(10.30 hodin)
(pokračuje Březina)
Dámy a pánové, myslím si, že v tuto chvíli, protože nechci reagovat na příspěvek pana poslance Plevy, ten si pouze velmi dobře opíši ze stenozáznamu, tak mi dovolte požádat Poslaneckou sněmovnu, aby projekt státní informační politiky ve vzdělávání podpořila.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Táži se, kdo se další hlásí do všeobecné rozpravy. Pan ministr Rusnok.
Ministr financí ČR Jiří Rusnok: Děkuji, pane předsedo. Chtěl bych reagovat jenom na vystoupení pana poslance Mlynáře a chci mu vaším prostřednictvím sdělit, že Ministerstvo financí nebude bránit tomu, aby došlo k převodu prostředků, pokud k tomu budou existovat všechny náležitosti, tzn. tak jak je předepisují rozpočtová pravidla a příslušné vyhlášky. Není v našem zájmu vyvolávat nějakou diskontinuitu ve financování té akce, pokud je rozhodnuto, že ta akce je věcně správná, a jsme o tom přesvědčeni, tak potom není naším zájmem vyvolávat problémy tohoto typu, že by se někde ukončovalo násilně financování, protože by v konečném důsledku vedlo k větším nákladům a vlastně k neefektivnosti. Pokud budou splněny náležitosti, nebudeme tomu bránit.
Děkuji.
Předseda PSP Václav Klaus: Děkuji. Hlásí se někdo další? Pan ministr.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Eduard Zeman: Pane předsedající, abych čelil případné námitce, že používám až závěrečného slova, kdy už nemohou poslanci reagovat, chtěl bych své reakce přednést ještě v rámci rozpravy.
Pan poslanec Bartoš mluvil o tom, že viním opoziční poslance z obstrukce. To jsem nikdy neudělal. Říkal jsem jenom pro noviny, že se za tím sporem projevují i určité politické zájmy, neobvinil jsem poslance z obstrukce. Jinak mi připadá poměrně humorné, když zrovna pravicový poslanec nevěří soukromým firmám jako ekonomicky úspěšným subjektům. Ale to je jen poznámka na okraj.
Pokud šlo o citované rozpory s Ministerstvem financí, již mnohokrát zaznělo, že tyto rozpory nejsou reálné, a myslím, že to zde dnes potvrdil i pan ministr financí, že ta dohoda tam existuje, že hledáme společná řešení. Samozřejmě ne vždy to jde úplně hladce, ale ty věci běží. Nenarážíme tam na něco takového, o čem mluvil pan poslanec Bartoš.
Možnost více generálních dodavatelů mi připadá asi stejná jako možnost více vítězů na sto metrů. Prostě je to tak trochu absurdní. Můžeme řešit možnosti školní nebo krajské, tak jak se tady o tom mluvilo, ale možnost více generálních dodavatelů zní nelogicky.
Trochu mě také zarazilo, proč vlastně se pan poslanec Bartoš dožaduje toho, abychom se v této záležitosti snažili uplatňovat řešení pomocí padesátky, když by mu mělo připadat daleko správnější to, co momentálně děláme, tzn. veřejnou obchodní soutěž.
Pokud se zde citovala jako příklad akce "Tři miliardy pro školy" jako velmi dobrý model, souhlasím, že to tehdy byl velmi dobrý model, ale byl to model o něčem naprosto jiném. Toto přece není záležitost toho, abychom z obcí vyrazili co největší sumu na spoluúčast v celé záležitosti. Toto je akce, která má zajistit určitý standard, to je jejím cílem. Nikoliv to, aby se obce co nejvíce podílely. Obce se samozřejmě dlouhodobě stejně podílejí, nakolik mohou. Takže tady si asi trochu plete pan poslanec záměry dvou akcí, které nebyly shodné. Tohle totiž není o motivaci, tady je to spíš problém právě malých škol, které motivovat dost dobře nejde a kde při tom příkrém financování by na to nedosáhly. To se prostě musí řešit jinak.
Tvrzení pana poslance, že mi nejde o studenta, přecházím jako ryzí invektivu, která mě sice urazila, ale nebudeme se o ní bavit.
Otázka, proč vzniká další odbor. Mnozí se tady ptali, proč tolik používáme experty zvenčí. Několikrát jsem všude reagoval, když jsem říkal, že jsme na to zatím neměli dostatek úředníků. I jsme si museli vyžádat, že jsme dostali uvolněné. Nabíráme na základě zcela veřejného výběrového řízení naprosto transparentním způsobem. Ten odbor prostě vzniká proto, že někdo to zúřadovat musí. Ono to zdánlivě vypadá jako jednoduchá záležitost, ale má-li akce probíhat pět let, zúřadovat sedm miliard, tak na to nějací úředníci být musí.
Otázka, proč ministerstvo platí PR, když na to má úředníky. Domnívám se, že úředníky na PR naše ministerstvo nemá. A pokud se pan poslanec Bartoš domnívá, že tisková mluvčí ministerstva je úředník na PR, tak si asi trochu plete pojmy. Čili v této akci samozřejmě je zájem na PR jako u všech takových velkých akcí, to se nedá zajišťovat úředníky. Úředníci nejsou žádná agentura, která by měla dělat public relation.
Jak zajistím plnění smlouvy s Českým mobilem. Je mi bohužel líto, já ho nezajistím nijak, smlouvu jsem nepodepisoval, mně Český mobil za nic neodpovídá. Jen jsem se marně více než rok snažil z České mobilu vyrazit to, co slíbil. Trochu to souviselo právě i s tím neuskutečněným projektem, kde jsme počítali s účastí Českého mobilu.
Jaké personální důsledky vyvodím, pokud se letošní etapa nestihne. To je otázka, kterou doufám, že mi pan poslanec nebude moct položit na konci tohoto roku. A rozhodně bych na ni odpovídal až tehdy, když se nestihne, protože nehodlám tady odpovídat na to, co by bylo, kdyby bylo. Zatím jsem přesvědčen, že se záležitost stihne.
Pokud jde o paní poslankyni Šojdrovou, samozřejmě chápu její i pana poslance Plevy omluvu na semináři. Jenom bych tam trošku bral to, že seminář nebyl zorganizován zdaleka na poslední chvíli. Byl znám několik týdnů dopředu, ale respektuji, že samozřejmě poslanecké programy mohou být už pro tu dobu také dávno dlouhodobě obsazeny. Jenom nevěřím tomu, že všichni poslanci se nemohli dostavit. Účast pouhých tří je trochu málo na to, jaký velký zájem byl tady ve sněmovně avizován.
Pokud jde o tvrzení o bianco šeku v připravovaném rozpočtu, tak tady se domnívám, že jde o velmi výrazné neporozumění, protože má-li se akce realizovat, musí samozřejmě dopředu na příslušné období být uvolněn rozpočet. A bianco šek to v žádném případě není, protože peníze mohou být použity až teprve tehdy, kdy jak naše ministerstvo, tak Ministerstvo financí odsouhlasí, že takto být použity mohou. Ale musí být rozpočtové prostředky připraveny dopředu. Kdyby nebyly připraveny, tak se pouštíme do nesmyslné akce.
Paní poslankyni zneklidňuje, že je jednodušší kontrolovat jeden subjekt než stovky subjektů. Tomu zase nerozumím já, protože myslím, že je vždycky jednodušší kontrolovat jeden subjekt než více subjektů. Tady mi neklid paní poslankyně připadá z mého pohledu nepochopitelný.
Padly otázky, kde bereme jistotu, že auditor je lepší než přímá kontrola ministerstvem. Ve svém úvodním vystoupení jsem zdůrazňoval, že jistotu za určité věci také nemáme, že jsou určité nejistoty, poctivě jsem je vyjmenoval. Nicméně trvám na tom, že jsme hluboce přesvědčeni, že auditor jako odborná firma v určité věci je schopen konat lépe. Tím se nijak neomezuje přece kontrolní funkce ministerstva jako takového. Tady je jen vztažen auditor ke konkrétním odborným záležitostem.
A jak se bude hodnotit úspěšnost? Úspěšnost se bude hodnotit podle toho, kolik škol se podaří do tohoto v příslušných časových jednotkách instalovat. Kolik programů se podaří na těchto školách rozběhnout, kolik učitelů bude vyškoleno atd. Myslím si, že kritéria toho dost zřetelně vyplývala i z toho, co jsem v úvodní části říkal. To, co projekt celkem zřetelně popisuje ve svých jednotlivých částech I., II., III.
Pokud jde o pana poslance Výborného, obvinil mě zde z toho, že jsem tuhý centralista. Myslím si, že snad ani ne, ale už ve svém úvodním projevu jsem říkal, že části I. a II. rozhodně nejsou řešeny z centra, že tam jdou prostředky na školy, že to bude decentralizované. Trvali jsme jenom na infrastruktuře, na síti jako centrálně zadávané a myslím si, že už ministr Březina zde vysvětloval, proč to považujeme ve srovnání s modely švédskými, britskými a jinými za rozumné.
***