložit a vyžádat si další analýzy a doporučení. Časový tlak byl umocněn skutečností, že run na banku pokračoval a docházelo k masivnímu odlivu primárních depozit.
Ve vztahu s usnesením vlády č. 622 je nutné upozornit na svědectví, které poukazuje na to, že návrh usnesení vlády byl v diskusi upravován a v konečné podobě byl členům vlády přednesen pouze ústně. Vzhledem k tomu, že se zároveň jednalo o utajené jednání vlády, neexistuje ani zvukový záznam, takže podle svědka není již možné zkontrolovat a prokázat, zda to, co bylo nad ústním návrhem odhlasováno, je totožné s písemným vyhotovením usnesení vlády č. 622.
V návaznosti na rozhodnutí vlády proběhlo jednání bankovní rady v dopoledních hodinách dne 16. 6. 2000. Na tomto jednání bankovní rada: vzala na vědomí rozhodnutí vrchního ředitele Pavla Racochy o uvalení nucené správy - je uvedeno v příloze č. 17; jmenovala nuceným správcem Petra Staňka a v rozporu s ustanoveními zákona č. 21/1992 Sb. mu jasně zadala úkol, jak si má ve své funkci počínat - příloha č. 10.
Ve stejný den vydala ČNB neodvolatelnou záruku pro věřitele IPB, a. s. - je uvedeno v příloze č. 11. Komise považuje za nezbytné zdůraznit, že vklady milionů klientů IPB, a. s. byly ochráněny právě tímto aktem.
Ministr financí dne 16. 6. 2000 ve večerních hodinách vydal pokyn věcně příslušným pracovníkům ministerstva a Konsolidační banky k jednání o státních zárukách s ČSOB. Ve své svědecké výpovědi ministr financí však uvádí, že s rozhodnutím, kdo je strategickým partnerem, byl seznámen až 19. 6. 2000 při podpisu smlouvy o prodeji podniku nuceným správcem. Usnesení vlády č. 622 chápal jako zmocnění pro vystavení záruky jakémukoliv investorovi, nikoliv výlučně ČSOB.
Komise konstatuje, že během víkendu 17. - 18. 6. 2000 proběhla jednání mezi ČSOB a státními orgány v zásadě podle schématu uvedeného ve vládním materiálu a v pařížském dokumentu a návrhu transakčních dokumentů prezentovaných pracovní skupině Ministerstva financí, České národní banky a Konsolidační banky dne 14. 6. 2000 ze strany ČSOB. V ranních hodinách dne 19. 6. 2000 došlo k podpisu příslušných smluv mezi nuceným správcem a ČSOB, Ministerstvem financí ČR a ČSOB, ČNB a ČSOB. Jedná se o následující smlouvy:
1. Smlouva o prodeji podniku mezi nuceným správcem a ČSOB.
2. Smlouva a státní záruka mezi Ministerstvem financí ČR a ČSOB, která upravuje podmínky pro poskytnutí státních záruk strategickému investorovi za aktiva IPB k datu 19. 6. 2000.
3. Kompenzace státní záruky mezi Ministerstvem financí ČR a ČSOB.
4. Smlouva a slib odškodnění mezi Českou národní bankou a ČSOB, kde se ČNB zavazuje uhradit ČSOB škody, které vyplynou z neevidovaných závazků IPB.
5. Návazně nato byla 23. 6. 2000 podepsána státní záruka a dohoda o plnění státní záruky mezi Ministerstvem financí ČR a Českou národní bankou, které upravují závazek Ministerstva financí ČR a způsob jeho plnění vůči České národní bance uhradit škody vzniklé plněním smlouvy a slibu odškodnění.
Na základě žádosti Ministerstva financí ČR vydal dne 19. 6. 2000 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže Brno rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory. O kontinuitě procesu podle předem připraveného schématu svědčí i to, že v odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou uvedeny tabulky a akronymy totožné s pařížským dokumentem.
***