(10.40 hodin)
(pokračuje E. Zeman)
První otázka - 190 milionů na pět let pro generálního auditora, to je samozřejmě otázka, kterou se mohou zabývat různé instituce. Já na ni neumím jednoznačně odpovědět. Pokud bude komukoliv připadat, že na pět let pro takhle velkou zakázku je ta suma příliš velká, není nic snazšího než to rozporovat, ale ze všech zatím řešení včetně jednání s Ministerstvem financí nikdo nerozporoval, že by tato suma byla nadnesená. Totéž na 45 milionů na expertní činnost, kdy nepochybně potřebujeme celou řadu expertů z vysokých škol, z Akademie atd. - také se to z něčeho musí zaplatit. Když to srovnám jenom s tím, jaké prostředky se vynakládaly na expertní činnosti v jiných věcech, tak mi ta suma nepřipadá nijak přemrštěná na dobu pěti let.
Otázka výběrového řízení na generálního auditora. Toto výběrové řízení je připraveno a my jsme ho zatím pozastavili, prostě proto, že Úřad pro hospodářskou soutěž v tuto chvíli ještě nedal jednoznačné stanovisko, zda můžeme pokračovat v tom směru, který byl navržen. Považujeme v tuto chvíli za nelogické vybírat generálního auditora, pokud není jasné, že tímto směrem se dále půjde. Jinak to můžeme ihned spustit, jakmile dostaneme signál, že tímto směrem můžeme pokračovat, čímž už současně odpovídám, tuším, i panu poslanci Mlynářovi.
Pokud jde o analýzy současného stavu - několikrát zde zaznělo nejen z úst pana poslance Výborného, že ministerstvo neudělalo žádné analýzy, nemá žádné analýzy. Ty analýzy dlouhodobě samozřejmě děláme a mohu odpovědět aspoň na ta celková procenta. Je v tuto chvíli jasné, že 100 % gymnázií má tak či onak připojení, 97 % středních odborných škol, 92 % středních odborných učilišť a 87 % základních škol. Jiná otázka je, na jaké úrovni, v jaké kvalitě a jak je to řešeno. A to, co nemůžeme dát na stůl, jakkoliv se toho mnozí dožadují, a já je chápu, je aktuální stav vybavenosti škol, protože on se průběžně mění. To, co třeba pan poslanec Mlynář říkal, že jsme na to měli osm měsíců - my jsme za těch osm měsíců shromáždili několik postupně se měnících obrazů a došli jsme k tomu, že to se mění z měsíce na měsíc, protože některé věci na školách zastarávají, vyřazují se, některé naopak si školy dokáží pořídit. Prostě ten aktuální stav lze vztáhnout jenom k určitému fixnímu datu a v okamžiku, kdy je zveřejněn, už vlastně v detailech zdaleka neplatí, liší se v rozsahu řekněme celých procent. Čili taková analýza nedává jednoznačný smysl.
Pan poslanec Mlynář - tady jsem už vlastně odpovídal na jeho první otázku, proč jsme nepřipravili zmapování jednotlivých škol. Snažili jsme se, ale teď jsem vysvětloval, proč nám to přestalo dávat smysl.
Proč nebyl proveden pilotní projekt? Z jednoho důvodu. Tím prvním bylo, že do značné míry měl stavět právě na příslibech Českého mobilu, které se nepodařilo realizovat. Pak jsme se pokusili pilotní projekt přeorientovat tak, aby byl financován ze státního rozpočtu, a skutečně platí to, že se nepodařilo na něj získat prostředky. Ta chyba byla samozřejmě v tom, že jsme původně vycházeli z nabídky Českého mobilu, a teprve když se ukázalo, že tato cesta nikam příliš nevede, tak jsme hledali prostředky ve státním rozpočtu a ty už se nepodařilo v tomto případě opatřit a pilotní projekt už nešel realizovat jinak. Samozřejmě souhlasím s tím, že by bylo vhodné dělat - také jsme to tak zamýšleli.
Určité odpovědnosti za to, co se dělo, vyvozeny byly. Došlo k odvolání některých lidí z řídicích funkcí, došlo ke změnám, k celé řadě změn, čili myslím si, že i pan poslanec Mlynář ví, že jsme tam v tomto ze všech určitých chyb v průběhu cesty dělali i personální, vyvozovali i personální důsledky a řešili příslušnou odpovědnost. On sám se mě svého času v interpelaci ptal naopak na to, proč vůči konkrétní osobě byla vyvozena odpovědnost.
Otázka číslo 3, proč jsme nevypsali soutěž dříve, resp. proč jsme zrušili to podzimní kolo. Já na to podzimní kolo neumím odpovědět jinak než tak, jak už jsem na to mnohokrát odpovídal. Prostě proto, že to se opírá o posudek mých právníků, kteří řekli, že v dané chvíli to udělat nelze, pokud k tomu zatím není rozpočet, a že tak, jak to bylo tehdy navrženo, prostě to právně není schůdné. Proto jsme to museli zastavit. A letos jsme to nemohli stihnout dříve. Myslím, že pan poslanec Mlynář stejně jako většina ostatních si pamatuje, že od letoška platí nová rozpočtová pravidla podle zákona 218. Nová rozpočtová pravidla i pro kraje atd. Ale hlavně je to problém zákona 218, ke kterému až někdy do rozhraní února a března nebyla prováděcí vyhláška, a my jsme v podstatě byli blokováni v tom, že nemáme, jak tyto věci vypsat. To jsou právě ta jednání složitá, která probíhají mezi námi a Ministerstvem financí. Prostě ten čas tady se ztrácel díky tomu, co tato sněmovna vlastně sama rozhodla a o čem by pan poslanec měl vědět. Samozřejmě že tím vznikl časový skluz a že z něj nejsem potěšen, nicméně jsem stále přesvědčen, že je reálná šance úkoly letošního roku stihnout.
Pokud jde o otázku spolupráce s krajskými zastupitelstvy, myslím, že na to už zde reagoval pan ministr Březina. My samozřejmě do budoucna počítáme se spoluprací - říkal jsem to i ve svém úvodním vystoupení.
Pan poslanec Mlynář neustále vrací otázku firmy AquaSoft. To je možná to, kde se cítí dotčen, že ho osočuji. Já jsem ho neosočoval. Já jsem jen říkal, že mi vrtá hlavou, proč se okolo této firmy pan poslanec tolik točí, a že to vzbuzuje prapodivné pocity. Prostě firma AquaSoft, kterou jsme do prosince měli nasmlouvánu jako hlavní poradní orgán, který připravoval odbornou část, právě v některých bodech se nejevila dostatečně uspokojivá, tak jsme prostě smlouvu neprodloužili. Nic víc a nic míň se nestalo. Nebyl důvod prodlužovat smlouvu. Hledali jsme jiné řešení a hledali jsme ho zejména tou cestou, že jsme se obraceli na vysoké školy.
Tady někde s tím souvisí otázka démonizace pana inženýra Rainisch jako klíčové řídící osobnosti. Mám zde tabulku, jak je vlastně celá záležitost zorganizována. Celá ta záležitost je organizována tak, že vedle těch několika málo úředníků - a tady se znovu vracím k otázce, že je třeba přibrat úředníky - kteří jsou řízeni panem ředitelem Špirhanzlem, který za celý tento projekt obecně odpovídá, jeho odbor za to odpovídá, bylo vytvořeno tzv. koordinační centrum. Toto koordinační centrum zaměstnává celou řadu externistů, nebo využívá celou řadu externistů. Má tam manažera pro komunikaci, kterým byl dlouhodobě Vadim Petrov. Máme tam agenturu Oxygen (?) Solution - pan Rychetský a paní Marešová. V projektu 1 je vedoucím projektu pan Zdeněk Svoboda, členy týmu jsou pan Rudolf Kryl a Božena Manová. Myslím, že pan Kryl je dostatečně známá osoba, aby otázky, kde se berou kvalifikovaní lidé nebo na jakou kvalifikaci zde spoléháme, byly tímto zodpovězeny. Prostě tady jsme brali lidi tak, jak nám je doporučovaly vědecké ústavy nebo vysoké školy. Totéž členy tohoto týmu jsou pan Vlastimil Rambousek z Pedagogické fakulty Karlovy univerzity, pan Tomáš Pitner z Fakulty informatiky Masarykovy univerzity, zahraničním poradcem je Christina Preston z London Univerzity. V projektu 2 - vedoucí projektu je Stanislav Zelenda, opět zase celkem jméno myslím dostatečně jasné. Členy týmu jsou paní Miroslava Černochová, paní Zdena Lustigová, pan Jan Preclík, pan Zdeněk Svoboda, paní Vlasta Divišová. Zahraničním poradcem je přední britský expert Chris Evelt. Čili zase jsme zde využívali poměrně širokého zázemí.
Teprve ve třetím týmu je vedoucím projektu pan Jakub Rainisch, ale podotýkám vedoucím projektu v rámci koordinačního centra, čili jakéhosi poradenského orgánu. Z odboru 25 je tam pan Luboš Zelenka, Vlastimil Čenovský, Jindřiška Tománková, z odboru 14 paní doktorka Markéta Lesná, pro právní záležitosti z odboru 18 pan doktor Vacek a samozřejmě okolo toho se vyskytuje celá řada dalších externích expertů z vysokých škol, čili snažili jsme se o tu odbornost maximálně, jak jsme uměli, a sháněli jsme ji tam, kde se to pro ministerstvo školství zdálo nejlogičtější - na vysokých školách, na Akademii věd.
Další otázky - jak se chce ministerstvo školství vypořádat s tou situací na konci školního roku. Myslím, že na to už v podstatě odpověděl pan ministr financí, že to řešení, o kterém jako krizovém - podotýkám - jako krizovém mluvíme, možné je. Já nicméně pevně doufám, že k tomuto řešení nedojde.
Pokud jde o pana poslance Plevu, ministerstvo školství si rozhodně nemyslí, že se začíná od nuly. Již jsem zde citoval ta procenta, čili víme, jaká ta vybavenost přibližně je. Nikdy jsem nic takového netvrdil, naopak ve všech svých vystoupeních jsem říkal, že nijak nezaostáváme za Evropou, naopak že patříme do poměrně špičkového místa z hlediska vybavení. Možná je tam s panem poslancem Plevou velmi výrazné neporozumění, když je řeč o 70 % učeben a 30 % škol s jedním počítačem.
***